Kocourkov je naprosto přesná definice současného stavu v naší milované zemi. V neděli v relaci televize Prima tuto definici doložil náš milý kolega Jaroušek Kubera hned několika kocourkovskými příklady.
Tím prvním bylo, když jako člen nejsilnější vládní strany vyčítal opozičním senátorům, že jejich hlasy byl přijat vládní návrh zákona o přímé volbě prezidenta. K tomu je nutné dodat, že návrh ústavního zákona o přímé volbě prezidenta je vládní návrh a není nijak excelentní. Také bych si dovedla představit lepší a vyváženější návrh zejména vůči horní komoře parlamentu. Na druhou stranu – sociální demokracie prosazuje požadavek na přímou volbu prezidenta od r. 1993, tedy bez jednoho roku plných dvacet let. Byla to ODS, která ji vždycky odmítala a blokovala. Pokud se tedy budeme bavit o principu, pak pro ČSSD přijetí přímé volby je velkým vítězstvím.
To souvisí s dalším výrokem ctěného pana kolegy. Prohlásil, že hlasování je výsledkem ještě větší vojenské disciplíny v klubu ČSSD než v ODS. Nu, mýlí se trošičku pan kolega. Zřejmě soudí podle praxe v ODS. Jsem v Senátu již desátý rok, byla jsem od počátku místopředsedkyní a pak i předsedkyní klubu. Nikdy jsme v klubu nepoužívali příkazy a zákazy, tedy tzv. vázané hlasování, které je, pokud vím, běžnou praxí ODS při každé schůzi Senátu i Poslanecké sněmovny.
Když chybí společné hodnoty, je třeba velet. V sociální demokracii to nepotřebujeme. Společný žebříček hodnot je již více než sto třicet let silnějším vlastním imperativem pro každého z nás, než by byl jakýkoliv příkaz shora.
A Kocourkov by zvítězil, kdyby měl pan Kubera pravdu v tom, že ztráta kompetence volit prezidenta je konec Senátu. Volba prezidenta je, pravda, velmi viditelný úkon. Je tedy docela možné, že to tak vnímá pan kolega, který je přece jen pořád více primátorem města, než senátorem. Bylo by ale velmi špatné, kdyby celá práce senátora spočívala jen v tom, že jednou za pět let zvolí prezidenta. Pak by byla skutečně na místě otázka, zda senátoři nejí chleba zadarmo.
Cena Senátu v demokratickém ústavním systému je jinde. Zvláště v demokracii, která je pořád ještě tak mladá jako ta naše. Vždycky je přece dobré slyšet ještě druhý názor na věc, jako je tomu u běžných zákonů. Je nutné hledat kompromisy a nalézat významnou shodu, jako je tomu nyní třeba u ústavních zákonů, mezinárodních smluv, rozhodování v oblasti obrany a vojenských otázek.
Čím dál tím větší váhu nabývá i v České republice a pro české občany jednání o návrzích evropských směrnic a nařízení. Senát se evropské agendě věnuje velmi pečlivě a intenzivně. Spoluvytváříme a spolurozhodujeme o tom, co pak platí a je závazné nejen v ČR, ale i SRN, Francii, Británii a dalších zemích EU. Český Senát je v této oblasti třetí nejaktivnější komorou mezi všemi komorami všech evropských parlamentů. Je zcela v Kocourkovském duchu české politické reality a mediální scény, že je považováno za nezajímavé to nejdůležitější pro budoucnost země.
Alena Gajdůšková
Místopředsedkyně Senátu PČR
