Nejprve dovolte, abych poděkovala navrhovatelce tohoto bodu, paní senátorce Šárce Jelínkové, protože ta její aktivita vede k tomu, že je tento bod zařazen na program dnešního jednání. Myslím, že je velmi důležité, abychom se jím zabývali. Také chci poděkovat mým kolegům z našeho senátorského klubu, s nimiž jsme včera tuto agendu probírali. Shodli jsme se na postupu, který byl prezentován v podobě usnesení panem senátorem Třetinou, jehož on byl hlavním autorem, tohoto usnesení.
Považuji za důležité, tak jak zde byla zmíněna těmi, kteří mluvili přede mnou, paní senátorkou Jelínkovou i panem senátorem Třetinou, považuji ještě za důležité zmínit trochu širší rozsah, budu se snažit být stručnější, ale zasazený do kontextu, proč je důležité se nějak postavit k tomu, co se stalo v poslední době, kdy prezident republiky udělil tu velmi kritizovanou milost, tak dovolte, abych jenom zmínila několik mých postřehů.
Zaprvé bych chtěla říci, že jsem přesvědčena o tom, že Miloš Zeman se za 9 let, ani za 9 let nenaučil být prezidentem. Nepochopil formální ani obsahovou rovinu, kterou s sebou nese nejvyšší ústavní funkce. Nedokázal dát úřadu důstojnost, ve veřejných vystoupeních na domácí půdě ani v zahraničí. Obklopil se lidmi, tedy těmi úplně nejbližšími spolupracovníky, kteří jsou nekompetentní, nebo představují přímé riziko pro bezpečnost státu.
Když tady teď vyjmenuji některé ty věci z minulých let, tak vás jenom prosím, abyste v hlavě si zkusili představit, že ty činy, které zmíním, dělá jakákoli jiná hlava normálního demokratického státu. Abychom věděli, o kom se bavíme, jaké světlo to tedy vrhá ze zahraničí na ČR.
Musím začít virózou nad korunovačními klenoty. Zkuste si představit jakoukoli jinou hlavu jakéhokoli jiného normálního státu v této situaci, která by na té pozici i dál vydržela. Nechci to dál rozvádět. Zmíním neakceptovatelné, hrubé vyjadřování v médiích. Neznám, neznám hlavu civilizované země, která by ve veřejném vystoupení v médiích mluvila něco sem, něco tam. Neznám. Opakované lhaní. Když si vzpomeneme na tu nechutnou kauzu kolem novináře Ferdinanda Peroutky, která prakticky znamenala, že Hrad měl pětiletou agendu, která by se dala nazvat „agenda vlevo dole“. Vzpomeneme si na napadání a znevažování bezpečnostních služeb naší země. Vzpomeneme si na rozklad zahraniční politiky, kdy orientoval ji směrem k Číně, směrem k Rusku. Vzpomeneme na znehodnocení smyslu a účelu státních vyznamenání. Každý rok jsme se podivovali nad tím, jak je možné, že vedle vysoce kredibilních skutečných osobností jsou vyznamenáváni lidé, kteří mají buď v minulosti značku StB nebo měli různé velmi pochybné angažmá a byli vyznamenáni jenom proto, že byli nejbližšími přáteli Miloše Zemana, sponzorovali jeho kampaň, nebo ho nějak podporovali.
