Ano, jsme lidé, kteří se domnívají, že každý člověk je nadán svými individuálními vlastnostmi a schopnostmi, které jsou neopakovatelné a unikátní.
Jsme lidé, kteří hluboce věří v právo každého jedince svobodně hledat vlastní štěstí bez ohledu na rasový či sociální původ.
Jsme lidé, kteří věří v takové uspořádání společnosti, které každému svému členovi umožní najít svobodně a na základě vlastní volby své místo v životě.
Jsme lidé, kteří jsou přesvědčeni o tom, že svět kolem nás má být utvářen jako výsledek spontánních jednání svobodných občanů a že tento náš svět nemá být výsledkem byrokratického plánu konstruovaného třeba i na bohulibých ideách. Nakonec, každou cestu do temných a divokých hlubin minulého století vedly jen bohulibé úmysly sociálních konstruktivistů.
Naše přesvědčení, které vychází z nejhlubší víry ve svobodu člověka, se může jen obtížně vyrovnat se současným módním a nedotknutelným tzv. bojem vlád proti diskriminaci. V širším slova smyslu tak mám na mysli celkovou atmosféru této do leva směřující politiky států v tzv. euroatlantickém prostoru.
Dovolte mi zmínit pár příkladů:
- V různých členských státech EU se na každém kroku setkáte s obrovskými plakáty a billboardy, které hlásají požadavek stejné odměny pro muže nebo ženy za stejnou práci. To je jistě oprávněný požadavek, ale má být organizován úředníky Evropské komise či vládními ministry? Je přece na vedení firem, jak hodnotí práci svých zaměstnanců. Jak může takhle citlivý problém řešit ministr a jeho úředník, aniž by se při tom nedopustili vážného pokřivení reality?
- Bývalý ministr pro lidská práva Michael Kocáb předložil do vlády návrh na zavedení povinných kvót žen na kandidátních listinách politických stran. Jistě, ženy do politiky patří. Má se to ale dít cestami umělých regulačních návrhů? Není právě takové opatření diskriminační? Vůči ženám samotným ale také mužům. Má se politika, jako druh lidské činnosti, řídit takovými nesmyslnými regulacemi?
- Asi před šesti lety se o funkci člena Evropské komise ucházel vzdělaný italský profesor Rocco Buttiglione. Na otázky některých členů Evropského parlamentu, které se (mimo jiné) týkaly žen – samoživitelek a homosexuálů, odpověděl klidně a jasně:
- Ženy samoživitelky mají složitý lidský osud a hluboce s mnohými soucítím. Je ovšem třeba zdůraznit, že jde mnohdy o jejich vlastní životní volbu, kterou je třeba respektovat. Proč vytvářet úřad na řešení soukromých problémů?
- K otázce homosexuálů odpověděl, že jde o skupinu lidí ve společnosti, kterou není třeba nijak komentovat ani zvýhodňovat, neboť je to jejich intimní soukromá záležitost.
- Profesor Buttiglione byl na funkci člena Evropské komise odmítnut pro své „nepřijatelné a extrémní“ názory.
Proč to říkám? Chci znovu zdůraznit, že pokud by v současné politice převládla důvěra ve svobodnou volbu každého člověka, celá antidiskriminační agenda by vůbec nemusela existovat. Tzv. boj proti diskriminaci je ve své současné dnešní podobě dalším levicovým pokusem, jak organizovat společnost a vede přímo k postupnému odpírání svobody jako nejvyšší hodnoty lidského života.
Zdravím vás, účastníky dnešní demonstrace, a věřím, ji zvládnete s klidem a nadhledem. Myšlenky osobní svobody, která je nám tak cenná a každým dnem kousek po kousku odkusována, stojí za obranu.
Přeji organizátorům i všem účastníkům vše dobré.
S úctou
Ivo Strejček,
Poslanec Evropského parlamentu za ODS
