Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, paní poslankyně, páni poslanci. Na úvod řeknu, že mám opravdu důvod stát za Českou televizí jako za médiem veřejné služby. Na druhou stranu nemám příliš důvod obhajovat management České televize. Ale protože jsem nemohla být na semináři, o kterém tady je řeč, protože v té chvíli jsem měla velký diskusní panel na téma zdravotnictví a situace ve zdravotnictví, tak jsem si vyžádala informace k tomu, co České televizi je vyčítáno. A jak říkal Jan Werich, všechno je jinak proti tomu, co zde zaznívá především z úst členů SPD. Ty odpovědi samozřejmě mohou poskytnout, ale chci mluvit o něčem jiném.
Česká televize, resp. média veřejné služby, jejich nezávislost, musí být chráněna jako princip a musí to chránit každý, kdo se cítí býti demokratem. Ta nezávislost je v České republice garantována jednak mediálními radami, tím, jak jsou navrhovány a voleny, a jednak způsobem financování prostřednictvím rozhlasových a televizních poplatků, protože, kolegyně a kolegové, přece, kdo platí, ten velí, ne? Jestliže si tedy média veřejné služby platíme za každou domácnost, pak Česká televize, Český rozhlas odpovídá za svou činnost jen svým divákům prostřednictvím rad. A zrušit, nebo snížit poplatky za rozhlasové a televizní vysílání, tak jak to zde zaznělo několikrát už, by znamenalo, že by musela být média veřejné služby, pokud by zůstala médii veřejné služby, prostě financována jinak, pravděpodobně státem přes státní rozpočet. Debaty o státním rozpočtu jsou docela krátká linka na to, jak něco ovlivnit. Chceme tedy státní televizi? Já se přiznávám, že ne. Jiná varianta by byla privatizace, tedy financování soukromým kapitálem, vlastněno soukromým vlastníkem přímo, a pak o nezávislosti asi nemůže být řeč, protože i inzerenti si diktují skladbu pořadů, jejich zařazení atd.
K tomu je potřeba připomenout, že Česká televize má kolem jedné třetiny mediálního trhu, zbytek už dnes komerční je. Ale ta jedna třetina znamená něco jako referenční rámec. Možná by se to dalo přirovnat k něčemu jako zlaté akcii, ale já si myslím, že přesnější je to přirovnání referenčního rámce, tedy něco, s čím mohu srovnávat to ostatní, co se mi nabízí, a to především jako divák. Ale ten referenční rámec je zde důležitý i pro novináře všech ostatních médií, ať už jsou to média tištěná, či privátní televize, či něco jiného, protože pokud mám garantovány objektivní, vyvážené informace, pokud mám garantovánu kvalitu pořadů, pokud mám garantováno spektrum nabídky, tak samozřejmě i ta ostatní média se tomu musí přizpůsobit a nemohou si dovolit manipulovat či vynechávat některé věci, které by divák, občan měl dostat, měl znát.
Média veřejné služby mají jasný úkol i podle mezinárodních kritérií - zajistit objektivní a dostupné informace všem občanům. To je jedno z kritérií, jedna z podmínek toho, že se společnost, stát považuje za demokratický. K úkolům České televize, tedy jako média veřejné služby, patří nejen vysílání, ale také tvorba a výroba rozmanitých žánrů pořadů. Dovolte mi, vážené kolegyně a vážení kolegové, přečíst k tomu vyjádření, které jsem si vyžádala od těch, kterých se také týká, jak média fungují. Dovolím si přečíst vyjádření Herecké asociace, resp. jejího prezidenta pana Mgr. Ondřeje Kepky, herce a režiséra:
"Vážená Poslanecká sněmovno, vím, že v těchto dnech řešíte problematiku neschválených výročních zpráv České televize. Myslím si, že dlouhodobé neschvalování výročních zpráv České televize vede k destabilizaci této instituce, které bychom si měli všichni velmi vážit a udržovat její chod jako symbolu naší demokracie. Veřejnoprávní média jsou pilířem demokratické společnosti. Současná Česká televize jistě není bez chyb, protože to ani jinak nejde. Snaží se svým zpravodajstvím, svými zábavnými, sportovními, dokumentárními i dramatickými pořady pokrýt celé spektrum různobarevné společnosti, a tak jistě každý z nás, z vás poslanců, má někdy pocit, že něco nedělala správně, a jistě můžeme, můžete mít i pravdu. Býti však dokonalým při takto širokém záběru není ale vůbec možné. Pojďme se přenést přes naši osobní subjektivní kritiku a podpořit princip České televize, o kterou se může každý občan naší republiky opřít.
