Státní maturity ano, ale moderně, racionálně a efektivně

PaedDr. Alena Gajdůšková

Vždy na Vaší straně!

SOCDEM
Želechovice nad Dřevnicí
zastupitelka obce

Nedávno se mě v rozhovoru zeptala jedna paní, co si myslím o státních maturitách? Jako původním povoláním učitelka jsem se jí pokusila vysvětlit, že naše školství bylo vždy dobré, protože jeho "otcem" byl Komenský. Faktem však je, že ani on nemohl předpokládat, jak ohromně se společnost přemění a jak stále rychleji se bude měnit včetně nových poznatků, na které musí lidé umět reagovat i v průběhu jedné generace.

V tomto směru jsem musela přiznat, že v poslední době se naše školství podle mezinárodního srovnání začalo propadat. Proto jsou nezbytné státní maturity, tedy jasně stanovené požadavky na úroveň vzdělání absolventů středních škol a možnost jejich srovnání. Stát tuto garanci dluží studentům, jejich rodičům , kantorům i školám jako takovým. Tvrdím, že státní maturity ano, ale moderně, racionálně a efektivně.

Bohužel musím konstatovat, že jsou to roky, co se projekt státních maturit rozjíždí, zpomaluje, zastavuje a upravuje a výsledek je stále nejistý. Problém státních maturit je v jejich připravované podobě a v archaické přeorganizovanosti bez využití současných komunikačních technologií a v jejich finanční náročnosti. Zjednodušeně řečeno, jsou obsahově komplikované, technicky nedotažené a strašně drahé.

Kladu si tedy otázku. Co způsobí poslední zákonodárci podpořené rozhodnutí ministerstva spustit tento experiment?

Myšlenka státních maturit je dobrá. Jen si nejsem jistá, že je korektní rozhodnout o tom, co teprve máme zkoušet, těsně před začátkem školního roku, kterého se záležitost má týkat. Nemám ráda kategorické situace: teď anebo nikdy.

Projekt jednotných maturit, které by v budoucnu mohly nahradit dokonce i přijímací zkoušky na některé vysoké školy (vnutit tuto praxi všem VŠ bych považovala za nesmysl vzhledem k jejich specifickému zaměření), se připravuje již čtrnáct let. Výsledek různých vědeckých institucí i praktiků podpořený miliardou korun považuji za tristní.

Nevím, kde se stala chyba. Ti, kdo na projektu pracovali, nedokázali o výhodách nového systému maturitních zkoušek přesvědčit zřejmě ani sami sebe (protože jinak by se na nich pracovalo důsledněji), natož pak celou veřejnost (k níž počítám mj. i nás, poslance a senátory, kteří, jak je zřejmé z výsledků hlasování v jednotlivých komorách, nebyli nijak jednotní a lišili se i napříč vlastních klubů) a především studenty, kteří se nakonec stali nejzarputilejšími odpůrci unifikace.

Ani se jim nedivím: udělat přijímací zkoušky na školu, odstudovat tři roky a najednou se dozvědět, že všechno je jinak, to by nadzvedlo mnohem klidnější hlavy než jsou dnešní náctiletí.

Měnit "pravidla hry" za pochodu považuji za neprofesionální a neseriózní postup. Dokonce by mě nepřekvapilo, kdyby ze strany horkokrevného mládí zaznělo slovo "podraz". Neboť je třeba zdůraznit, že nejde o žádnou hru. Dříve se o maturitě hovořilo jako o zkoušce dospělosti. Dnes jak se zdá na maturitách naše společnost osvědčuje svou nedospělost.

Čtrnáct let kdesi za zavřenými dveřmi tvořili odborníci na slovo vzatí něco, o co, jak se nyní dozvěděli, není příliš velký zájem. Není tak trochu i jejich chybou, že tomu tak je? A že hlavním argumentem proti státním maturitám je jejich finanční náročnost a největší argument pro to, aby přece jen státní forma maturit byla spuštěna, je také finanční stránka: když už jsme do toho vrazili tolik, tak to alespoň zkusme, jen ať nemusíme vracet milióny EU? Komenský by se takové plytkosti skutečně divil.