Občan si při návštěvě několikapatrového úřadu, se stovkami kanceláří, nevěřícně pokládá jednoduchou otázku: Jak se mohlo stát, že byrokratický aparát dosáhl takovýchto gigantických rozměrů a politická garnitura, jakoby se nechumelilo, schvaluje mnohdy, jeden nesmyslný zákon s desítkami přílepků za druhým a tolik potřebný zákon o státní službě nikdo nechce? No bodejť by ho chtěli. On má totiž vyřešit především odpovědnost státního úředníka. A v tom vězí zakopaný pes. Úředníkem (neboli zaměstnancem státu) je nejen president, premiér, poslanec, senátor, hejtman, starosta, ale i účetní ve státním úřadu- ti všichni jsou státními zaměstnanci a měli by nést plnou odpovědnost za svoji práci a za svá rozhodnutí. Místo toho jsme svědky, jak naši zaměstnanci (neboť tito výše jmenovaní nic jiného nejsou) beztrestně a bez odpovědnosti, zaštítěni imunitou, indemnitou a v zákonech zakotvenou nepostižitelností, decimují státní rozpočet, mrzačí zákony a zatěžují společnost úřednickým byrokratickým (hlasitě řehtajícím) šimlem na všech úrovních lidského žití.

To podstatné, co by občané měli bedlivě sledovat, je to, co se bude dít v nové Poslanecké sněmovně kolem tohoto zákona, neboť zákon o státní službě je hlavním klíčem ke státní prosperitě a eliminaci převážné většiny negativních patologických jevů v naší společnosti. Schválení tohoto zákona je také podmínkou EU pro čerpání miliardových dotací, které, pokud zákon nebude dostatečně účinný, ČR jednoduše neuvidí.

Ze dvou současných doposud navržených a ne zcela platných návrhů tohoto zákona bohužel ani jeden neobsahuje nic, co by na zaměstnance státu mohlo mít takový vliv, aby se začali chovat zodpovědně, nekradli a aby jejich práce a rozhodnutí sloužila společnosti jako celku a byla kvalitní službou a  přínosem, nikoli přítěží. Hlavní podstata současných problémů spočívá v definici státního zaměstnance, který je placen ze státních peněz, tedy z daní nás všech, a to bez výjimky. Právě obrovské množství různých výjimek je rafinovaným nástrojem politika a úředníka, jak ze sebe setřást tolik potřebnou spravedlivou odpovědnost.

To, co by tento zákon měl krom trestně právní odpovědnosti zaměstnance vyřešit především, jsou platové limity napříč celou škálou státních zaměstnanců vázaných na výkon, prosperitu a efektivitu, s limitací maximálního nepřekročitelného platového stropu, tak, aby se nemohlo stát, že stát neprosperuje, je zatížen obrovským dluhem, má vysokou nezaměstnanost, exekutorské lobby decimuje společnost, která chudne, ale vláda, parlament a senát se tváří, že se jich to netýká a usurpují si nárok na plnohodnotnou (ničím nekrácenou) mzdu. Tohle přece není normální. Být odměňován statisíci bez přímé odpovědnosti za špatný hospodářský stav země, je nemorální a pro běžného občana neuvěřitelná, do nebe volající, nestoudnost.

Uvedu jen pár příkladů platů státních zaměstnanců:

• Generální ředitel společnosti ČEZ má měsíční plat 500 000 Kč. Zřejmě si odpovědnost za nepřiměřenou výši ceny elektřiny pro občana nepřipouští.
• Guvernér České národní banky má měsíční plat 375 000 Kč. Jak jsme slyšeli, je mu jedno, že neuváženou intervencí proti koruně, národu zdraží vše a že znehodnotí občanům úspory.
• Generální ředitel Českých drah má měsíční plat 500 000 Kč. Tomuto pánovi zřejmě nevadí, že ČD mají ztrátu půl miliardy.
• Ředitel České pošty bere měsíčně 250 000 Kč. Zde se  pro změnu usiluje o zrušení pošt na venkově i přesto, že evropské normy nedovolují likvidaci a omezování služeb významné důležitosti, čímž pošty bezesporu jsou.
• Ředitel veřejnoprávní televize ČT bere měsíčně 237 000 Kč. Ani tady si pan ředitel zřejmě nepřipustí, že často dochází k politickému ovlivňování nezávislého, občany placeného, média ve prospěch některých politických struktur.
• Měsíční příjem nejméně padesáti dalších ministerských úředníků, vyjma vlády, přesahuje 100.000 korun měsíčně, a to bez náhrad. To koukáš, občane, hlavně ty, který makáš za 12 000,- Kč měsíčně.

To je realita. Vedle toho dvě třetiny občanů nedosáhnou na průměrný měsíční plat, tři pětiny mají ekonomickou nouzi, dále máme 600 000 nezaměstnaných a podle mezinárodních měřítek se pohybuje 1,6 miliónu lidí na hranici chudoby. Lidí, kteří nemají střechu nad hlavou, je 21 000. Všechna tato uvedená čísla znamenají v očích občanů znevěrohodnění instituce státu, která vyvolává  následnou ekonomickou celospolečenskou stagnaci. Když k tomu přidáme devalvaci měny (znehodnocování hodnoty peněz intervencí ČNB) a další pokles ekonomických výsledků naší země, můžeme vytušit, kam náš stát, pod vládou dobře zaplacených moudrých pomazaných hlav, kráčí.

Tato lidsky i ekonomicky těžko pochopitelná bezohledná nemorálnost je výsledkem dlouhodobého zneužití politického mandátu státního zaměstnance, a to na úkor společnosti jako celku.

A tak, občane, dávej dobrý pozor, co se kolem zákona o státní službě bude v nové Poslanecké sněmovně odehrávat. Jsem zvědav, zda si politici a státní úředníci na sebe sama dokážou ušít spravedlivý bič.  Zatím se jim to za 23 let nepovedlo a dovedu si představit, že pokud se toho český národ nedočká, nebude již naivně cinkat na náměstích klíči, ale pozvedne pomyslný spravedliví bič a vypráská nezodpovědným politikům zadky.

Petr Havlíček

Tento článek lze libovolně šířit.