„Kdybychom dali na obchodníky se štěstím, máme možnost prožívat Vánoce po celý rok. Štědrou žílu soutěživým, ale i dobročinnou náruč potřebným skýtá herní průmysl“, napsal na sklonku roku v Právu Lukáš Jelínek. Reagoval na návrh ministra financí zdanit hazardní hry, loterie a sázky. Lukáš Jelínek ovšem celou řadu aspektů jenom nakousl. Podle mého názoru hraje důležitou rolu především postoj veřejnosti k hazardu

Hazard není nic jiného než byznys, ve kterém se točí stejné peníze jako v ještě mnohem méně bohulibém „podnikání“, jakým je například obchod s lidmi. To, čemu se říká gamblerství, je příčinou mnoha lidských tragédií stejně jako kterákoliv závislost, ať jsou to drogy, nebo alkohol. Člověk tím ztrácí nejen peníze, ale i svobodu a nadhled. Izoluje se od společnosti, poškozuje sebe i rodinu, často přichází o domov, otevírá dvířka kriminalitě a časté jsou také případy sebevražd hráčů.

I silnou americkou ekonomiku stojí podle ekonoma Earla Grinolse sociální náklady gamblerství 54 miliard dolarů ročně.

Vyšší zdanění hazardu, jak navrhuje ministr financí, ale popsaný problém neřeší. Odstraněn nebude, dokud společnost nedokáže nabídnout slušný život všem svým členům, aby se k možné výhře přestali upínat zejména ti, jejichž příjmy jsou jinak mizivé.

Zároveň je potřeba ukázat na dobré možnosti využití volného času včetně adrenalinových sportů. Druhá skupina, která hazardní hry vyhledává, jsou lidé, kteří na tom sice jsou finančně dobře, ale potřebují zkrátka vzrušení. Problém hráčské závislosti nelze dále utlumit, dokud se nebude veřejně mluvit o tom, co je podstatou gamblerství a jak se dá s touto formou závislosti bojovat.

Peníze do prevence se přitom bohatě vrátí. Protože nakonec jak tragédie v jednotlivých osudech, tak problémy uvnitř celé společnosti ve svých důsledcích vždycky zaplatí daňoví poplatníci.

Největší překážkou řešení je, že omezení gamblerství zcela jasně brání úzká finanční vazba mezi výnosy především z technických her (včetně loterií) a financováním sportu a dalších volnočasových aktivit. Tato vazba je naprosto absurdní a ve svých důsledcích nebezpečná. Vytváří totiž rovnici – čím více heren, čím lépe fungující hazard, tím více peněz do sportu. Z podnikatelů zbohatlých na lidském neštěstí pak dělá spasitele a vynáší je třeba i do nejvyšších pater politiky.

S novým rokem se sluší dát si předsevzetí. Většina lidí si slibuje, že už bude žít zdravě, cvičit, zlepší si kondici. Bylo by hodně dobré předsevzetí pro nás všechny si říct, že za prioritu máme „zlepšení kondice“ dětí a mládeže, a budeme je náležitě podporovat přímo ze státního rozpočtu bez ohledu na to, kolik tragických osudů bude či nebude mít na svědomí hazard a gamblerství. A myslíme-li to s naší budoucností vážně, nelze zůstat pouze u předsevzetí. Do výchovy, vzdělání a volného času našich potomků musíme investovat přednostně. Ministr financí by to měl prostě pochopit a zvládnout.