Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci. Já bych na úvod chtěl říct pár vět o tom, jak na mě působil úvodní projev pana prvního místopředsedy vlády a ministra financí Andreje Babiše. Ponechám už stranou to, co bylo kritizováno, tedy to jeho nelogické zařazení jeho vystoupení do úvodu této schůze. To už tady bylo dostatečně kritizováno.
Ten můj dojem je prostě takový, že pan ministr v podstatě naplnil ta očekávání, která měli všichni novináři, žurnalisté, lidi, kteří se zabývají tímto problémem, a kteří psali: Ono to nakonec bude tak, že do té Sněmovny pan Babiš přijde, nachystá si těch svých 30 nebo 40 stránek, to nám nakonec řekne, kolik to bude, a těch 29 nebo 39 stránek se bude týkat úplně něčeho jiného než toho problému, kvůli kterému je svolána samotná schůze. Zabalí do toho úplně všechno, semele živé, mrtvé. A nakonec z toho, co vlastně říká, o vlastní kauze se dovíme naprosté minimum. Čili v tomto splnil pan ministr očekávání. Mohu říci, že ten umělecký dojem byl prachbídný, a že pokud chtěl přesvědčit Poslaneckou sněmovnu, překvapit nějak českou veřejnost, tak měl přijít s něčím, co by bylo zásadnější. Něčím prostě překvapit. Ne s tím, že všichni říkali, jasně víme, jak to bude. Máme ho prokouknutého, přečteného, na nic jiného se nezmůže. Ukázal, že na nic jiného se skutečně nezmůže. To je první poznámka, na ten dojem, který to ve mně vyvolalo.
Druhá poznámka je, že mi to něco připomnělo. A připomnělo mi to kauzu, která se tehdy týkala předsedy vlády Stanislava Grosse. Ty trapnosti, s kterými se vymlouval, chodil na nás s igelitkami peněz, strýčkem Vikem, spálenou směnkou. Já nevím, co všechno se kolem toho tehdy dělo. Už to nechci ani vzpomínat, protože to vůbec nebylo pěkné. Tak v tomto případě je to přece jako přes kopírák. Já vám ocituji z roku 2013, z rozhovoru, který dával pan Babiš týdeníku Respekt. A svůj vztah k projektu Čapí hnízdo popsal takto: Půjčil jsem té společnosti přes 400 mil. na stavbu farmy, ale jméno majitele neznám. Mám tam jen pronajatou jednu budovu, to je vše, prohlásil. Na doplňující dotaz Respektu, že je přece jen divné půjčovat někomu, o kom nic neví, dodal. Nevím to z hlavy, farmu mají myslím nějací advokáti.
V březnu 2016 si vzpomněl, kdo za tou farmou stál, ale jméno odmítl zveřejnit. Řekl: Přišel tam investor, který si nepřál být jmenován, a bylo to akceptováno. Řekl to v televizním vysílání v televizi Prima. Ale ještě před tímto vysíláním v televizi Prima nám přece všem sděloval, že to se vůbec netýká Agrofertu, že to je nějaké firmy, kterou on ani nezná, z jeho holdingu. A potom nám řekl, že si najednou vzpomíná, ale že neprozradí, kdo to byl. V tom televizním vysílání řekl, já vám to řeknu až za týden nebo za 10 dnů, já nevím jak. Ale mezitím všichni říkali, no to je nám jasné, tak pracuje na nějaké pohádce, aby předstoupil před Sněmovnu a před občany a něco jim navykládal, jakou pohádku mu jeho P.R. poradci usoukali. Tak tu pohádku jsme si dneska vyslechli. Mně je v podstatě lhostejné, jestli tehdy převedl nebo nepřevedl na ty svoje děti nebo osoby blízké akcie, které do té doby, když vyvedl z Agrofertu tu firmu, potom tedy nebyly identifikovatelné, anonymní. Tak mně je lhostejné, jestli to byli skutečně ti vlastníci, protože my se stejně toho nemůžeme žádným způsobem dobrat, jestli je to pravda nebo to pravda není.
Otázkou samozřejmě zůstává, proč by bohatý tatínek nepůjčil svým dětem úplně všechno, proč by potřeboval k tomu vyvádět a anonymními akciemi pokrýt své děti na nějakou dobu, získat 50 mil. z evropských dotací, a ledva uplyne pět let povinná podmínka, tak zase své děti o tento majetek připravit a převést to zpátky pod svoji firmu. To samozřejmě zůstává velkou otázkou. K tomuhle pan ministr nenašel odvahu, aby se jakýmkoli slovem zmínil. Nehledě už k tomu, co zde píše a jako hlavní výtku k celé té kauze přikládá jeho kdysi klíčový člověk Lukáš Wagenknecht.
