Ač mne tento způsob nestydaté a neseriózní manipulace, balancující na hraně podvodu, začíná prudce zvyšovat hladinu adrenalinu v krvi, daří se mi zachovat klid a pokračuji s předstíraným zájmem o nabízené služby v konverzaci s dámou, která má jazyk mrštný jako bič.
„To je opravdu zajímavý úrok,“ konstatuji. „ No vidíte!“ chopí se iniciativy naháněčka úvěrů. „Kdykoli budete potřebovat neočekávaně něco zafinancovat, třeba teď před Vánocemi, budou se vám peníze hodit. Stačí, abyste mi zodpověděl pár dotazů, a během několika dní bude vše vyřízeno, souhlasíte?“
Souhlasím a se sebezapřením odpovídám na dotazy typu: bydlíte ve svém domě, jak dlouho, jaký máte příjem, jaké je číslo vašeho občanského průkazu, máte nějaké další půjčky, jste ženatý, máte vyživovací povinnosti atd. atd. Na závěr se mě výřečná dáma, zřetelně spokojená s obsahem mých odpovědí a průběhem naší konverzace, jen tak mimochodem zeptá: „Souhlasíte se vším, co jsem vám sdělila a na čem jsme se dohodli?“
Pokud bych v tuto chvíli odpověděl, že ano, byly by naplněny všechny potřebné náležitosti k realizaci smlouvy, neboť hovor, jak bývá u těchto společností zvykem, je monitorován. A tak jsem dámě, která se již cítila majitelkou tučné provize za uzavření smlouvy s dalším podvedeným hlupákem, odpověděl otázkou:
„Slečno, ještě mně povězte, jak často mně ten výhodný úrok budete účtovat?“ Na druhém konci telefonu se rozhostilo krátké ticho, a pak se od doposud velmi energické a razantní dámy ozvalo nesmělým hláskem zašpitání: „No přece DENNĚ.“
„Tak říkáte denně…“ odvětím a se značnou úlevou dávám průchod doposud krocenému adrenalinovému tlaku a zvýšeným hlasem konstatuji: „To tedy znamená: 0,05 % x 30 dnů v měsíci = 1,5 % x 12 měsíců, to je dohromady 18% za rok plus četné bankovní poplatky. „Tak tomuhle Vy říkáte výhodný úrok?! Už mě, milá dámo, s takovouto nehoráznou lichvou nikdy neobtěžujte. Chováte se stejně, jako ti ŠMEJDI!“ A zavěsil jsem.
Reklamní mediální masáž nabízečů doslova parazitních spotřebitelských úvěrů vehnala statisíce občanů do náruče bezohledných exekutorů, kteří na jejich majetku zbohatli a stát místo toho, aby sám provozoval vlastní bankovní instituci, která by mohla všudypřítomnou lichvu razantně omezit, všechny své banky za pár šupů prodal. Otevřel tak cestu ke gigantickému odlivu peněz do zahraničí, a to nejen skrze zisky bank, ale také skrze zisky nadnárodních prodejních řetězců, ve kterých spotřebitelské úvěry převážně končí.
Pokud se občanům zdá, že to vše je začarovaný kruh, ze kterého se společnost nedokáže nikdy vymanit, vězte, že cesta vede přes založení státní banky se statutem neziskové organizace. Jsem přesvědčen, že pokud se toto stane realitou, tak bude zase líp. Ministr financí Andrej Babiš o zřízení státní banky usiluje. Držme mu palce, ať se to povede.
