Dobrý podvečer, vážený pane předsedající, paní ministryně, vážená vládo, paní poslankyně, páni poslanci, na začátek řeknu, že nesdílím výhrady opozice vůči návrhu rozpočtu. Jak se říká, politika je umění možného a já myslím, že jak paní ministryně financí, tak i ministři za sociální demokracii odvedli samozřejmě maximu, co odvést mohli při dojednávání částek potřebných pro jejich resorty. Podpořím tedy návrh rozpočtu jako celek.
Chtěla bych se ale krátce dotknout třech oblastí, které se týkají některé pozměňovací návrhy, které máme předloženy a o kterých budeme rozhodovat, ještě než rozpočet budeme schvalovat jako celek. Ty tři oblasti, které mě velmi zajímají a na které bych chtěla upozornit, je školství, je obrana a je neziskový sektor.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, otec zakladatel české novodobé státnosti Tomáš Garrigue Masaryk řekl, že je špatný stát, který platí lépe své generály než učitele. Nechci rozporovat výši platů pánů generálů nebo vojáků obecně, ale chci říct, že jsem přesvědčena o tom, že školství, vzdělávání musí být skutečně tím nejdůležitějším. Je to to, co směřuje do budoucnosti. Já nechci žít ve špatném státě. A už vůbec nechci, aby ve špatném státě žili moji potomci. Proto, naprosto v souladu s usnesením předsednictva školských odborů, podpořím pozměňovací návrh Kateřiny Valachové a Václava Votavy na to, abychom do rozpočtu školství navýšili částku zhruba 3 miliardy korun. Jen mne velmi mrzí, že tuto částku na to, abychom mohli spustit reformu financování regionálního školství, důrazněji neuplatňoval sám ministr školství.
Tyto finance, které jsou navrhovány tím pozměňovacím návrhem Kateřiny Valachové a Václava Votavy, jsou skutečně potřebné na to, aby nastartovala reforma financování regionálního školství. Je to projekt. Je to systémový projekt, na který všichni ve školství již dlouho čekají. A víte, že už jsme jeho start odsouvali a nemůžeme ho odsouvat dál, chceme-li být konkurenceschopnou zemí, chceme-li směřovat skutečně do budoucnosti. Chceme-li naše školství zlepšit, bez této systémové změny to prostě nejde. A já věřím, že na tom se shodujeme, jak s ANO, tak s opozicí.
Kdybychom, vážené kolegyně, vážení kolegové ale měli důsledně uplatnit onen výrok Tomáše Garrigua Masaryka, který parafrázováno říká, že musíme podporovat vzdělávání, tak bychom peníze do školství nebrali z obsluhy státního dluhu, ale z ministerstva obrany. Znova zdůrazňuji, ne z platu vojáků. Nejsem si totiž jista, že navyšování rozpočtu Ministerstva obrany o 9 miliard je to, co skutečně nezbytně potřebujeme. Zdůrazňuji, že ale chápu nutnost nezpochybnitelného zakotvení České republiky ve strukturách NATO a samozřejmě jako členskou zemí Evropské unie. a to v souvislosti s mezinárodní situací. Nebudu rozebírat, nejsem na to odborník.
Vím také, že případný pozměňovací návrh na to, abychom omezili tuto částku, by byl neprůchodný, a proto jsem ho nenavrhovala, ale chtěla bych velmi a velmi apelovat jak na Ministerstvo obrany, tak na naši vládu jako celek. Jestliže rozpočtem Ministerstva obrany do vysoké míry v podstatě naplňujeme mezinárodní závazek NATO, kolik peněz do obrany dáváme, pak hodně přemýšlejme, jak to udělat a kam směřovat tyto peníze tak, aby byly využity opravdu ku prospěchu občanů.
