Přestože míra nezaměstnanosti mladých v České republice není v porovnání s některými (zejména jižními) zeměmi Evropské unie nijak katastrofální, z běžného reálného života vím, jak obtížně mladí lidé shánějí první práci.
Přesto se zdráhám nahlížet na problém nezaměstnanosti mladých jako na zvláštní, z celkového kontextu vydělený problém, na který by se vládní politika měla zaměřovat nějak výlučněji.
Nezaměstnanost mladých je součástí celkové nezaměstnanosti v rámci celé české práce schopné populace. Nejen někteří mladí nemají práci, ale práci nemají ani mnozí lidé středního věku, o složitosti ztráty práce pro lidi staršího věku či tělesně postižených ani nemluvě.
Nezaměstnanost je neblahým produktem selhání hospodářské politiky.
Od září 2008 (pád americké banky Lehman Brothers) do druhého čtvrtletí 2013 výkon české ekonomiky poklesl až na hodnotu -2,1% HDP. Tento stav se promítá do růstu míry nezaměstnanosti.
Jediným způsobem, jak úspěšně léčit nezaměstnanost všech, je hospodářský růst.
Přesto však má nezaměstnanost mladých svoje zvláštnosti. Nabídka volných pracovních míst prudce klesla a zaměstnavatelé upřednostňují lidi s praxí - proto se plně obnažil problém českého vzdělání.
Lapidárně řečeno: máme to tu samou maturitu (často neodpovídající představě o náročnosti maturitní zkoušky), máme tu bezpočet vysokoškoláků, absolvujících zhusta nepraktické a pro běžný život nepoužitelné obory, ale máme málo kvalifikovaných, řádně vyučených fachmanů.
Z mnoha mých návštěv nejrůznějších firem vím, jaký hlad je po dobrém učni, po středoškolákovi s kvalitním středoškolským technickým vzděláním, či po vysokoškolákovi z technické univerzity.
Pokud nezačneme pracovat na fundamentální změně struktury českého vzdělávacího systému, který bude vyhovovat průmyslové tradici země, nic dobrého nás nečeká. I s vědomím, že jsme s tím měli začít již dávno!
Pracovní zákonodárství, plně podléhající nepružnosti evropského sociálního modelu, se nadměrně zaměřilo na všestrannou ochranu zaměstnance před zaměstnavatelem.
Zaměstnavatel, který ví, že "rozejít se" se svým zaměstnancem v rámci stávajícího platného právního rámce je komplikované, nerad riskuje. Snad by si i třeba plácnul s člověkem, který právě skončil školu, ale v prostoru, ve kterém je rozvázání pracovního poměru nadměrně střeženo, prostě neriskuje.
Jedině konkrétní, praktické změny, jenž umožní významné zjednodušení navazování a rozvazování zaměstnaneckých vztahů, může (nejen) mladým hledajícím práci významně pomoci.
Průměrná hrubá mzda na Vysočině v roce 2012 byla 21 424,- Kč (zdroj: ČSÚ). Aby na tuto hrubou mzdu zaměstnanec dosáhnul, musí pro svého zaměstnavatele vytvořit za daný měsíc hodnotu odpovídající 28 718,- Kč. Z této částky odvede zaměstnavatel povinné sociální a zdravotní pojištění, a totéž učiní poté i zaměstnanec z toho, co se na jeho výplatní pásce nazývá hrubá mzda. Je proto zřejmé, že zaměstnanost podpoří pouze taková daňová reforma, která významně sníží daňové zatížení práce.
Nezaměstnanost mladých může vyřešit pouze rozumná, ale odvážná hospodářská politika, která přinese hospodářský růst; zásadní reforma školského systému; významné změkčení pracovního práva a podstatné zmírnění daňového zatížení práce.
O tom by měly být následující volby.
PaedDr. Ivo Strejček
poslanec EP
