Ve vztahu k Evropě je také potřeba položit otázku jak nás Evropa vnímá? Pokud něco jiného říká prezident, něco jiného premiér a něco jiného ministr zahraničí? Jestliže totiž vůbec něco jako důvěryhodnost České republiky je, tak je to důvěryhodnost chřestýše. A to nemluvím o tom, že se vláda neptá na názor parlamentu a opozice už vůbec ne. V téhle souvislosti nám opět hrozí mezinárodní ostuda. Pokud vláda nebude mít parametry přistoupení k fiskální úmluvě dojednány v parlamentu, který poté musí vydat souhlas s ratifikací, tak to skutečně hrozí velkou blamáží. V tomto směru přijal Senát PČR usnesení, kterým vyzývá premiéra k jednání.
Bytostným národním
zájmem České republiky v Evropě totiž není izolace, do které nás vláda
těmito kroky dostává, ale její integrace. Vláda tento národní zájem
trvale poškozuje.
Destrukce vysokoškolského systému v přímém přenosu
Akademická obec se v této chvíli velmi bouří proti návrhům, které padají z ministerstva školství ve vztahu k vysokým školám. Vláda se nechová jako dobrý správce, ale jako loupeživý rytíř. Ve chvíli, kdy přicházející ročníky na vysoké školy jsou v důsledku demografického vývoje sníženy na úroveň stavu obyvatelstva po třicetileté válce a vláda fakticky finanční prostředky ubírá a snaží se je nahradit školným, tak skutečně destruuje celý systém terciálního vzdělávání. A je zde ještě jedno velké nebezpečí. Tento krok může být výrazně dražší než se o něm hovoří a nemusí vést k proklamovaným úsporám proto, že soukromé vysoké školy jen čekají na to, až bude zpoplatněno studium na státních vysokých školách. Poté, samozřejmě a oprávněně, budou soukromé vysoké školy požadovat příspěvek od státu. To doposud nikdo neřekl a ani nikdo nespočítal.
Dobrý správce musí v této chvíli hledat rozvojová opatření, smysluplné a strategickém rozšiřování činnosti vysokých škol. Tím by měla být podpora výzkumu, vývoje, inovací a celoživotního vzdělávání.