Vážení přítomní,

vážím si toho, že jste dnes obětovali svůj a čas a přišli vyjádřit svůj občanský postoj.

Od první chvíle, kdy mě napadlo toto shromáždění iniciovat, jsem chtěl, aby bylo nadstranické a otevřené všem. Protože dnes zde nejsme primárně kvůli obhajobě svých barev a politických přesvědčení. Dnes jsme zde, protože nás spojuje vážná obava o výkon spravedlnosti v naší zemi a vlastně i obava o její osud. Toto není shromáždění na podporu Jiřího Pospíšila. Toto je shromáždění na protest proti mafianizaci české politiky, protest proti ovlivňování justice politiky, protest proti útoku na právní stát.

Byl jsem včera stejně jako Vy šokován alibismem premiéra Nečase a zjevnou účelovostí jeho jednání i jednání prezidenta Klause.

Všechno nasvědčuje tomu, že skutečným důvodem odvolání ministra spravedlnosti Pospíšila byla snaha zabránit tomu, aby v čele státního zastupitelství stanula Lenka Bradáčová.

Nelze se vyhnout podezření, že premiér a s ním vláda a prezident mají strach z nezávislé justice, z důsledného šetření případů podvodů a korupce, které se táhnou za jejich stranami i jimi osobně.

Pane premiére, ptáme se Vás, máte strach ze spravedlnosti? Z nezávislé justice? Pokud ne, co Vás vedlo k tak nestandardnímu odvolání? Proč prezident Klaus jednal nezvykle bleskově? Jistě ne, kvůli rozpočtu ministerstva.

Dnes nejde přímo o odvolání ministra Pospíšila, ani o Lenku Bradáčovou nebo kohokoliv konkrétního. Jde o to, že žádné politické rozhodnutí by nemělo mít vliv na nezávislost a atmosféru v justici, bez ohledu na to, kdo za kým stojí. A pokud takové spekulace svým rozhodnutím a načasováním premiér způsobil, měl by je jednoznačně vyvrátit. Anebo měl najít vhodnou dobu a argumenty tak, aby jakýmkoliv spekulacím předešel. To se mu naprosto nepodařilo.

Otázky jako „proč se to stalo právě teď“, pár dní před prázdninami, které bývají politicky mrtvé, v době, kdy mohl být jmenován vedoucí státní zástupce, klade veřejnost, stejně tak se na ně ptají státní zástupci a nejspíš to znervóznilo i některé soudce, kteří mnohdy sedí se žalobci ve stejné budově.

Premiér i další členové vlády jako ministr Kalousek vědomě vytvářejí atmosféru strachu v justici, vyhrožují soudcům, zástupcům i policistům.

Jako politik, ale především jako občan jsem přesvědčen, že tato vláda již nemá důvěru ani legitimitu. Její premiér podle všeho hraje vabank a myslí si, že jej tyto kličky zachrání před rozkrytím mocenských bratrstev, kterým vláda (i opozice v krajích) dělá fíkový list.

Řada lidí reagovala na naši iniciativu skepticky. Co může přinést další demonstrace?

Já jsem přesvědčen o opaku. Je-li náš veřejný prostor a naše země rozebírán před očima, a je-li právní stát považován za překážku pro vládnutí, pak si jej musíme vzít zpátky.

Nebude-li premiér schopen okamžitě vysvětlit věrohodně svůj postup a nepodnikne-li okamžitě zásadní kroky k posílení nezávislosti justice, zesílíme svůj tlak.
Dnes se nás sešlo pár, ale ještě před rokem by nás bylo mnohem méně. Budeme zesilovat náš tlak tak dlouho, dokud v politice nezačnou platit nová pravidla.

Vyměnili jsme politiky, ale kýženou změnu to nepřineslo. Teď je potřeba změnit pravidla.

Požadujeme zavedení skutečné samosprávy v justici. Požadujeme radikální zpřísnění financování politických stran a ucpání všech děr, kterými do politiky plynou špinavé peníze. Požadujeme zákaz zadávání veřejných zakázek firmám s nejasnou strukturou. Požadujeme zpřísnění zákona o střetu zájmů a tvrdé postihy za jeho porušování.

Nechceme kosmetické změny, chceme reformu politického systému v České republice a posílení právního státu.

Mnohem raději byhcom dnes diskutovali o budoucnosti Česka, o tom, jak zlepšit naše školství, zdravotnictví, prosperitu a ochranu slabých. Ale jsme dnes nuceni hájit samotnou podstatu demokracie a princip oddělní tří mocí.

Možná tyto změny nenastanou hned, ale už jsme se naučili trpělivosti. Síla demokracie je v pluralitě a rozmanitosti. Ale jde-li o její samotnou podstatu, musí se najít většina, která ji bude hájit proti zlodějům a podvodníků.

A za tímto cílem se spojíme se všemi iniciativami, které mají stejný cíl. Bude-li to nutné, přijdeme zase a bude nás více. Už dnešní setkání ve mě posiluje naději, že by změna nemusela trvat tak dlouho.

Ondřej Liška