Na populistické politice koaliční vlády ANO-ČSSD, kde si voliče soubojem o dárky předchází tu hnutí ANO, tu sociální demokracie, se nic nemění. Vláda nedbá na varování ekonomů, že v dobrých ekonomických časech by vláda neměla zvyšovat zadlužení, naopak by měla hospodařit s přebytkem, aby si ve špatných rocích mohla půjčovat méně. Vláda navíc zvyšuje mandatorní, tedy povinné výdaje, což ve špatných rocích zvýší tlak na rozpočet. Taková fiskální politika vlády zhoršuje udržitelnost mandatorních výdajů, přesněji řečeno sociálních systémů. A finanční rezervy, které by stát v případě krize mohl vrhnout na investice jako v podobě velkých infrastrukturních staveb (dopravní infrastruktura, nebo boj se suchem), neexistují.

S deficitem 40 miliard korun MF počítá i v letech 2020 a 2021. A to přitom příjmy státu vylepšují peníze z fondů EU, norských fondů apod. Tyto subvence by příští rok měly činit 82,6 miliardy korun. Reálný deficit rozpočtu je tak trojnásobný.

Skutečný problém rozpočtu je však skryt hlouběji, o to je bohužel závažnější. Do rozpočtu se nepromítají žádná vize a plní pouze marketingovou úlohu s cílem nasbírat politické body. A bohužel, všechny strategie a plány jsou jen cárem papíru, nejsou-li promítnuty do rozpočtu a rozpočtového výhledu. Nezbývá, než konstatovat, že vládě absolutně chybí strategie rozvoje země, plán zaměření investic do konkurenceschopných oborů a jeho provázanost s rozvojem lidských zdrojů.

Napravit potíže, které taková krátkozrakost v budoucnu přinese, bude nicméně již úkolem jiných vlád.