Nechci se tvářit jako odborník na energetiku ani národohospodář. Ale povinností politika a možná ještě více političky (protože je nás málo, méně než v mnohých afrických zemích) je, umět se orientovat ve věcech natolik, abychom dokázali rozeznat, kdy nám odborníci, ale mnohdy i lobisté říkají pravdu, a kdy prostě manipulují s fakty proto, že se snaží prosadit svůj osobní nebo skupinový zájem.

Nás si lidé zvolili proto, abychom hájili zájem většiny lidí ve společnosti (v demokracii samozřejmě s respektováním práv menšin), a to jak ten dnešní, tak hlavně dlouhodobý. Abychom přijímali opatření, která jim zajistí vysokou kvalitu života nyní i v budoucnu (to totiž není v silách ani toho nejbohatšího jednotlivce. I ten je závislý na tom, na jaké úrovni je a bude společnost, ve které žije). Proto jsem se začala zajímat již před lety o energetiku. Jednak proto, že zajištění energetických zdrojů je prostě podmínka přežití lidstva, ale také proto, že energetika je obor, ve kterém Češi vynikali. Byli jsme nejprůmyslovější částí Rakousko Uherska. Pořád jsme zemí, která tvoří vysoké procento HDP právě strojírenskou výrobou. Byl to Čech, který vynalezl Kaplanovu turbínu, Křižíkův oblouk, stavěli jsme Asuánskou přehradu a další vodní díla v Indii i Číně. Jsme poslední zemí v Evropě, která postavila jadernou elektrárnu. Máme špičkové evropské pracoviště na jaderný výzkum, a díky našemu členství v EU i špičková zařízení na světové úrovni k výzkumu termojaderné fůze a fyziky plazmatu.

Shrnuto - máme lidský i materiální potenciál k tomu, aby obory spojené s energetikou byly nosným oborem hospodářského rozvoje země. Chcete-li českou Nokií.

A ještě něco. Jsme (kromě pražské aglomerace, ale i tam tvoří velká část města domky se zahrádkami a v centru města jsou zelené vnitrobloky) vlastně venkovskou krajinou. Máme tedy ideální podmínky o to, zajímat se o tzv. mikroenergetiku. To je schopnost domácností zajistit si energii pro vlastní spotřebu přímo dnes již dostupnými technologiemi - fotovoltaickými články nebo tepelnými čerpadly. Měli bychom tedy využít všech prostředků, které máme k dispozici, abychom podpořili rozvoj tohoto segmentu počínaje vzděláváním, přes výzkum a vývoj, až po podporu podnikatelského sektoru a stimulů poptávky po zařízeních v této oblasti.

Tažení proti fotovoltaickým článkům a zneužívání obnovitelných zdrojů obecně ke zdůvodňování neoprávněného navyšování cen energií, jde proti těmto dlouhodobým zájmům země. Ano, energie bychom se měli naučit vážit. Je víc než žádoucí s energií šetřit. Fosilní paliva dojdou za nějakých 30 let. To se stane ještě za života mnohého dnešního politika a určitě našich dětí. Ekonomickým nástrojem k dobrému hospodaření s energií je, že nebude zadarmo.

Není však žádný důvod k tomu, aby v zájmu enormních zisků podnikatelů v této oblasti byl vysokou cenou energie podvázán hospodářský růst a byly ožebračovány velké skupiny obyvatelstva. A už vůbec není důvod ke skokovému nárůstu cen elektřiny až o 30 % jak bylo avizováno, kvůli instalaci solárních panelů. To není jen dojem. To je matematika. Pro toho, kdo nevěří matematická úloha: V I. pololetí r. 2010 bylo vyrobeno 43 505 GWh. Z toho 257 GWh, tj. 0,6 % v solárních panelech. Instalovaný výkon v ČR je 18 490 MGW celkem, z toho 592 MGW ve fotovoltaických článcích. tj. 3 % celkového výkonu za podmínky, že bude plně zapojena a stabilně dodávána do sítě. I kdyby se produkce elektřiny ze solárních zdrojů zvýšila na 10 % otázka zní: Kolikrát by musela být výkupní cena elektřiny z fotovoltaických článků větší k tomu, aby navýšila cenu elektřiny o oněch původních 30 % nebo nyní 20 % jak zní zveřejněná čísla.

Vláda, Energetický regulační úřad i distributoři by neměli z lidí dělat hlupáky a přiznat barvu. Co je skutečně za záměrem skokového navýšení cen energií, co do konstrukce ceny započítávají, a co je smyslem kampaně vedoucí proti obnovitelným zdrojům, kterou tato vláda odstartovala.