Reakce čtenářů se dají snadno rozdělit do dvou hlavních skupin: psali mi ti, kteří odmítají státní regulace nejrůznějšího typu a byli pobouřeni, že obhajuji jednu ze státních regulací. Druhá skupina byli ti ze čtenářů, kteří uzákonění povinnosti zimních gum sdílejí.

Psal jsem desítky odpovědí na podněty čtenářů poctivě tak dlouho, až jsem dostal "seriálový" nápad a rozhodnul se připsat druhý díl na téma (ne)povinnosti zimních pneumatik.

Chování řidičů

Bezpečnost na silnicích se odvíjí od chování všech účastníků silničního provozu.
Je tedy jasné, že budou-li za volant sedat pouze řidiči ohleduplní, disciplinovaní, zodpovědní a kultivovaní, nebude třeba o nezbytnosti zimních pneumatik (a vlastně ani žádných dalších zákonem vymezených povinnostech) ani mluvit.

Povinnost v zimním období jezdit s náležitým vybavením vozu jistě nenahradí charakterové vlastnosti řidiče. Bude-li vůz řídit bezohledný řidič, může mít povinné vybavení zcela v pořádku a stejně bude pro každého na silnici nebezpečím.

Platí to i o nabytých zkušenostech. Zdá se, že čím méně zkušeností řidiči mají, tím suverénnější je jejich počínání na silnicích. Zimní provoz je výjimečnou disciplínou. Je jasné, že přezutím na zimní gumy se více zkušeností automaticky nepřibírá.

Připouštím, že povinnost jezdit na odpovídajících gumách může mít i opačný efekt: nezkušený řidič, který jede na zimním obutí, si může nabýt mylného přesvědčení, že se mu už nic nemůže stát a riskuje. I v to může vyústit logika povinnosti zimních pneumatik.

Žádný zákon nemá zázračnou sílu měnit špatné lidské vlastnosti v dobré. Může od prosazení těch špatných odstrašovat - nic víc. Jsem si vědom toho, že uzákonění povinnosti jezdit v zimě s pneumatikami odpovídajícími tomuto ročnímu období neznamená automaticky více bezpečnosti na silnicích.

Silnice jako mikrokosmos anarchie

Až potud jsem plně ve shodě s obhájci dobrovolnosti zimních pneumatik. Problém vidím v tom, že letité spory mezi zákonodárci o míře liberalismu na silnicích mezitím nabyly rysů anarchie. Silnice se příležitostně mění v prostor sobecké bezohlednosti jedněch proti bezmocnosti druhých.

Člověk nestačí v údivu kroutit hlavou nad tím, co je na českých silnicích vůbec možné.

Neschopnost státu nastavit jedna (snadno kontrolovatelná) pravidla nad formou získávání řidičských průkazů vyústila ve skutečnost, že někteří "řidiči" nemusí do autoškoly ani přijít a řidičák si jednoduše koupí.

Stejná písnička je to i o kontrole technického stavu vozidel. Jeden se až diví, "co" se vůbec může pohybovat po našich silnicích, ale má to certifikát osvědčující zdárný průchod stanicí technické kontroly.

Copak to s anarchií kolem zimních pneumatik není stejné? Jeden rok se vede spor o tvaru náležité dopravní značky, druhý rok jsme svědky debaty o přesném místě jejich umístění. To vše navíc doplněno kreativními příspěvky regionálních politiků, kteří svévolně a nezákonně tyto značky umísťují na místa vlastních preferencí.
Jak se k tomu mají postavit všichni účastníci silničního provozu, jak dopravní policie a jak pojišťovny? Zákon má být jednoznačný a srozumitelný pro všechny stejně.

Co kdyby zákonodárce řekl: chceš jezdit v zimě? Pak uprav své chování a nastav náležitě svůj vůz nebo prostě to, co způsobíš sobě či svému okolí, do posledního haléře zaplatíš. Takhle jednoduché (a srozumitelné) by to přece mohlo a mělo být.