Vzpomeňme, prosím, a jsme na půdě Senátu, tak vzpomeňme na ten podle mě kriminální nátlak, který byl vyvinut Kanceláří prezidenta republiky proti předsedovi Senátu Jaroslavu Kuberovi. A jaký to mělo důsledek? Mohla by tohle dělat nějaká hlava státu, kterou si umíte představit, která napadne Senát, řekne: Chci ho vyhladovět. Seberte mu peníze. Je zbytečný. Proti hlavě Senátu, proti druhému nejvyššímu ústavnímu činiteli rozpoutá toto peklo, které skončí nakonec jeho smrtí. Já takovou osobu neznám. Můžeme si zkusit vzpomenout i na tu svévoli kolem jmenování či odvolávání ministrů, kolem jmenování soudců, kolem jmenování akademických pracovníků. To je série, kterou během těch let procházíme, kroutíme hlavou a pořád si říkáme, po každém z těchto excesů si říkáme: A kam až to ještě dojde? Pokaždé si řekneme: Tak to už bylo to dno. A ukáže se, že to ještě stále to dno nebylo. Pořád se na to vrší něco dalšího. Tím něčím dalším byly i bezpochyby v té nejbližší minulosti Vrbětice, celá ta kauza kolem nich. Zpochybnění našich bezpečnostních služeb, posluhování Rusku ve smyslu, my tady máme několik vyšetřovacích verzí, čímž zboural ty informace, které přinesly právě ty renomované naše bezpečnostní služby, také v tom sehrála roli jeho animozita proti šéfovi BIS, panu Michalu Koudelkovi, kvůli němuž si najal bývalého exponenta BIS, pana Jiřího Roma, který je součástí kanceláře, prezidentské kanceláře. Ten tam vyrábí kompro složku právě na Michala Koudelku. S tím jsme byli také v minulosti seznámeni. Toto je série věcí, která, řekla bych, vytváří takové puzzle nebo skládanku. A tu skládanku, když si představíte, dali byste ji z těchto jednotlivých dílků, nadepsali nad to, takto se chová prezident ČR, takto reprezentuje svou zemi, takto plní svůj ústavní slib, tak by nikomu z nás dobře nad tímto obrázkem určitě nebylo.
Asi za normálních okolností by přece jenom k nějakému zvratu došlo. Ale protože prezident Zeman věděl, že má početní převahu, ta matematika politická je jasná, věděl, že má společenství s Andrejem Babišem, věděl, že jakýkoli exces bude muset být, dojde-li k té žalobě, myslím tím ústavní žalobě, kterou by inicioval Senát, tak musí být potvrzena 3/5 většinou ve sněmovně, on si uměl spočítat ty hlasy, že k tomu nikdy nedojde. Proto připomenu a poděkuji Senátu za to, a panu kolegovi Láskovi a panu kolegovi Goláňovi, kteří v roce 2019 předložili tu ústavní žalobu na prezidenta republiky. Já ji tady mám před sebou. Bylo to 24. července roku 2019. Senátu v neveřejném jednání byla tato žaloba schválena. Posléze byla projednávána v Poslanecké sněmovně 26. září roku 2019. Poslanecká sněmovna s touto žalobou souhlas nevyslovila. Jenom pro vaši zajímavost, bylo by potřeba 120 hlasů v Poslanecké sněmovně, to je ta 3/5 většina, ale pro bylo 58 hlasů, to samozřejmě nemohlo stačit. Jenom zmíním, že těch 58 hlasů se generovalo ze stran ODS, Piráti, KDU, TOP 09 a STAN. To byli zástupci stran, kteří pro tento návrh hlasovali. Ale ta žaloba přijata nebyla. Nicméně nelze říci, že by politická reprezentace, v tomto případě Senát neudělal maximum možného v danou chvíli, co udělat mohl, udělal. Že to prohrál, nebyla jeho vina, byla to přesně ta převaha v Poslanecké sněmovně, která byla tím souručenstvím Zeman – Babiš. Ta v podstatě o této události rozhodla.
Když se dostanu k tomu, co asi nás trápí teď nejvíc, to je ten poslední dílek, zatím, musím říct, poslední dílek té strašidelné skládanky, tak to je ta milost pro Ing. Baláka, nebudu opakovat nic z toho, co bylo řečeno, protože celou tu situaci zmiňovala obšírně všechna možná média, děkuji i mým kolegům, že ji tady připomněli. K tomu meritu té věci nejdu.
Jenom bych chtěla zmínit, že od toho minulého úterka, kdy jsme se dozvěděli o udělení milosti prezidentem republiky, tak žijeme týden v situaci, kdy se k této skutečnosti vyslovují, vyjadřují různí lidé, exponenti političtí, ale také renomované osobnosti ze světa justice, světa práva. Dovolte mi, abych, prosím, připomněla, jak se na tento exces prezidentův dívají právě ti, kterých se to nejvíce týká, nebo je to jejich nejsilnější parketa.
