Až budete mít pěstounské rodiny, zrušte kojeňáky

PaedDr. Alena Gajdůšková

Vždy na Vaší straně!

SOCDEM
Želechovice nad Dřevnicí
zastupitelka obce

Až budete mít pěstounské rodiny, zrušte kojeňáky

Ministerstvo práce a sociálních věcí chystá zákaz umisťování dětí do tří let do kojeneckých ústavů. Informovala o tom dnešní Mladá fronta Dnes.

Na to se nedá reagovat jinak, než zopakovat v poslední době bohužel často používanou myšlenku, že ministerstva v České republice by měla nejdříve pracovat, jak mají, tedy věci řešit, a pak teprve zakazovat. Jenže jít cestou zákazu je mnohem pohodlnější a ministerstva, která se utápí v mnoha zdlouhavě řešených problémech, se stále častěji uchylují právě k těm nejjednodušším řešením.

A to je i případ posledního návrhu MPSV zakázat umisťování batolat do kojeneckých ústavů.

Do těchto ústavů jsou umísťovány děti z rodin, které se o ně nemohou nebo neumí postarat, mnohdy jde o děti týrané, silně zanedbávané, není výjimkou jejich zdravotní poškození. O umístění do kojeneckého ústavu nikdy nerozhoduje jediný úředník, ale jde o krok na základě rozhodnutí orgánu sociálně právní ochrany dětí a soudu, kteří posoudí situaci dítěte a konají v jeho prospěch.

Z pohledu vývojové psychologie je období batolete v životě dítěte velmi důležité především v oblasti utváření osobnosti dítěte. Proto je samozřejmě žádoucí, aby si dítě mohlo vytvořit citovou vazbu na konkrétního člověka, aby mu bylo vytvořeno prostředí, ve kterém se cítí bezpečné. Toho jsou si vědomi i pracovníci kojeneckých ústavů a vysoce kvalifikovaná péče o děti zde zohledňuje i tuto potřebu dětí. Samozřejmě, ideální pro dítě je, když může být v milující rodině. Takové štěstí ale mnohé děti nemají. V loňském roce bylo do kojeneckého ústavu umístěno 2000 dětí.

Zakázat toto umísťování může ministerstvo teprve ve chvíli, kdy bude mít k dispozici odpovídající počet proškolených asistentů či alespoň přibližný počet možných pěstounských rodin. Pokud je mi známo, pěstounských rodin v ČR není dostatek ani pro děti z dětských domovů, které jsou tzv. právně volné, a pěstounská péče by pro ně byla vhodná. Odborní asistenti chybí i k handicapovaným dětem ve školách, které navíc nemají na jejich zaplacení.

Destrukce fungujícího systému bez toho, že by byl nahrazen vůbec jakýmkoliv řešením daného problému, je sice běžnou metodou této vlády, na kterou jsme si již téměř zvykli. V tomto případě se ale jedná o děti, které jsou v těžkých situacích již na počátku života. Zkoušet na nich sílu svých ideologií by nemělo být dovoleno nikomu.