"Nejsem žádný fanatik inkluze, ale toto je skutečně za hranou. Ať ho Bůh nepotrestá!" napsala mi na internetu jedna přítelkyně v reakci na příspěvek, ve kterém jsem sdílela výrok prezidenta republiky o handicapovaných dětech, a na mou poznámku, že dnes je pro každého humanistu a pedagoga takový názor naprosto nepřijatelný.

Dodávám, že představa, aby postižené děti zůstaly odděleny, není absolutně z této planety. Prezident Zeman nás nebezpečně vrací o šedesát let do minulosti.

Oddělení dětí především se zdravotním postižením či smyslovými vadami je z pohledu jejich vývoje a schopnosti zvládat standardní vzdělávací proces v prvé řadě naprosto neopodstatněné. Tyto děti mají schopnosti zvládat vzdělávání ve stejné úrovni jako zdravé děti. Navíc není žádnou výjimkou, že jejich handicap je vyvážen významným talentem v jiné oblasti.

Jiná situace panuje u dětí s těžkým mentálním postižením, které potřebují speciální péči. V této souvislosti je třeba říci, že český systém speciálního vzdělávání je velmi propracovaný a dává skutečně každému dítěti možnost uplatnit maximum schopností. Speciální pedagogové zde odvádí obrovský kus nedoceněné práce. Ale ani děti s mentálním postižením by neměly být izolovány. Kvůli nim samotným i kvůli samotné majoritní společnosti.

Společná výuka dětí zdravých i dětí se zdravotním postižením má rovnocenný význam pro obě skupiny. Pro ty zdravé možná ještě více, protože vnímají více rozdílnost a učí se pomáhat a cítit empatii vůči okolí. Je pak jen na pedagogickém vedení, jak naučit všechny děti, aby se tímto způsobem jeden od druhého uvedené věci učily. Podmínky by měl nastavit nový školský zákon z dílny ministra ČSSD.

Prezident republiky svým výrokem opět oživil schémata, o nichž jsme si mysleli, že už jsou ve společnosti dávno překonána. Od Miloše Zemana bych očekávala, že svou autoritu, které se u mnohých lidí těší, použije právě k oné podpoře vzájemné tolerance, pochopení, pomoci a solidarity mezi lidmi, nikoliv naopak.

PaedDr. Alena Gajdůšková