Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, vážená vládo. Nejsem ani tak stará, jako pamatuji, a proto tedy mohu zavzpomínat genezi tohoto návrhu zákona. Nebojte se, budu stručná.
Ten původní návrh byl návrh pana senátora Františka Bublana na to, aby o státních svátcích byly obchody zavřeny a skutečně jsme slavili státní svátky. Přiznám se, že v té době byla vysoká nezaměstnanost. Bylo to v době krize, byl to rok 2014, tedy končící krize. A já sama jsem měla pochybnost, jestli lidé v obchodě si přejí nebo nepřejí, aby měli tu možnost jít do zaměstnání, případně si přivydělat. A tak jsem se těch prodavaček a prodavačů šla zeptat. A řekli mi, zvláště ty prodavačky, jakože v obchodě je většina žen, které měly děti: Víte, já bych dala nevím co za to, abych věděla, že o těch svátcích budu moci být se svými dětmi.
Za prvé mi to moc nezaplatí. A za druhé to málo mi za to nestojí. Ten návrh jsem poté, jako senátorka podpořila, připodepsala jsem ten návrh. Prošel, ale až na návrh zde z Poslanecké sněmovny v roce 2016. A o čem se nyní bavíme? Ta debata tady šla různě, ale já si myslím, že je potřeba skutečně připomenout, o čem se vlastně bavíme. Je to vlastně sedm a půl dne v roce. Vyjmenované státní svátky, po které tedy skutečně... jsou to dny pracovního klidu včetně toho, že obchody jsou zavřeny.
Tady musím říct k té úvaze - malé, velké obchody. Ten původní návrh, ta úvaha byla, zavřít skutečně ty vlastně řetězce, ty velkoobchody, ty markety, kde většinově to není jeden soukromý majitel, který si rozhodne, zda chce nebo nechce mít otevřeno. Ale nechali jsme na vůli právě ty malé obchody, protože tam většinově je tam vlastník, soukromý majitel jeden, mnohdy zaměstnává vlastní rodinu atd. Je tedy na nich, jak se rozhodnou. Ale kdo chodí nakupovat, tak ví, že ty malé obchody mají většinově zavřeny i v ty ostatní svátky.
A já ještě připomenu, které ty státní svátky tedy zavřeno mají mít podle toho současně platného zákona. Je to 1. leden - Den České republiky, dále 8. květen - Den vítězství, 28. září - Den české státnosti, 28. říjen - Den založení československého státu. A pak jsou tam samozřejmě Velikonoce a Vánoce.
Já to tady říkám proto, že ta úvaha byla také jasná a docela transparentní. Proč zrovna tyto dny? Protože se pojí s českou státností. Protože se pojí s tím, co český stát utvářel v historii. A my chceme, a chtěli jsme, aby to platilo. Aby lidé skutečně měli tu informaci, aby tam stát dal najevo, že tohle je vzácný den. Tohle je pro ten stát důležité i tím, že to vyhlásí v podstatě jako dny pracovního klidu.
Ještě, když dovolíte, poznámka prostřednictvím pana předsedajícího na vystoupení pana poslance Munzara. On řekl, že je potřeba respektovat svobodnou vůlí zákazníků a majitelů obchodu. Ale, jak už řekl pan poslanec Bláha, jednak ta svobodná vůle majitelů obchodů nebo podnikatelů je iluzorní ve vztahu k marketingu a ve vztahu k fungování trhu v této souvislosti, ale hlavně tu svobodnou vůli nemají zaměstnanci. A my, jako sociální demokraté, samozřejmě za zaměstnanci stojíme. A stojíme za nimi plnou vahou tím spíš, že většina zaměstnanců v obchodech jsou ženy. A pro ty je důležité, aby alespoň těch sedm a půl dne v roce věděly a měly jistotu, že v tyto dny mohou být se svými rodinami. Že prostě v tyto dny budou mít volno. A já si myslím, že my všichni, jako zákazníci, jim to solidárně můžeme přát.
Dámy a pánové, ještě si dovolím jednu poznámku. Senátoři, kteří tak na jednu stranu usilovně hovoří o vlastenectví a na druhou stranu jim jakýsi projev vlastenectví ve vztahu k české státnosti vadí, tak se obrátili na Ústavní soud. Plénum Ústavního soudu zamítlo návrh skupiny 18 senátorů na zrušení zákona číslo 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě. Já si dovolím z toho usnesení Ústavního soudu citovat jenom pár vět. Nebojte se, nebudu dlouhá. Mimochodem bylo to 13. března tohoto roku. Cituji. Při posuzování legitimity cíle zákonné úpravy lze tento cíl dovodit nejen z důvodové zprávy, ale i z obecně známých skutečností. Jde o posílení sociální a rodinné soudržnosti tím, že je pevně vymezen aspoň určitý rozměr pevně stanoveného času, který mohou lidé trávit společně. Ústavní soud k tomu uvádí, že je legitimním cílem zákona umožnit zaměstnancům v pracovním poměru si připomenout svátky, které jsou součástí české kulturní a duchovní tradice. Pokračuji. Zároveň nelze přisvědčit námitce navrhovatelů stran nepřípustného omezení práva získávat prostředky pro své životní potřeby. Omezení prodeje po dobu sedmi a půl dne v roce sice znemožňuje zaměstnancům v tyto dny pracovat, ale je třeba vzít v úvahu, že ani po zbývajících 357 a půl dne nemohou u stejného zaměstnavatele pracovat podle své vůle, neboť jsou kromě svých fyzických možností limitovaní také svou zákonnou pracovní dobou a nabídkou práce ze strany zaměstnavatele. Ten text pokračuje dál. Já přečtu jenom z jeho závěru. Ústavní soud uzavírá, že napadený zákon obstojí v testu racionality. Rozhodnutí o tom, které státní svátky a dny pracovního klidu a kolik těchto dní je na místě podpořit zákonem určitých pracovních činností, je věcí legislativního uvážení. Já věřím tomu, že naše legislativní uvážení bude takové, že zaměstnancům a zaměstnankyním v obchodě umožníme trávit těch sedm a půl dne se svými rodinami a vědět dopředu, že je budou mít k dispozici.
Ještě možná tady byla debata o tom, jak je to ve srovnání se světem. Nebudu recitovat všechny státy západní Evropy, snad jenom ty, které jsou v našem bezprostředním okolí, tedy v tom středoevropském prostoru. Slovensko má uzavřeny všechny provozní jednotky o všech státních a ostatních svátcích. Maďarsko má 14 státních a ostatních svátků, kdy jsou provozní jednotky také uzavřeny. Polsko má také 14 státních a ostatních svátků a také má provozní jednotky uzavřeny. Samozřejmě nemluvím o zemích, jako je Rakousko, Německo. Tady už byla debata a připomínám, že kolegové v Polsku minulý rok prosadili ještě uzavření provozních jednotek v neděli. To je jenom pro vaši informaci, že Česká republika jde opačným směrem.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem přesvědčena o tom, že by nejsprávnější řešení bylo skutečně vyjít vstříc zaměstnancům a zaměstnankyním v obchodě a v podstatě nenechat projít ani jednu z těch navrhovaných variant, resp. zachovat současný stav. Myslím, že žádné problémy nenadělal. Myslím, že se to osvědčilo a mělo by to tak zůstat. Děkuji za pozornost.
