solidarita s uprchlíky
Myslíte si, že jsou Češi xenofobním národem víc než jiné státy v Evropě, ale i ve světě? Co říkáte na kritiku, že údajně nejsme solidární a na podmínky, které nám Sobotka ohledně uprchlíků vyjednal?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
27.06.2015 9:57:02 - Pavel Telička
Dobrý
den, pane Janáčku, ta otázka není vůbec jednoduchá, protože člověk může soudit
jen podle lidí, na které narazí, nebo kteří mu píšou či jinak oslovují. Nemusí
to tedy být reprezentativní vzorek. Jinými slovy, budou to jen moje dojmy a
srovnání se zeměmi, ve kterých jsem se pohyboval. Stručně řečeno, nepatříme
mezi ty nejsolidárnější národy a naopak člověk se s xenofobií u nás setká
relativně často. Omlouvám se, ale jsem upřímný a budu jen doufat, že se mýlím.
Svým způsobem je to i pochopitelné, protože po desetiletí jsme žili izolovaní od
demokratické Evropy a dnes získáváme zkušenosti, které jiní mají podstatně déle.
Spíše než hodnocení nás jako národa, které opravdu může být liché, musím
kritizovat neschopnost našich politických lídrů jednoznačně odsoudit projevy
xenofobie, byť jedinců či skupinek, z posledních dní. Mám na mysli třeba akci
v Bratislavě. K závěrům summitu EU jsem se dnes již několikrát vyjádřil, pro
tisk, ČRo i ČT 24. Proto jen stručně. Sebechválu p. premiéra vidím jako hodně
plitkou politiku. Dokonce vidím takové (sebe)hodnocení u tak zásadního problému
jako nevhodné a smutné. Říkám to nerad. Výsledky summitu jsou smíšené. Určitě
jsou závěry lepší, než původní návrhy EK, ale řada věcí nebyla oslovena vůbec,
některé se teprve budou rozpracovávat a některé otazníky zůstávají. Pokud se
hodnocení prezentuje primárně u otázek kvót, tak i tady bych měl pár otazníků.
Reflektují psané závěry skutečnost, nebo šlo jen o dosažení konsensu na papíře,
o to být politicky k sobě korektní a za oponou se nyní bude o číslech
handrkovat? Jde skutečně o dobrovolnost, když na druhé straně je stanoveno
celkové číslo? Co když někdo vezme minimum a celkové číslo nebude rozdělené? Co
pak? A je to výjimečný ad hoc případ, nebo se takový summit může opakovat? Tolik
ke kvótám. Mě však ještě více zajímá, jestli máme odvahu a schopnost nad rámec
dosažených opatření přistoupit ke krokům dlouhodobějšího charakteru. K tomu ANO
vydalo papír, který najdete na mých webových stránkách. Zdraví PT
