Tím zákon o státní službě po létech přestal být pouhým papírem a stal se každodenní realitou. Česká republika se především úsilím sociálních demokratů významně přiblížila fungování standardních západních demokracií. (Služební zákon poprvé předložila Špidlova vláda a uvádí ho nyní v život vláda Sobotkova.)

Státní správa, kde se lidé mění po měsících a na místa se dostávají spíš jako kamarádi kamarádů aniž mají potřebnou kvalifikaci a pokud se někdo ozve, tak letí, je většinou situací zemí, které nijak neprospívají, zmítají jimi klientelistické vazby a kvete korupce.

Kvalitní veřejná správa nepodléhající politickým tlakům je proto jedním ze zásadních kritérií pro úroveň konkurenceschopnosti země. A neutěšený stav státní správy, snaha o tunelování státu a tedy jeho naprostou paralýzu zejména za osm let pravicových vlád, byl také příčinou propadání se České republiky v mezinárodních srovnáních konkurenceschopnosti. V r. 2013 jsme se v žebříčku Světového ekonomického fóra propadli o sedm stupňů za země, jako je Ázerbájdžán a Portoriko. Mezinárodní srovnání analyzovalo zejména špatné zacházení s veřejnými prostředky.

Mimochodem, Evropská komise to sice takto jasně neříká, ale navozením systému fungující, transparentní a odpolitizované státní správy podmínila každé euro, které do České republiky pošle. Ví proč. Úlohou šéfa státní správy nyní bude co nejrychleji zpracovat prováděcí předpisy k zákonu a přesvědčit Evropskou komisi, že česká státní správa je schopná zajistit poctivost a efektivitu při zacházení s evropskými penězi. Přejme mu, ale i všem státním úředníkům a hlavně občanům naší země, aby se mu skutečně podařilo zajistit dobré fungování státní správy. Je to důležité v každodenním životě občanů nejen z pohledu čerpání evropských fondů, ale i důvěry v demokracii samotnou, kterou i činnost každého státního úředníka pro občana reprezentuje.