Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, musím na úvod říct, že opravdu nejsem šťastná z toho vysokého schodku pro rozpočet na tento rok, který máme před sebou a s největší pravděpodobností bude schválen. Víte, sociální demokraté se vždycky snažili o zdravé veřejné finance. Já si pamatuji, že padala vláda, když šlo o navýšení o jednu miliardu nad sto. Snažili jsme se po celou dobu, a dá se dohledat, resp. byla to sociální demokracie, která prosadila střednědobé výhledy, která zpracovávala konvergenční programy tak, abychom plnili maastrichtská kritéria, aby tedy zadlužení odpovídalo kritériím, které znamenají vstup do eurozóny a dobrou pozici pro českou ekonomiku.

Snažili jsme se, a dá se opět dohledat, aby veřejné finance byli v České republice zdravé. A proč? Protože bez zdravých veřejných financí nejsme schopni udržet fungující stát. Protože zdravé veřejné finance znamenají, že stát má dostatek financí na školství, na zdravotnictví, na bezpečnost, na podporu zdravého životního prostředí. A to jsou věci, které znamenají rovnost šancí pro každého. Víte, že sociální demokracie má tři základní hodnoty - svobodu, solidaritu a spravedlnost. A jinak než tím, že připravíte podmínky proto, aby každý člověk, každé dítě mělo skutečně rovnost šancí, prostě tyto hodnoty nenaplníte, nezajistíte.

Znova opakuji, jde nám o to, aby fungovaly veřejné služby. A na to stát prostě musí mít. Ale. Ale.

Vzpomínám si na takzvaný Topolánkův batoh, který znamenal, že tenkrát Topolánkova vláda, a byl to také komplexní pozměňovací návrh premiéra, podsekla příjmy státního rozpočtu ve chvíli, kdy už se ve světě mluvilo o nastupující krizi. Pak přišla ekonomická krize. A co to znamenalo? Zavádění poplatků ve zdravotnictví, snaha o zpoplatnění zdravotní péče, opět otevřena debata o zavedení školného a zpoplatnění pomalu všeho včetně toho, že člověk vůbec dýchá. Prostě šlo o demontáž veřejných služeb na jedné straně a šlo o škrtání, vzpomínám věci týkající se osob se zdravotním postižením a tak dále, tedy omezení výdajů, to proškrtání se z krize. To proškrtání se z krize tenkrát znamenalo, že krize v České republice byla třikrát delší než v okolních zemích, a to bylo tedy opravdu umění, protože jestliže česká ekonomika je silně navázaná, silně proexportní, silně navázaná na okolní země, na ekonomiku Německa a dalších našich sousedů, tak když se to u nás podařilo těmito vnitřními nekompetentními zásahy pravice roztáhnout na třikrát delší dobu, tak to byl skutečně výsledek.

Dámy a pánové, dobrý management říká, že krize je výzva i příležitost. Koronavirová krize není určitě výjimka. Minimálně to znamenalo to, že téměř ze dne na den naše školy dokázaly najet na on line výuku, že dokázaly využít možností, které jim dávají současné technologie.

Já teď trošku odbočím. Zavzpomínám na 90. rok, kdy jsem tehdy učila v prvních a poté v dyslektických třídách. V tom 90. roce, v té velké euforii, byla snaha zavést počítače do škol, okamžitě a rychle, a my jsme jako kantoři chodili na školení, kde měli snahu nás učit programovat. Prostě byla představa, že od první třídy budeme učit zacházet děti s počítači. To se samozřejmě nenaplnilo. My máme třicet let a v tom jsme se moc neposunuli. Ta současná krize to ale dokázala posunout velice rychle. A to je podle mě příležitost, které musíme, musíme využít. (Někomu v sále zvoní hlasitě mobil.) -

Školy se s touto situací, kde musely přejít na on line výuku, na distanční vzdělávání, popasovaly, některé lépe, některé hůře. Já jsem zažila hodinovou výuku s vnukem v hudebce, kde paní učitelka měla kolem sedmi žáků a dokázala s nimi pracovat v průběhu celé té hodiny včetně toho, že děti hrály na hudební nástroje a současně pracovaly. Jde to, někteří kantoři si s tím poradili, někteří méně, ale prostě zafungovalo to.