Máme například jedny z nejúspěšnějších dobrovolných hasičů na světě. Opakovaně jsou mistry světa či na prvních místech v požárním sportu jednotlivci i týmy. Jenom rychlá rekapitulace: V roce 2012 Jakub Pěkný - mistr světa v Turecku, v roce 2015 Vojtěch Klenka - mistr světa, Petr Maleš v roce 2017 mistr světa - které se konalo ve Spojených státech, v roce 2018 byl náš tým opět mistrem světa. V tomto roce na mistrovství světa v Saratově Tereza Chovancová získala titul mistryně světa, Petr Bělíček, Dana Batulová byli bronzoví a Dan Klvaňa udělal světový rekord a stal se vicemistrem světa. Přitom v celé České republice není jedna krytá hala, která by pro požární sport umožnila trénink i v období zimy. Prostě není.
Profesionální a dobrovolní hasiči jsou přitom ti, kteří by v případě nutnosti obrany státu, jakékoliv krize, ať už vojenské, či v důsledku nějaké přírodní katastrofy museli být spolu s vojáky a spolu s policisty samozřejmě v první linii. Byla by tedy logická jejich finanční podpora i z rozpočtu, který musíme dát na obranu. A znovu, nezpochybňuji zajištění vojáků. Ale těch příkladů, kam by mohly peníze s mašličkou obrana směřovat, bychom našli více. Namátkou Český červený kříž - součástí integrovaného záchranného systému, posílena tělesná výchova na školách, sport jako takový, vyšší bezpečnost občanů. Ministerstvo obrany by určitě našlo i další dobré směřování. A my se dále jako Česká republika budeme moci chlubit, že jsme jednou z nejmírumilovnějších zemí na světě.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, možná vám moje úvahy připadají naivní, ale já vás ujišťuji, že na západ od nás v parlamentech od Japonska přes Indii, Nový Zéland, africké země, země Evropské unie, USA i Kanadu sílí v parlamentech úsilí o omezení jaderných zbraní, o omezení zbrojení jako takového. Členky a členové Sdružení parlamentářů proti jadernému zbrojení a za odzbrojení, jehož mám být čest členkou, ve svých zemích mimo jiné počítají, co by mohlo být, co by mohli dostat občané, kdyby se svět zbavil rizika jaderné katastrofy. Ale to je zatím jiný příběh. O tom někdy jindy. A bylo by to na dlouhé vyprávění.
Chtěla bych vás ale ještě upozornit a říct jasně, že nemohu podpořit pozměňovací návrhy, které směřují k omezení finanční podpory nevládním neziskovým organizacím. Neziskové organizace dělají pro stát služby levněji než kdokoliv jiný, ať už jsou to komerční subjekty, ale i stát. Podle údajů Českého statistického úřadu dobrovolníci odpracují v neziskových organizacích na 47 milionů hodin a hodnota jejich práce je vyčíslena na 7,1 miliardy korun. Podle údajů o celém sektoru organizace poskytují více než polovinu svých služeb zadarmo a další jednu čtvrtinu za nižší než tržní ceny. S každým projektem tyto organizace musí soutěžit o podporu státu a prostředky, které dostávají, vykazují do poslední koruny. Já skutečně odmítám nálepky, kterými se neziskové organizace osočují. Jsou velmi, velmi rozdílné. Říkám, že v České republice je registrováno 140 tisíc organizací od spolku včelařů, dobrovolné hasiče, sportovní svazy a zájmové spolky až po organizace pomáhající handicapovaným, bezdomovcům nebo drogově závislým, organizace pomáhající v humanitární oblasti nebo usilující o větší transparentnost veřejné správy. Prostředky ze státního rozpočtu přitom má zhruba 6 700 z nich. To je statistika.
Také je velmi zavádějící a myslím si, že bychom neměli tuto nálepku používat, jako politické neziskovky. Neziskové organizace nedělají politiku, ale mají právo samozřejmě na názor, mají právo a dělají a já myslím, že je potřeba si toho vážit, pomáhat upozorňovat na opomíjená témata. Proto nemohu podpořit ani a odmítám skutečně pozměňovací návrh pana poslance Klause mladšího.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, prosím, podpořme státní rozpočet jako celek, přemýšlejme ale, který z pozměňovacích návrhů budeme, či nebudeme podporovat. Děkuji.
