Mají také svoje fanoušky, kteří jim fandí a podporují je. Tito jsou mnohdy tak zaslepení, že jim ani nevadí, že jejich favorit nebojuje férově. Často se stává, že takový favorit má na své straně i rozhodčí nebo porotu. K tomu bohaté sponzory, kteří zajistí propagaci a přípravu svých oblíbenců. A podle toho často vypadá konečný výsledek takového závodu. Jsou to závody s nerovnými pravidly.
Favorité volebních závodů znají své fanoušky, vědí, jak na porotce. Tradiční účastníci mají jistotu ve svých skalních voličích, o kterých vědí, že jim stačí před každými volbami něco slíbit; dodržování těchto předvolebních slibů se pak už nekontroluje. Do dalších voleb volič zapomene. Pak se mu zase něco slíbí – nejlépe to, co minule, protože to zafungovalo, k tomu se přihodí nějaká ta kobliha, guláš a pivo, a volič je zase jejich.
Občas se ale objeví jedinci, kteří strategii předvolebního boje inovují. Příkladem může být pan Dienstbier, který svou předvolební kampaň pojal opravdu agresivně. Sice jsme už zvyklí na megasliby jeho domovské strany, ČSSD, která dokáže slíbit neuvěřitelné věci (zná své voliče, může si to dovolit), ale pan ministr pro lidská práva a senátor Jiří Dienstbier posunul laťku šílenství ještě výš. Tak vysoko, že i bojovník za práva menšin a pozitivní diskriminaci Michael Kocáb musí blednout závistí.
Pan Dienstbier rozjel svou předvolební kampaň do Senátu mnohem dříve, než ostatní kandidáti. Efektivně využil své zvýhodněné startovní pozice a zaútočil na voliče dřív, než ostatní kandidáti zaklekli na startovní čáru. Pan Dienstbier je totiž stávajícím senátorem; tuto funkci zdědil po svém otci, kdy do kolonky „kvalifikace“ stačilo napsat jediné slovo: „syn“. Od momentu, kdy se stal senátorem, předvádí věci, nad kterými žasnou dokonce i jeho spolustraníci z ČSSD. Nebýt jeho ochránce pana Sobotky, velká část ČSSD by se od pana Dienstbiera s radostí distancovala. Jeho výstřelky by jistě ani pan Dienstbier starší nepochválil.
Z pozice ministra pro lidská práva přišel pan Dienstbier s několika návrhy, které vyrazily dech dokonce i samotné ČSSD, což už je opravdu zarážející s ohledem na to, že tato strana je velmistrem šílených slibů. Svou předvolební kampaň tento odborník na dodržování lidských práv zahájil návrhem, aby cizinci s dlouhodobým pobytem v ČR měli volební právo. Ano, v těchto dnech jsme se dověděli, že občané členských zemí EU u nás mohou volit; nemyslím si, že je to správné, ale budiž. Ale návrh pana Dienstbiera na udělení volebního práva všem cizincům, kteří u nás mají povolený trvalý nebo dlouhodobý pobyt už hraničí s ohrožením bezpečnosti naší země. Až mne mrazí, když si představím, jak by takové volby dopadly v Karlových Varech, v Teplicích nebo v některém z měst se silnou vietnamskou populací. Ale to pana Dienstbiera evidentně nezajímá; loví voliče.
Dalším z návrhů pana Dienstbiera bylo oddlužení Romů/cikánů. Tak tady pan Dienstbier už překročil – a to značně – tu pomyslnou čáru, která odděluje obyčejnou hloupost a populismus od prachsprostého rasismu a diskriminace. Ministr pro lidská práva navrhuje zvýhodnění jedné skupiny obyvatel nad druhou! A aby to mělo ještě větší páru, nebo aby snad pan ministr dokázal, že je všemohoucí a nepostižitelný, navrhnul, aby každému romskému studentovi vysoké školy vyplácel stát 60 tisíc korun ročně! Nevím, jestli to pramení z hlouposti nebo neskutečné drzosti, ale v každém případě je to rasismus v té nejšpinavější podobě! Kam až je odhodlaný tento člověk jít?
Proč se mi nelíbí (a nejsem sám) takové návrhy, bez ohledu na to, z čí popletené hlavy vychází? U návrhu volebního práva pro cizince se může jednat až o ohrožení stability státu a bezpečnosti obyvatel. A to je zločin; kdo páchá zločin, patří do vězení a ne do vlády.
Návrh na oddlužení Romů už je jasným rasismem a diskriminací neromských obyvatel. Jak pan Dienstbier zdůvodní, že romské rodině je odpuštěn dluh, ale neromské rodině, která žije o patro níž dluh nikdo neodpustí? Jak mi pan Dienstbier zdůvodní to, že chce z našich společných peněz platit Romům za studia, tedy za to, co my neromovépovažujeme za normální? To je rasismus a rasismus je trestný čin. Pachatel trestného činu patří do vězení, ne do vlády!
Já věřím, že žádný z těchto choromyslných návrhů nikdy nebude realizován, ale přesto bych rád upozornil na jeden důležitý fakt: takovéto jednání – návrhy na výrazné zvýhodnění určité skupiny lidí nad ostatními by mohly v ostatních, tedy potenciálně diskriminovaných občanech vyvolat pocit ohrožení a z něho vyplývající pocit nenávisti ke zvýhodňované skupině. To by pak ale vypadalo na podněcování k nenávisti ke skupině osob ze strany pana Dienstbiera. To je ale také trestný čin.
Tak teď nevím; snaží se pan Dienstbier dostat znovu do Senátu nebo spíš do kriminálu? Podle toho, co tady teď po sobě čtu, bych to viděl spíš na variantu druhou. Ale jak jsem psal už v úvodu – někteří favorité mají na své straně rozhodčí a proto jim projde cokoliv. Nehledě na davy otupělých fanoušků, kteří svého favorita podrží, ikdyž je to křivák. Zvlášť když z toho vypadne nějaká ta kobliha nebo gulášek a pivo...