Ale problém je jinde. Problém je na té druhé straně, u dětí a v rodinách. Toto distanční vzdělávání samozřejmě logicky znamenalo, že se velmi rozevřou nůžky mezi těmi dětmi, jejichž rodiny dokážou s nimi pracovat, dokážou se s nimi učit a zvládly i tu on line výuku, a těmi dětmi, kde rodiče ať už z nedostatku času, z nedostatku svých schopností i toho vybavení prostě na to neměly. A to je z mého pohledu, z pohledu sociální demokracie, velmi špatně. My se skutečně máme - a je to ústavně zaručené právo - postarat, zajistit každému dítěti právo na vzdělání, zajistit mu rovné šance. Česká školská inspekce, ale i odbor sociálního začleňování na Ministerstvu místního rozvoje udělali analýzu, udělali studii v průběhu výjimečného stavu, v průběhu pandemie a zjišťovali, jak jsou rodiny schopné, jak školy jsou schopné tu situaci zvládnout. A vychází z toho velmi zajímavé údaje. Česká školská inspekce uvádí konkrétní číslo - 9,5 tisíce dětí, které nebyly vůbec v žádném kontaktu se školou, a příčina je v tom, že prostě neměly ICT vybavení, prostě nefungovaly. Odbor sociálního začleňování na Ministerstvu místního rozvoje uvádí ve své studii, kde pracovali se vzorkem 70 škol - 51 % žáků, dětí, bylo bez možnosti pracovat on line, protože právě neměli to ICT vybavení, na druhém stupni to dokonce bylo 57 % dětí. Tato analýza konkrétně udává ještě potřebnost - v 51 % školy udávaly potřebu lepší technické podpory, tzn. je potřeba, aby děti dosáhly na ICT vybavení, aby dosáhly i na určitý balíček dat, aby s tím mohly pracovat.

Kolegyně a kolegové, my schvalujeme peníze, které mají rozběhnout ekonomiku. Pak vezměme na vědomí, že investice do vzdělání se vrací 17krát a to je velmi dobrá efektivita, dlouhodobě nejefektivnější investice. Navrhujeme proto s panem poslancem Votavou a Kateřinou Valachovou pozměňovací návrh, o kterém zde už mluvil pan poslanec Votava, a to je přesměrování nebo určení 1,5 miliardy korun do kapitoly regionálního školství Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, v té kapitole tzv. ONIV, ostatní neinvestiční výdaje. To je totiž nejrychlejší cesta, jak zajistit ICT vybavení pro ty děti, které to skutečně potřebují tak, aby on line vzdělávání bylo možné, aby všechny děti měly rovné šance. Já si dokážu jako bývalá učitelka představit, že on line vzdělávání a využití ICT techniky nebude jenom v případě, že zavřeme školy - a může se stát, nevíme, co nás v budoucnosti čeká za nějakou dobu. Ale dokážu si představit, že se využije k tomu, čemu se říká individuální přístup k dětem, ať už je to vyrovnání šancí těch dětí, které mají problémy, nebo naopak podpora velmi nadaných dětí, což je věc, které bychom se také měli věnovat. Tedy ICT vybavení není jen záležitost pro to, kdybychom museli opět na nějaký čas uzavřít školy a najet na plnou on line výuku nebo distanční vzdělávání. Pokud by to vybavení skutečně na školách bylo a děti měly, myslím si, že můžeme udělat mílový krok dopředu k modernímu vzdělávání tak, aby bylo co nejefektivnější, a tak, aby skutečně dalo každému dítěti příležitost uplatnit svůj talent na maximum svých schopností. To je určitě ta nejlepší investice do budoucnosti.

Já věřím tomu, že tento náhled do určité míry může sdílet většina Sněmovny, věřím tomu a byla bych velmi ráda, kdyby to podpořila i paní ministryně. Skutečně to nebude špatná investice. Děkuji za pozornost a děkuji za tu podporu předem.