Dle slov ministra kultury Daniela Hermana by již na začátku září mohla být uzavřena kupní smlouva mezi státem a firmou AGPI, jež je majitelem vepřína. Cenu ani jedna ze stran neuvedla. Jednání mezi firmou a vládou totiž probíhají v utajeném režimu. Podle znaleckých posudků by však částka mohla přesáhnout i půl miliardy korun. Navíc není dobré, aby se cokoli před konečným plátcem, tedy daňovým poplatníkem, projednávalo v utajeném režimu. Proč bychom neměli vědět, jen pro porovnání, jaká je výše znaleckých posudků ať již státu či firmy  AGPI.  Rozhodně nechci zpochybňovat stovky obětí, které má tento tábor na svědomí. Lidé, kteří prošli tímto táborem, si museli projít peklem, o kterém se nám ani nezdá.  Nikomu bych to nepřál! Druhá světová válka nepřinesla nic dobrého, lidé trpěli a žili ve strachu. Jistoty neměli žádné, snad jen smrt. Rozhodně bychom na to měli pamatovat a jako lidstvo podobné chyby neopakovat… Na druhé straně jsem zaskočen částkami, o nichž se spekuluje, že by stát měl za odkup vepřína zaplatit.  Půl miliardy je totiž opravdu hodně. Navíc by nešlo o částku konečnou. Kolik by asi stála následná likvidace vepřína, rekultivace místa a vybudování pomníku obětem tohoto tábora? A na úkor koho? Na úkor nás všech, nás daňových poplatníků. Toto řešení se mi zdá velmi nešťastné už svojí okázalostí. Pokud bych měl jakkoliv komentovat jednání firmy AGPI a vlády, užil bych jednoho velmi známého jazykolamu, který v tomto případě hovoří za vše: Kmotře Petře, nepřepepřete (mi) toho vepře!