Myslím, že z těch vět už tady citovali mnozí, ale přece jen stojí za to je připomenout. Právě Lukáš Wagenknecht připomíná to podstatné, totiž to, že smysl dotace, této dotace pro malé a střední podniky je v tom, že tyto malé a střední podniky nemohou dosáhnout ani na bankovní úvěr, ani na nějakou podporu od někoho jiného. V případě, že nemají dostupnou tuto formu finanční pomoci, potom spadají do onoho programu, který může uvolnit dotaci pro malou a střední firmu. A já zase znovu se musím zeptat, jak je možné, že ve chvíli, kdy je poskytnut Agrofertem nebo panem Babišem, což je v podstatě totéž, úvěr 400 mil. korun, tak jak to, že může ta firma dosáhnout ještě na ony dotační peníze.
Pohádky o tom, zda to pan Babiš někomu vrátí a nasype to do své nadace, což je další velmi perfidní okolnost celé té věci, protože ve chvíli, kdy sděluje občanům České republiky, pravděpodobně visí před námi pokuta v případě, že OLAF zjistí, že jsem skutečně způsobil dotační podvod. A ta pokuta je ve výši 50 mil. korun, neb to, těchto 50 mil. byla výše oné dotace, a tuto pokutu bude přece platit český stát. Pan Babiš nabízí, že on 50 mil. ze svého vezme a nasype je do své dotace, a tím se celá ta věc přikryje. No jestli vám na tomto postupu nepřipadá vůbec nic zvláštního, tak já musím říci, že mně na tomto postupu připadá zvláštní úplně všechno. Zaprvé to lhaní, které, jak jsem řekla, připomíná vytáčky, a kolegové ze sociální demokracie by si měli pamatovat, kam toto lhaní přivedlo jejich předsedu vlády, a také jak na to doplatila sama politická strana. Tyto vytáčky, vršení výmluv, lží a jasného konání, které nedává logiku, a nelze nijak vysvětlit, ukazuje na to, že první místopředseda vlády Andrej Babiš není člověkem, který má v téhle vládě sedět.
Druhou otázkou je samozřejmě to, jestli pan premiér přes všechny ty výkruty, které tady předvádí, kdy nás kritizoval za daleko menší problémy našich ministrů, tak jestli teď si pana ministra Babiš ponechá. Pravděpodobně si ho ponechá, jak jsme slyšeli z toho jeho vyjádření, protože navíc ono se to ukázalo, i pod jakým tlakem pan předseda vlády je.
Vzpomenete si, že před týdnem nebo před pár dny zde byl na návštěvě prezident republiky Miloš Zeman. Když opouštěl Poslaneckou sněmovnu, novináři se jej ptali, protože ta kauza Čapí hnízdo už bublala, tak se ho ptali, co na to pan prezident říká? A pan prezident, teď to budu trochu parafrázovat, neuvedu přesně tu jeho odpověď, ale bylo to v tom smyslu, že to je pod jeho rozlišovací schopností, protože částky, které se týkají milionů, nebo 50 milionů, on neřeší. On řeší věci, které jsou až tak kolem té miliardy, nebo nad jednu miliardu.
A jakoby naprostou náhodou utrousil, že příkladem takové kauzy, která je nad tu jednu miliardu, jsou věci související s OKD, čímž jasně ukázal na předsedu vlády. Jasně ukázal a sdělil, stojím po boku Andreje Babiše, mohl nám také sdělit, že po jeho boku stojí proto, protože ta první privatizace Unipetrolu, která by nás všechny také moc zajímala, jak vlastně probíhala, tu přece pan současný prezident a tehdy předseda vlády Miloš Zeman pokryl. Tak to bylo zrovna nad tu jednu miliardu. Pan prezident, kdyby chtěl, tak by mohl řešit tuhle věc, kdyby o to stál. Ale v této věci nyní nejsme. Jsme u Čapího hnízda, a proto já si myslím, že Andrej Babiš jasně pochopil, že má silného spojence v prezidentovi republiky, vede s ním různá jednání na různé úrovni. A pana premiéra dostává pod tlak, protože po tom lánském puči a po dalších ukázkách toho, jak se pan prezident strefuje do České strany sociálně demokratické, tak premiér neumí tomuto tlaku účinně čelit. Vybral si jediné, vybral si, že tady pokrytecky bude obhajovat něco, co obhajovat nejde. Vybral si, že bude doplácet on a jeho politická strana, při nejbližších volbách se to ukáže, na tuto strategii, kdy kryje lumpárny, které krýt nemá, a nakonec za to zaplatí on.
Jestli si vybral tuto cestu, pozice opozice v této Sněmovně není taková, aby mu v ní mohla zabránit. My jsme tady od toho, abychom věci popsali, abychom se ptali, abychom chtěli slyšet odpovědi, ale já jsem vyrozuměla z dnešního jednání, že pan premiér je ochoten i za cenu poškození své vlastní strany a své vlastní budoucnosti tuto věc pokrýt. To beru na vědomí, to je pro mě zásadní závěr z dnešního jednání. A ještě poslední věta je, že všichni vy byste mohli přemýšlet nad tím, jestli ty všechny lži a výmluvy jsou skutečně hodny toho, aby to byly věci, které umíte obhajovat a za kterými můžete stát před našimi voliči. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