Připomenu slova předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského, která zazněla tuto neděli v pořadu 168 hodin v České televizi. Na margo udělení milosti předseda Ústavního soudu říká, cituji: „Došlo k útoku na základy právního státu, právní jistoty. Byla zpochybněna nezávislá soudní moc, byly zpochybněny tedy základní principy právního státu a byly zpochybněny nejvyšším ústavním činitelem této země. To je něco, co je naprosto nepředstavitelné. Mě by nenapadlo, že může jakákoli hlava státu o vlastním státu, o vlastní justici tímto způsobem vyslovit ne kritiku, ale prostě ji zpochybnit.“
Dál ústavní právník, Právnická fakulta Univerzity Karlovy, Ondřej Preuss, říká: „Zavdat vůbec příčinu k těmto dohadům o tom, jestli tam nedocházelo k nějaké organizované trestné činnosti, kterou je potřeba tímto způsobem pokrýt, už jenom to podezření vlastně ničí ten právní stát, resp. poškozuje důvěru ve spravedlnost v ČR.“
Dále říká ten stejný právník: „Hodnotit práci soudů a vlastně se pasovat do role soudce, protože milost má být skutečně milostí pro nějaké humanitární důvody, nikoli nápravu chyby soudního systému, je přesně ten problém tohoto současného rozhodnutí, protože tam není nějaká třetí instance prezident republiky, kdo má znovu posuzovat ty konkrétní argumenty té konkrétní věci. Takovou logikou vytváří prezident republiky obrovskou nespravedlnost, protože potom by měl posuzovat každé trestní řízení v ČR. Přece je úplně nepřípustné, že prezident „náhodou“ zná nějaký konkrétní případ lépe než jiný případ, aby to posuzoval, aby vlastně vytvářel nerovnost mezi lidmi. Podle mě je to naprosto nesystémový a naprosto škodlivý postup.“
Ještě právě pan Ondřej Preuss, ústavní právník, dodává: „Je otázka, jestli by politici a další ústavní činitelé neměli reagovat na tento konkrétní případ nějak důrazně. Známe situace ze Slovenska, kde Mečiarovy milosti, které vydal, jež vypadávaly z pravomoci prezidenta republiky, byly následně dokonce zrušeny...“ Což je možná něco, čím se může zabývat náš ÚPV nebo Stálá komise pro Ústavu, aby vyjasnila, jestli v tomto pohledu můžeme nějak postupovat, nebo nemůžeme postupovat, jestli zde nějaká analogie s těmi případy ze Slovenska je či není.
Ráda bych ještě citovala ústavního právníka Ladislava Vyhnálka z Katedry ústavního práva a politologie Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, cituji: „Je potřeba rozlišovat čistě právní stránku a stránku vhodnosti. Prezident právně má možnost udělit milost, čistě z formálního hlediska je to korektní, nicméně z hlediska principu právního státu je to na pováženou. Nebál bych se použít výraz skandální, jde totiž zjevně o udělení milosti osobě, která je blízkým spolupracovníkem Kanceláře prezidenta republiky.“ Dále říká odůvodnění: „Je až neuvěřitelné, kontroverzní je slabé slovo.“ Jedna z vět, kterou také odcituji, je: „Dostáváme se do poměrů zkorumpovaných států. Ústava počítá s tím, že ve veřejných funkcích budou zodpovědní, loajální lidé, kteří chápou princip sebeomezení. Pokud tam nesedí, tak se děje to, co nyní vidíme.“
Pan doktor Kysela, pan profesor Kysela, ústavní právník, také si dovolím ho odcitovat, tuto pasáž: „Kdybychom to měli popsat, tak je to zdůvodnění šokující, kdybych to měl ještě více opsat, tak je to zdůvodnění, které jde v zásadě proti elementárním principům právního státu nebo vládě práva, které předpokládají, že nikdo není nad zákonem, že všichni jsme si před zákonem rovni. Ve chvíli, kdy tvoříte nějakou strukturu, v tomto případě Kancelář prezidenta republiky, která může páchat trestné činy, protože je za tyto trestné činy odsouzena, následně omilostněna s tím, že je uprostřed té struktury, pak se to dá těžko vnímat jinak, než právě jako v rozporu s elementárními principy správního státu.“
Pan profesor Aleš Gerloch, cituji jeho větu: „Považuji jej, tedy to rozhodnutí, za zcela nežádoucí, jak politicky, tak i morálně. Je to pravomoc prezidenta republiky, která není omezena ani souhlasem jiného orgánu. Ani není omezena co do diskrece, tedy co do rozsahu uvažování.“ Dodává Aleš Gerloch k tomu.