Často se hovoří o výši koncesionářského poplatku. Mohu vás ubezpečit, že neexistuje lépe vynaložených 135 korun měsíčně. Za tuto cenu jednoho oběda v běžné restauraci může náš občan vidět řadu nových českých seriálů a dokumentů, naše děti mohou celý měsíc sledovat velmi úspěšný program ČT Déčko. Kdo se chce zajímat o současné dění, sleduje denně 24 hodin zpravodajství, které se snaží být objektivní. Která z komerčních televizí bude denně vysílat živé přenosy od pěstitelů ovoce, od včelařů, reportáže z našich továren, z divadel? Která z běžných televizí bude vysílat diskuzní pořady, publicistiku na patřičné úrovni? A pokud ani to není argumentem, je zde ještě velmi úspěšný a sledovaný program ČT sport. Jak to vypadá, když podobné přenosy z hokeje a fotbalu vysílá komerční televize, vidíme už dnes.
Často cestuji a sleduji, jak vypadají veřejnoprávní televize v jiných státech. Myslím, že je málo oblastí naší činnosti, kde bychom mohli být pro ostatní země spíše příkladem.
Česká televize se nemusí učit od jiných, ale naopak by se mohli jiní učit od ní. Mgr. Ondřej Kepka, herec a režisér, prezident Herecké asociace.
Kolegyně a kolegové, já souhlasím především s tím závěrem. Jako členka mediální komise Senátu jsem měla možnost nahlédnout do fungování jiných médií veřejné služby v jiných zemích. A minimálně Česká televize je srovnatelná. Současně neříkám, že mne každý pořad a celé vysílání těší. Vzpomenu jenom pro oživení dva příklady. Vzpomínám si například na jednu velkou konferenci ještě v Senátu, kterou jsme organizovali spolu se Švédkami, s Rakušankami a jinou zahraniční účastí na téma ekonomických dopadů domácího násilí. Na tiskové konferenci měla vystoupit a vystupovala švédská paní velvyslankyně. Českou televizi to tenkrát absolutně nezajímalo, protože musela přenášet záznam ze soudního procesu s panem Pistoriusem. Nebudu to dále rozebírat.
Příklad dvě. Organizovala jsem pro školy něco jako literární soutěž nebo soutěž porozumění psanému textu. Všichni víme, že je to velký problém, že naši žáci, naši studenti tomu nerozumí. No, a když jsme to nabídli regionálnímu zpravodaji České televize, tehdejšímu, tak řekl mému asistentovi, až paní senátorka skočí z mrakodrapu, tak mi to řekněte, to mi Praha vezme. Tohle Prahu nezajímá. Takže jenom jako ilustrace. Je pravda, že to bylo dost dávno. A je pravda, že se ty věci trošku změnily.
Ale i přes tuto negativní zkušenost jsem vždycky hájila a hájit budu existenci nezávislých médií veřejné služby. Jako nezpochybnitelný princip a jeho garanci financováním tak, že si to platí přímo občané poplatky. Druhá věc je ale, jak se s tím, jak si to občané platí, jak se s tím hospodaří. O tom tady byla řeč velmi dlouho. Já si myslím, že my musíme nastavit ale takový systém, taková opatření, aby přes zpochybňování hospodaření přesto, že by tam případně nějaká pochybení byla, že by se přesto dala zpochybňovat důvěryhodnost média veřejné služby a útočit na jejich nezávislost.
Hospodaření prostě musí být v pořádku jako transparentní a hospodárné. To je potřeba zajistit. Proto jsem také dnes podepsala návrh na možnost kontrolovat hospodaření České televize prostřednictvím nezávislého kontrolního úřadu. Kolegyně a kolegové, v této chvíli se přimlouvám, jde-li nám skutečně o svobodu slova a jde-li nám o prostor, demokratický prostor v této zemi, abychom zprávy, které máme předloženy schválili a bavili se o budoucnosti, jak už to tady také zaznělo.
Nezávislá média veřejné služby prostě potřebujeme. A tady z dneška jedna varující zpráva. Podle nové zprávy Evropské federace novinářů jsou média pod tlakem v České republice. Propadla se za pět let o dvacet sedm míst na čtyřicátou příčku. A úplně závěrem. Poučka z jednoho odborného semináře na téma média obecně a fungování médií. Kolegyně a kolegové, víte, jaký je rozdíl mezi médii veřejné služby a komerčními médii? Berte to v této chvíli jako řečnickou otázku. Ale odborníci tvrdí, že médium veřejné služby prodává program. Komerční médium prodává diváka.
A já si myslím, že žádný z občanů nechce být prodáván. Proto je dobře, že Česká televize má osm kanálů, které pokrývají programy od zpravodajství, sport, vzdělávání dětí atd., umělecký kanál. A já bych jim to nevyčítala. Naopak. Poskytuje za těch 135 korun měsíčně opravdu maximální službu, kterou médium veřejné služby může poskytnout. Prosím, proto zvažte, uvažte a schvalme zprávy, které máme nyní předloženy. Schvalme, poté se pobavme o té zprávě za rok 2018 a určitě se bavme budoucností dál, jak tu situaci zlepšit ve vztahu k hospodaření. Ale nedělejme kroky, které by zpochybnily dodržování svobody slova v této zemi. Doplatili bychom na tom všichni. Děkuji.
