Tříkrálový happening s názvem „Nechte břehy na svém místě“, jenž se uskutečnil u Malého jezu, svědčí o tom, že odpůrci protipovodňových opatření v podobě, kterou schválilo jen těsnou většinou českobudějovické zastupitelstvo, to nevzdávají. Při hlasování nebyli pro ani zastupitelé za hnutí Občané pro Budějovice, byť někteří z nich byli u toho, když na počátku minulého roku rada města schválila společný postupu statutárního města České Budějovice a Povodí Vltavy při přípravě a realizaci stavby. To, že se nejedná o pouhou změnu stanoviska, ale schopnost vnímat s přibývajícím časem celý problém i v širších souvislostech, potvrzuje tato úvaha zastupitele Ivo Moravce (HOPB).
Nezpochybňuji fakt, že dosavadní protipovodňová opatření, která byla uskutečněna na řece Vltavě zkapacitněním koryta mezi Jiráskovým jezem a Českým Vrbným a na Jiráskově nábřeží, nedokážou zcela zajistit ochranu pravobřežních čtvrtí a centra města. Neměním tedy ani názor na to, že bude nezbytné přistoupit ještě k protipovodňovým opatřením na Malši a také na Mlýnské stoce. Spolu s novými hydrologickými výpočty však do problému vstoupil ještě nový fenomén, který nelze podcenit. Kladu si totiž otázku, proč všichni lidé dobrovolně zapojení do občanské iniciativy tak dlouho, tak sveřepě a tak nezdolně bojují za svůj Malák? Vždyť v trávě při břehu Malše je často rozbahněný chodník a po psech tu leckdy leží nevábné věci. A přitom po zamýšlené výstavbě protipovodňových opatření by toto území mohlo vypadat lépe. Nové sadové úpravy by zřejmě přinesly i novou kvalitu a místo zkrášlily.
Ale jak vidno, jen o to tu vlastně nejde! Všichni ti lidé jsou totiž s místem svázáni silným poutem. Duch místa je to, co nelze pojmenovat, ale je to přesně to, proč jsou k Maláku tak pevně připoutáni. Působí na ně magicky. Duch místa se nevznáší v oblacích. Je vepsán do břehu Malše, do tvarů kmenů stromů, do barev podzimních listů. Místo má paměť s vepsanou historií. Tady na tomto plácku na břehu řeky čutali do meruny, tady se on a ona poprvé vzali za ruce, pod tímto stromem ji poprvé políbil. Tady udělali oni i jejich děti první samostatné kroky. V letním parnu si tady šli do řeky zaplavat. Tady se vyděsili, když pod nimi při zimním bruslení na zamrzlé řece zlověstně křupnul led…
Britský architekt a enviromentalista Christopher Day ve své knize Duch místa mimo jiné píše: „Víme-li, kdo jsme a odkud přicházíme, má naše identita pevné základy. Bez této znalosti se podlamuje. Toto vědění má dopad na naše zdraví, jak psychické, tak tělesné. Také posiluje nebo oslabuje sociální soudržnost, hodnoty a stabilitu. Jde také o schopnost míst poskytnout nám jistotu, zakořenit nás. Musíme vytvářet místa, kam lidé patří. Místa, která náleží tam, kde jsou. To místo pro ně představuje domov a oni jej jen brání. Máme se za to na ně zlobit? Určitě ne. Místa schopná oslovit duši člověka působí jinak než místa, jež jsou pouze hezká.“
Mám zato, že Malák, jak jenom Budějovičtí vědí, že jde o místní zakořeněný výraz pro Malý jez, je právě toho příkladem.
„Nechci být nositelem dobra, které nikdo nechce“
Záznam vystoupení našeho zastupitele Václava Fála na setkání s obyvateli Havlindy (19. prosince 2015).
Zdroj: YouTube kanál Zachraňme Malák.
<iframe width="560" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/tjkiGnvEP6M" frameborder="0" allowfullscreen></iframe>