Lenka Marečková, právnička, bývalá vedoucí trestně-právního oddělení a milosti v prezidentské kanceláři Václava Havla. Citace: „V tomto případě nejde jen o institut milosti, jde o využívání nebo zneužívání moci, která je hlavě státu svěřena. Je to otázka ústavních pojistek a toho, aby ty ústavní pojistky vůbec mohly fungovat.“
Eliška Wagnerová, bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu. Cituji: „Prezident republiky je bezpochyby státním orgánem a všechny státy orgány, které vykonávají jakákoli oprávnění, se musí při své činnosti řídit základními ústavními principy, které se pojí na právní stav. Touto milostí byla zasazena ráda právnímu státu, protože jedním z těch nezpochybnitelných principů je bezpochyby rovnost před zákonem.“ Ještě doplním to zdůvodnění. „To je neskonale drzé, protože se tím podsouvá soudům a všem zúčastněným na trestním procesu, že nepostupovali řádně, že nepostupovali férově, což je veliká rána právnímu státu, velká rána důvěryhodnosti justice.“
Jan Lata, prezident Unie státních zástupců, citace: „Hlava státu zejména nemůže zpochybňovat soudní moc s tím, že ji bez jakékoli podrobnější argumentace podsouvá postranní motivy z hlediska úvah a trestu. Udělená milost se dá interpretovat i tak, že lidé z okolí prezidenta jsou jednoduše beztrestní.“
Tolik jen letmý výběr některých reakcí, které já osobně považuji za pro mě nejdůležitější. Jsou to autority, které musím v této věci brát víc než vážně.
Chtěla bych ještě po těchto citacích zmínit jednu věc, protože ta debata, která se rozpoutala, tak říkala: Co s tím tedy ta politická reprezentace udělá? Všichni se rozhořčí, hodí něco na Twitter nebo na Facebook, nebo si zanadávají a zase se zavře voda a nebude nic, nebo jak to tedy bude? A teď se začala vířit taková veřejná debata, část směřovala i k tomu, aby byla oslovena vláda ve smyslu nějakého alespoň omezení rozpočtu kapitoly prezidenta republiky, protože, v případě, že byla udělena Ing. Balákovi milost, a tudíž nebude ani muset být zbaven svého pracovního postavení, může klidně pracovat na pozici, na které byl, na té pozici dělal to, co dělal, proto ho ten soud odsoudil pro trestný čin rozkrádání veřejných financí, tak to bude moci dělat dál. Proto si myslím, že by bylo se zřetelem ke správnému hospodaření státu, aby vláda se zaměřila na to, aby peníze k takovémuto hospodaření dál neposkytovala, aby velmi zevrubně prozkoumala možnosti, jak se postavit ke snížení rozpočtu Kanceláře prezidenta republiky. Je pravda, že tento rozpočet byl enormně zvyšován, nad základní schválení státního rozpočtu v letech 2020 a 2021, ministryní financí Alenou Schillerovou. Ten rozpočet podle mě tam stále má vatu, která umožní, aby byly páchány ty činy, za které byl pan Balák odsouzen. Tedy to je moje prosba k vládě, aby opravdu i tuto otázku vzala na zřetel a zabývala se jí.
