Představovala jsem si všechny, kteří Martině drží v naší zemi palce a věděla jsem, jaké povzbuzení to pro ni je. Ale také tíha. Tolik probuzených nadějí, tolik očekávání, tolik touhy, aby česká vlajka vlála nejvýše. Během závodu mi bušilo srdce jako určitě všem. Navíc nejsem schopna se dobře zorientovat v desetinách a setinách sekund, které určovaly rozdíly mezi závodnicemi v jednotlivých kolech. A tak jsem jenom držela pevně palce a opakovala jako mantru: „ musí to vyjít, musí to vyjít". A vyšlo to.
Jásali jsme, dali si skleničku slivovice a nemohli do rána usnout. Emoce, to je pěkné nadělení. A druhý den se rozeběhly nadšené ohlasy ze všech stran. Nejvíc se mi líbil titulek : Martina, královna rybníků. Protože to je poklona pro ni i pro naši nádhernou krajinu na Vysočině. Je v tom srdce, které každý opravdový vítěz musí do závodu dát.Američtí novináři kroutili hlavou, z jakých podmínek se vítězka vyšvihla do světové extratřídy.Jistěže je profesionální sport náročný na prvotřídní podmínky. Vždyť jaký význam se připisuje například materiálu a tvarování kombinéz, existují celé výzkumné týmy, které stále vymýšlejí novinky. A výsledkem je třeba půlvteřina zlepšení na dlouhé trati. A takové časy dnes rozhodují.
Přesto jsem šťastná za ty rybníky. Tam je totiž začátek lásky k bruslení u nás. Jako děti jsme jiné možnosti neměly a přesto snad všichni mí spolužáci byli na ledě suverénní. Kluci hráli hokej, my holky jsme se učily přešlapování, trošičku jsme kroužily piruetky a skákaly jednoduché skoky. Bylo to sportování jak má být. Byla v tom i hra. Bruslení nám zůstalo na celý život. A když někdy vyjde ta nádherná zima s velkými mrazy a zamrznou hladce rybníky, vždycky se tam potkáváme.
Martině vedle ohromného poděkování přeji pevné zdraví a hlavně: aby ji to stále bavilo a přinášelo jí rychlobruslení radost.
Miroslava Němcová
1. místopředsedkyně PSP ČR
18. 2. 2010, pro časopis Mlejn
