Americký prezident B. Obama právě u nás v Praze v roce 2009 poprvé vyslovil ideu, že je nutné snižovat hrozby a tedy také nukleární arzenál. To je z mnoha perspektiv naprosto klíčová idea. Spolu s prezidentem Obamou je možné vyvíjet strategické vize: Na jedné straně řešit problematiku atomárních hrozeb z Íránu a Severní Koreje, na straně druhé snižovat hrozby tam, kde už nemají strategickou funkci. A to není naivní snaha, jak se občas doslechnu.
Obama svůj další projev situoval do místa, které bylo dlouhá léta symbolem rozdělení Německa a Evropy. Je nutné i připomenout, že touto symbolickou volbou navazuje na Ronalda Reagana, který také na tomto místě, ještě „za zdí“, řekl svou slavnou větu: „Pane Gorbačove, strhněte tuto zeď!“ Obama tím zcela logicky poukazuje na vývoj během posledního čtvrtstoletí. A je nutné stále znovu připomínat, že onen rozvoj se týká i nukleárních strategií. Na jedné straně se i technologie zbraní vyvinula do té míry, že tragicky nediferencující a „konečný“ efekt atomových bomb již nehraje strategickou roli. To však z mé pozice není to nejzajímavější, protože zbraně a války osobně odmítám z principu. Na druhé straně jsou ovšem konsenzus mezi světovými velmocemi a nynější Obamova iniciativa něčím, co stojí na počátku spojených pozic vůči nekontrolovatelným totalitním režimům, které atomární hrozby počítají k prostředkům prosazování něčeho, co nazývají „suverenitou“.
V naší diskusi musíme tento pozitivní posuv v roli USA pochopit a prosadit i v mozaice našich diskusí o partnerství s USA. Zajímavé je, že se v prvních reakcích objevily i komentáře, že Obamovo vystoupení postrádalo vizi. Naopak – Obama zcela důsledně pokračuje v tom, co poprvé naznačil v Praze (musíme také stále znovu opakovat, že to nebyl jen další krok po projevu u Vítězného sloupu během volební kampaně – Praha zde hrála důležitou roli).
Všimla jsem si, že Obama odložil sako a dal se do práce – symbolicky si vyhrnul rukávy. Nemám pocit, že se nás to netýká, a nejen proto, že právě u nás vyhlásil americký prezident svou vizi omezení jaderného zbrojení. Jsme členskou zemí EU, jsme členy NATO i OSN. Zde všude, včetně vztahů s Ruskem, můžeme vizi bezpečného světa podpořit. Je to i náš strategický zájem.
A připomeňme si i známý historický fakt, že to bylo právě před padesáti lety, kdy se velmoci dohodly na tzv. „horké lince“, která měla zamezit vzniku konfliktů na základě nedorozumění. Tehdy to byl kabel, dnes satelit. K porozumění, které není dáno jen úrovní technologií, můžeme a musíme přispět i my.
