Gramofonové firmy vlastnily záznamy hudby a filmů. Těžily z přirozeného monopolu. Gramofonovou desku si jedinec nedokázal vyrobit. K výrobě bylo nutné celkem složité technologické zařízení. Kopie z gramofonových desek jsou znatelně horší kvality. Technologie záznamu snižuje jeho kvalitu. Proto vyžaduje pro výrobu kvalitnější vstup. Prodej nosičů, kterými byly zprvu gramofonové desky, a později CD stále narůstal.
Magnetofony přinesly technologickou konkurenci. Umožňovaly za cenu nákladů pořízení pásky a přístroje zhotovovat libovolná množství kopií. Magnetofony byly zcela legálním technologickým prostředkem pirátství. Jiné využití vlastně neměl. Díky magnetofonu, jsem slyšel v mládí hodně velké množství různé hudby. Nahrávání z magnetofonu na magnetofon však snižovalo kvalitu a tím bylo omezeno šíření kopií. Tehdy však nehrozilo, že vám zabaví magnetofon a magnetofonové pásky, a napaří vám pokutu, za to že jste si tu hudbu nekoupil, ale nahrál na magnetofon. Naštěstí tehdy magnetofony nezakázali.
Videorekordéry umožňující záznam filmů zvětšily rozsah kopírování. Prodej nahraných filmů a jejich půjčování vytvořily nová odvětví. Videokazety brzy vystřídala DVD. Celkově stále rostl objem konzumované zábavy. Podíl zábavního průmyslu v ekonomice stále narůstal. Rostl i počet lidí, které zábava žíví.
Úspěch umělců byl celou dobu značně závislý na rozhodnutí investorů, kteří zaplatili náklady na výrobu nosičů. Gramofonový a filmový trh proto postupně ovládlo několik mediálních korporací.
Nadnárodní korporace téměř ovládly průmysl zábavy. Ekonomické zájmy vyprodukovaly masový mainstream. Reklama a propagace přerostly v ovlivňování vkusu a umění.
Nižší náklady vypalováni CD a DVD vytvořily prostor pro alternativní tvorbu. Současně však způsobily mediálním korporacím problém. Ztratili přirozený monopol na výrobu kopií. Kvalita záznamu se kopírováním nesnížila. Vývoj technických zábran kopírování stál miliony dolarů. Pokles prodeje originálních nosičů se však zastavit nepodařilo.
Revoluci na trhu zábavy způsobuje Internet. Pro záznam filmů a hudby není nutný žádný jednoúčelový nosič. Hudba a filmy se staly datovými soubory. Pořizování hudby a filmů se stalo velice snadným. Stačí pár kliknutí myší. Mezi originální a neoriginální kopií neexistuje žádný rozdíl. Rozdíl je pouze obchodně právní. Uživatel na svém počítači přehrává či ukládá data, za, které dle platného práva musí platit mediálním korporacím.
Současná mládež, lačná po muzice a filmech má z výše uvedených důvodů problém. Možnost nahrávat hudbu na magnetofon po rodičích, či dědečkovi jistě stále existuje. Kdo by však používal zastralé technologie, když lze vše integrovat v jednom počítači. Netuším, zda jsem před lety porušoval zákon, když jsme nahrávali kazety. Bylo to naprosto běžné, stejně jako dnes sdílení datových souborů na počítačích. Téměř každý mladší fanoušek hudby je dnes pirát riskující trest. (pamětníkům doporučuji, aby si zkusili představit, jak by reagovali v mládí, kdyby jim někdo zakazoval nahrávání na magnetofon)
Technologie Internetu změnila svět více, než si mnozí myslíme. Sdílení datových souborů technicky nejde zabránit. Průmysl výroby a prodeje nosičů se propadá. Brzy se stanou nosiče raritou, stejně jako dnes gramofonové desky.
Mediální korporace mají nyní problém. K výrobě kopií je nikdo nepotřebuje. Investice do výroby hudebního či filmového obsahu však zůstávají. Jeli záznam tvorby zveřejněn jako digitální soubor, nelze technicky jeho šíření zabránit.
Zmíněná situace zajisté představuje problém. Na jedné straně jsou producenti, kteří se snaží obchodní model prodeje kopií vytvořený v době fyzických nosičů zachovat. Na druhé straně jsou konzumenti filmů a hudby, jejichž „magnetofon“ je ilegální. Dle současných zákonů mohou být majetkem mediálních korporací i data uložená u vás doma ve vašem počítači.
Nalezení řešení situace nebude jistě jednoduché. Dnes už je téměř jisté, že zesilující represe proti pirátům, kterými je většina mladých, propady výnosů z prodeje nosičů nezastaví. Náklady pořizování kopií jsou zanedbatelné. Význam výroby nosičů mizí. Mediální korporace proto vytvářejí nové překážky vyžadující jejich investice. Výdaje za reklamu a ovlivňování veřejného mínění postupně mnohonásobně přerůstají náklady výroby nosičů.
Svět se pořád mění a měnit bude. Dopad rozvoje technologií na vývoj společnosti je značný a mnohdy krutý. Skončily časy výrobců parních strojů, výrobců klasických fotoaparátů, filmů a fotografií, skončí i průmysl výroby kopií. Časem ztratí smysl i klasická televize. Základním nosičem domácí zábavy se stává Internet.
Omezování a regulace tento trend mohou zbrzdit, ale nemohou zastavit. Na internetu může každý svou tvorbu poskytovat přímo, bez korporací. I mediální portál si může zřídit každý, bez velkých investic. Rozhoduje pouze dostupnost a kvalita. Internet vykopal mediálním korporacím hrob.
Bývalé gramofonové firmy vlastní záznamy hudby a filmů, ale nyní nevědí jak své zboží zákazníkům prodat. Vzhledem k technologiím, nemají datové záznamy, které vlastní, reálně téměř žádnou cenu.
Televizní vysílání na internetu lze zřídit velice snadno, s malými investicemi. Přirozený monopol televizí, který vyplývá z fyzikálního omezení přidělenými kmitočty a náklady na vysílače také končí. Mediální korporace mají značný vliv na stát a pomocí státních regulací brání svůj zastaralý business.
V ČR například platí od 1.6.2010 zákon č. 231/2001 Sb, podle kterého podléhají všichni poskytovatelé obsahu, který může konkurovat televizím kontrole státu (dohled RRTV).
Největší užitek z těchto omezení Internetu mají mediální korporace. Běžný uživatel, žádný dohled nad tím co sleduje, nepotřebuje. Zákon je však na Internet krátký, poskytovatelé obsahu z ČR pouze přesunou své servery. Problém budou mít pouze místní poskytovatelé technologií, o jejich služby klesne zájem.
Internet způsobuje revoluci, kterou lze jen zdržet, ale nelze ji zastavit.
