Ing. Vařejku jsem poznal v roce 2010 před volbami do obecních zastupitelstev. Postupně začal docházet do klubu Věcí veřejných v Hodoníně a následně se stal i čekatelem na členství ve straně Věci veřejné. Z počátku se jevil jako mladý, vzdělaný a nadějný člověk s potenciálním přínosem jak pro stranu, tak pro mě coby poslance. Ing. Vařejkovi jsem pomohl, aby se stal jedním z lídrů kandidátky VV. Dostal se nakonec až na 4. místo kandidátky.
Protože jednotliví kandidáti za Věci veřejné byli v Hodoníně neznámí, požádali jsme centrálu Věcí veřejných o příspěvek na propagační kampaň ve výši cca. 150.000,- Kč. Centrála nám poskytla pouze částku ve výši 30 000,-Kč a to formou proplacení nákladů spojených s tiskem propagačních materiálů.
Abychom zvýšili povědomí veřejnosti o našich kandidátech, rozhodli jsme se, že každý kandidát z čela kandidátky zaplatí osobní propagační kampaň svých tváří a tím zvýší povědomí jak o sobě, tak o těchto kandidátech. Např. pan Radek Motičák, který byl v čele kandidátky tiskl celou řadu reklamních materiálů, plakátů a plachet a umísťoval na své billboardy propagační plakáty našich kandidátů. To vše bez nároku na jakoukoliv odměnu či finanční náhradu. I já jsem pochopitelně financoval svou kampaň ze svých vlastních prostředků. Po dohodě s Ing. Vařejkou jsem hradil i jeho propagační kampaň s tím, že mi náklady ve výši cca 60 000,-Kč následně uhradí.
Podotýkám, že můj vztah s Ing. Vařejkou byl, a stále je, zcela oficiální a nikdy se ani náznakem nedostal do osobní roviny. Vzhledem k faktu, že jsem byl tím, kdo rozhoduje o rozdělení peněz na plat asistenta poslance a v případě, že bych snad zamýšlel využít peníze určené na tento plat pro vlastní potřebu, pak bych zaměstnal jako asistenta svou manželku, či jiného rodinného příslušníka, aby se deklarovaná částka stala automaticky příjmem do našeho rodinného rozpočtu. Rozhodně bych neoslovil v podstatě cizího člověka.
Bohužel vnímám jako velmi pravděpodobné, že Ing. Vařejka měl od počátku naší spolupráce v úmyslu zdiskreditovat mojí osobu, neboť si zřejmě již od našeho prvního setkání pořizoval nahrávky všech našich rozhovorů. Rozhovory vedl manipulativním způsobem tak, aby na nahrávkách zazněly výroky, které mohly být, a byly, dále manipulované. Již několikrát jsem osobně vyzval Ing. Vařejku, aby zveřejnil veškeré nahrávky našich rozhovorů, čímž by došlo k úplnému očištění mé osoby. Zveřejněné nahrávky zachycují pouze některé naše rozhovory a pouze některé jejich části, které naprosto neposkytují přesný obraz událostí. Mnoha otázkám Ing. Vařejky jsem navíc ani nevěnoval pozornost, neboť se jednalo o věci dávno projednané, a tak se mé reakce v nahrávkách jeví mnohdy zkratkovité či zavádějící.
Za zmínku stojí bezesporu i fakt, že Ing. Vařejka oznámil celou kauzu až poté, kdy jsem s ním ukončil spolupráci. Navíc se snažil při diskreditaci mé osoby využít puč Jaroslava Škárky a Kristýny Kočí. Celou kauzu medializoval a oznámil Policii v dubnu loňského roku, tedy v době kdy Jaroslav Škárka a Kristýna Kočí zahájili pokus o puč ve Věcech veřejných. Ve spojitosti s tím považuji za nestandardní i jednání Policie ČR, která požádala o mé vydání téměř rok po ukončení všech aktivit spojených s případem, a přesně den poté, kdy jsem oznámil, že i přes štěpení poslaneckého klubu Věcí veřejných nadále zůstávám v poslaneckém klubu i straně.
Nikdy jsem neměl zapotřebí nechat se uplácet od svého asistenta a sám jsem mu několikrát nabízel, aby skončil, pokud nechce vykonávat práci asistenta.
K zamyšlení je rovněž celá řada různých verzí této události, jak je Ing. Vařejka v médiích prezentoval. Například pro Českou televizi uvedl, že mi peníze předával proto, abych je dával na dobročinné účely. Vzhledem k tomu, že velmi často mění své výpovědi, je Ing. Vařejka naprosto nedůvěryhodným a jeho jediným cílem je snaha mě poškodit. Mým proviněním by snad mohlo být to, že jsem Ing. Vařejku, pro jeho neschopnost plnění svých úkolů asistenta, vyhodil. I kdybych připustil toto provinění, pak chybné personální rozhodnutí není trestným činem!
