I diplomacie za lidově demokratického a posléze socialistického Československa nebyla jednostraně zaměřená proti Západu, neboť si uvědomovala, že jakožto stát geograficky položený ve střední Evropě, může sehrát významnou roli v podobě jakéhosi mostu mezi východem a Západem. Vzpomeňme si na to, že že samo Československo chtělo změnit vztahy s Evropským společenstvím, protože vnímalo západoevropskou integraci jako možnost k debatě o hlubší spolupráci v rámci samotné RVHP.

Vždyť Československo v době tuhé studené války mělo zájem obchodovat s USA a rozvíjet nadále vládní vztahy s touto zemí. Vždyť tehdy mluvili o obchodní, vědecké a technologické spolupráci československý diplomat Chňoupek s náměstkem amerického ministerstva zahraničí Stoesselem. Tehdy Československo mělo velký zájem na tom, aby byli přijímáni američtí podnikatelé v tuzemsku. Jednalo se i o kulturní výměnu mezi Československem a USA, což navrhl Washington.
To, jak vše dopadlo je věc druhá. Jde o podstatu věci, že socialistické Československo neodmítalo jak kulturní, tak i obchodní spolupráci se Spojenými státy.

Pokud to srovnám s dnešní dobou ohledně ukrajinské problematiky, tak mi vychází, že Česká republika nemá nikterak napjaté vztahy s Ruskou federací, jako tenkráte socialistické Československo s USA a celkově se Západem. Ale přesto jakožto členská země Evropské unie souhlasí se zavedením sankcí vůči Rusku v různých jeho odvětvích, což v konečném důsledku poškodí tuzemský trh. I tenkrát socialistické Československo rozvíjelo diplomatické styky s Německou spolkovou republikou a také mělo vůči Německé spolkové republice zájmy hospodářské a naopak západoněmecké hospodářské kruhy měly zájem o obchodování s Československem. Dále Československo obchodovalo s Rakouskem, Velkou Británií, Itálií, Francií atd.

Jak je možné, že tenkrát socialistické Československo obchodovalo se zeměmi, které většinově byly členy Severoatlantické aliance a ve své výzbroji měly i jaderné střely, které také byly namířeny proti socialistickému Československu? Možná to bylo tím, že tenkrát českoslovenští komunističtí politici dobře věděli, že i když je někdo náš nepřítel, či za nepřítele náš stát považuje, tak je nutné s tímto státem udržovat diplomatické styky a vzájemný obchod, neboť ekonomika státu je vždy na prvním místě. Toto čistě pragmatické jednání československých komunistů zaručilo ČSSR dlouhodobou ekonomickou prosperitu.

Také by mne zajímalo, proč dnes nemůže diplomacie České republiky hrát jakéhosi prostředníka v urovnání vztahů například v ukrajinské problematice? Pokud si vzpomínám, tak v minulosti se česká diplomacie nabídla jako prostředník pošramocených vztahů mezi Severní a Jižní Koreou, jakožto i vztahů mezi Severní Koreou a USA. Pro někoho se toto může zdát úsměvné, ale pro mne nikoli, protože česká diplomacie byla vždy na vysoké úrovni. I když o aktuální diplomacii a ministrovi Zaorálkovi můžeme silně pochybovat, neboť tento ministr zahraničí má jednostranný pohled na události v Evropě....