Mezi lety 2006 a 2011 tak sdružení spolku a spolkových zemí jako ocenění přerozdělilo 1,9 miliardy eur. Německé vysoké školství je stejně jako ostatní školství v kompetenci spolkových zemí. Spolková vláda „smí“ přispět, ale jen v součinnosti s oněmi 16 spolkovými vládami.

Odborná komise přezkoumává univerzity, které se přihlásí do soutěže a ocení ty dobré finančním příspěvkem. Takových univerzit je dnes 11. V letech 2012 až 2017  dojde k přerozdělení dalších 2,7 miliard eur. Komise je mezinárodní a zaručuje tak nezávislost posudku. Tento mechanismus – a také vnitrostátní uspořádání politiky starající se o vědu a výzkum – zaručuje něco, co u nás chybí: Vláda země není jediným místem rozhodování. Nemůže ovládnout vše pouhou parlamentní většinou po dobu jedné legislativní periody. A po tomto období se nemusí řada opatření korigovat jako u nás. Vláda smí přispět, ale nesmí sama rozhodovat a ovládat bez kritického zázemí.

I u nás bychom si měli uvědomit, že proces poznávání, vzdělávání, vše na vysoké úrovni, a také proces odborné debaty i na poli politiky, nemohou být něčím jednoduchým, pouze národním, ovládaným z jednoho ministerského křesla po dobu jedné legislativní periody (nebo i po dobu kratší, jak vidíme u dnešní vlády).

Proč nediskutujeme otázky kvality vysokých škol a výzkumu podobně? Opřít se o mezinárodní vědeckou scénu našim vědcům spíše pomůže, posouvá základ znalostní společnosti. Zapojení do evropských či jiných mezinárodních projektů však  nijak nefiguruje  v systému hodnocení vědy. Vědci  a vědecká pracoviště nejsou nijak k mezinárodní spolupráci motivováni.

Zločinem pak je nevyužití evropských fondů v této oblasti. Chceme-li budovat znalostní společnost, je třeba si konečně uvědomit, že věda a výzkum nejsou jen konzumenty finančních prostředků. Naopak – jsou významnou, a pro ČR téměř jedinou, základnou budoucí hospodářské prosperity.

Alena Gajdůšková

Místopředsedkyně Senátu PČR a odborná mluvčí ČSSD pro oblast vědy a výzkumu