Považuji za rozumné z osobního i občanského hlediska vyjádřit se k tzv. seznamu Židů, s nímž před časem vyšel na „světlo boží“ mj. také politický zpravodaj Adam B. Bartoš. Sleduji názory tohoto pána již nějaký čas. Musím konstatovat, že, i když nepatřím do tábora příznivců těchto názorů, jistě jsou pro část nejen české populace v lecčems přitažlivé. A zároveň jeho postup hodnotím jako více než dobrý, může-li dosáhnout účinku i efektu v širším společenském kontextu. Proč:

• Odvíjí se v duchu pojmenování tzv. nepřítele (ten se hodí skoro vždycky, v dnešní době rozjitřených nálad a animozit všeho druhu vcelku snadná cesta, jak dosáhnout přitažlivosti podobného textu ve veřejnosti). I když může jít tzv. jen o náznak, označení nebo symbolické připodobnění. V případě tzv. seznamu Židů mi z toho tak nějak kouká spojení všech tří variant. Osobně se ptám, k čemu slouží v dnešní multikulturní společnosti obecně (nejen tedy té „české“, a může se nám význam „multikulturní“ příčit jak chce, vyjadřuje fakt) jakýkoli etnicky vyhraněný seznam pod nadpisem (v uvozovkách umístěný) "Nedopusťme, aby se z naší vlasti stal nový Izrael". A. B. Bartoš se mj. ohrazuje, že poukazuje na významné židovské osobnosti -interpretováno – nějak úspěšné a vlivné, ba dokonce slavné atd. Mohu se domnívat, že jejich působení je pro nás inspirativní? Z významu výše uvedeného nadpisu však plyne pravý opak. Česko by se naopak mělo obávat vlivu těchto lidí, neboť se ke svému původu nehlásí a zatím „polehoučku“ opanovávají české společenské prostředí. Kladu si proto další otázku: měli by být Židé nějak „označeni“ (viz počin v podobě tohoto seznamu od A. B. Bartoše), aby „český“ občan věděl, že má tu čest právě s Židy? Má tohle být ten apel, jenž sleduje A. B. Bartoš? Pak mohu uvést, že takto označené příslušníky židovského národa již kdysi s destruující přesností praktikoval např. nacistický režim, učtu-li dobu relativně nedávno minulou. Již dějiny mnohem starší „pracovaly“ s Židy na okraji společnosti, i když např. pražské židovské tradice jsou velmi zajímavé a v mnoha ohledech inspirativní. Osobně je pro mě takovým obdobím doba F. Kafky anebo německy píšící spisovatelka česko-německo-židovského původu Lenka Reinerová. Tímto si zřejmě „přízeň“ zastánců názorů A. B. Bartoše nevysloužím. Pravda, o to mi určitě nejde.
• Co se týká další poznámky uváděné na svou obhajobu A. B. Bartošem, že jde o „Encyklopedický seznam významných židovských osobností nepovažuji ani v nejmenším za závadný, …“. Trochu s podivem sleduji ono označení „encyklopedický“. Znám totiž např. encyklopedický charakter knih typu „Kdo je kdo“ (Osobnosti české současnosti), kde je např. poukazováno na významné osobnosti českého kulturního, politického, vědeckého života, sportovci atd. Že by ale příznakem pro jejich uvedení (význam) byl etnický původ, tak to jistě nikoliv. Příznakem je přínos pro společnost z pohledu oboru, činnosti, jimž se věnují a v nichž dosáhli nějakých úspěchů, což mohlo mít pozitivní vliv na rozvoj naší společnosti. S jakým že to možná osobním „běsem bojuje“ A. B. Bartoš? Opravdu s významem přínosu té které osobnosti? Anebo řeší v 21. stol. její etnický původ a podle něj interpretuje (resp. dezinterpretuje) jeho „vhodnost či nevhodnost“ pro českou společnost?
• A snad jen ještě jedna poznámka: A. B. Bartoš realizuje své politické uskupení, které by mělo zasahovat do dění v české společnosti. Charakterizuje je např. tímto vyjádřením: „Pomozte nám zaplnit radnice lidmi, pro něž bude prvořadým posláním všemožně se zasazovat zabránit válce! Důležitější úkol v této chvíli není“ (Twitter, 16. 9. 2014). Ano, zdá se jakoby ve světle dění na Ukrajině úkol pro komunální úroveň jako „vyšitý“. Ale dobře. Je to názor. Jsem spíš proto, aby na komunální úrovni rozhodovala co nejširší angažovanost lidí, a to ve vztahu k financím, veřejným zakázkám, projektům a jejich efektivitě, a také především kontrole. Tímto způsobem se dle mého soudu dá jistě zabránit právě i válce. Dovolím si dodat, že k těmto záměrům seznamu jakýchkoli občanů dle etnického původu skutečně není třeba. Etnický původ totiž nerozhoduje, dochází-li ke korupci, falšování výběrových řízení, srůstání zájmů toho kterého podnikatele s politiky zleva doprava, a naopak. Podobně sestavený seznam A. B. Bartošem však může být další špatností na cestě, jak nemoci současné společnosti začít léčit.

A jen docela nenápadnou rodinnou zkušenost na základě čtení apelů A. B. Bartoše. Moje babička, pravda, ve Wintonově vlaku nejela, a i přes svůj původ, ani její přímí potomci se do showbyznysu nedostali. Mohu jen dodat, že toho nikdy nelitovala a nevím o tom, že bychom na to jako potomci nějak žehrali. O jistých seznamech lidí, ale vždy mluvila velmi nerada.