Slyším také to, že když jsme navrhli my jako senátorský klub ODS a TOP 09, když navrhujeme, vyzýváme prezidenta k tomu, aby odstoupil ze svého úřadu, tak slyším: To je chabé. To je trošku i směšné. Proč si s tím takhle zahráváte? Přece když už by měl být Senát brán vážně, tak musí udeřit plnou silou a musí šlápnout k té nejsilnější možnosti, kterou má. Já za sebe si myslím, že ten mezikrok vůbec není špatně. Vyzvat prezidenta, aby se zamyslel nad tím, co týden slyší ze všech kruhů, z politických kruhů, z kruhů justice, z kruhů občanských, aby se zamyslel nad tím, jestli přece jenom tyto hlasy nevyslyší, třeba nepředstoupí, tak jako předstoupil, když vypukla ta tragická válka na Ukrajině, kdy dva dny před jejím vypuknutím zesměšňoval všechny bezpečnostní služby, zejména CIA, že vykládají něco, že bude válka, on ví dobře, že žádná válka nebude, poté, kdy vypukla, tak druhý den vystoupil nebo třetí den, to teď nevím přesně, vystoupil v televizi a řekl: Omlouvám se... Ne, omlouvám se, to asi není schopen říkat. To teď přesně nevím, jak to řekl, ale řekl: Mýlil jsem se. A teď něco dál, to pokračovalo, končilo to tím, že šílenec musí být izolován, myšlen byl tehdy prezident Putin.
Já si myslím, že klidně i v tomto případě, protože reakce je tak silná z české veřejnosti, by klidně mohl prezident republiky opět vystoupit v nějakém důležitém čase v médiích a říct: "Mýlil jsem se, tu milost jsem neudělil správně, a protože asi už nějakým jednoduchým aktem ji nelze vzít zpět, tak vyvozuji důsledky a odstupuji ze své funkce." Zní to velmi naivně, myslím si, že to neudělá, myslím si, že si myslím to, co vy, co s naším vzkazem asi tak prezident udělá, že v tom jsme asi zajedno. Ale přeci jen za tento mezikrok, za to dát mu šanci, ať se k tomu nějak postaví, tak tu šanci já za sebe bych mu opravdu ráda dala. Neodcházel by se ctí, to si netroufám říci, nechci mu dát tu šanci proto, aby mohl ze svého úřadu odejít se ctí, protože ten, který úřad vykonával beze cti, tak se ctí odejít nemůže, ale tu šanci bych přeci jen podpořila.
To bylo několik poznámek, které jsem chtěla říci. A snad bych je uzavřela tím, že když se ohlédnu za érou Miloše Zemana, za těmi devíti lety, když jsem začínala svůj projev dnes k vám, tak jsem říkala: "Miloš Zeman se ani za devět let nenaučil být prezidentem." Na té větě trvám a myslím, že celé prezidentování, které začalo tím, že si sedl na židli prezidentskou, tak velmi rychle začal mizet prezident a začal se objevovat pouze Miloš Zeman. A ten proces byl tak dramaticky rychlý, že vlastně tam už nikdy opravdový prezident krátce poté, co do funkce nastoupil, tam opravdový prezident neseděl. Tam seděl pouze Miloš Zeman se všemi jeho osobními vlastnostmi, které jsme poznali na příkladech, které jsem tady přečetla a zveřejnila. Proto jsem přesvědčena, že výzva k abdikaci má svůj smysl, že tím Senát netratí na své váze a důležitosti, že mu dává nějaký prostor k reakci. A zároveň jsem přesvědčena, že tím, že se já osobně – mohu se mýlit – domnívám, že vyslyšena nebude, tak jsem přesvědčena, že máme postupovat podle článku 65 Ústavy, protože vše to, co jsem citovala, i podle reakcí včetně předsedy Ústavního soudu, je hrubé porušení součásti ústavního pořádku, který jak víme, stojí na třech pilířích. Nezávislé moci soudní, zákonodárné, exekutivní. A jestliže prezident jako hlava státu jednu nohu z trojnožky podsekne, tak trojnožka na dvou nohách stát neumí a bortí se celá. A to je to nabourání do demokratického systém, to je to ohrožení základních pilířů demokratického státu a právního státu. Proto podporuji velmi usnesení, ještě jednou děkuji panu kolegovi Třetinovi a vážím si všech, kteří se do dnešního jednání v tomto smyslu zapojili.
Děkuji vám za pozornost.
