V celém článku jsem při vší úctě k autorce nalezl přibližně tři korektní informace. Za prvé, předsedou vlády ČR je skutečně Petr Nečas, za druhé, šéf ČSSD Sobotka se jmenuje Bohuslav a za třetí, je pravdou, že např. skandinávské země prosperují lépe a tím pádem se i lépe vyrovnávají s turbulencemi globalizované ekonomiky než třeba Maďarsko, Portugalsko, nebo Řecko. Co se týče zbytku obsahu, obávám se, že sloupkařka Lidových novin podlehla bohužel stále ještě převládajícím omylům, kterými je buď z pohodlnosti, z nedostatku času na vyhledání si relevantních informací, anebo možná na příkaz nadřízených institucí postižena většina českých komentátorů i novinářů.
Dopad ekonomické krize byl z pohledu statistiky zejména tvrdý v těch zemích, které měly již před krizí velmi slabě rozvinutý systém veřejných služeb, kde nebyly sanovány bankovní ústavy, kde existovalo nízké zdanění a nižší úroveň redistribuce prostředků vybraných státem. Systém redistribuce typický pro sociálnědemokratické systémy, jenž je založený na vysoké míře solidarity, nalezneme právě ve Skandinávii, eventuelně v autorkou zmiňovaném Nizozemsku. Oproti dalším Maďarsku, Řecku a Portugalsku však mají Skandinávie, Nizozemí, ale také třeba Německo, Rakousko nebo Francie ještě jeden společný znak. Jedná se o dlouhodobě fungující a stabilní demokracie. Jak Maďarsko, tak Řecko a Portugalskok si během 20. století prošly desetiletími nesvobody a absence politické plurality. Během ekonomické respektive společenské transformace došlo k řadě sporných kroků, s jejichž následky se potýkají tyto země dodnes. Což je i případ České republiky.
Transformace v České republice nepatřila mezi nejšťastnější. Zejména proto, že v řadě případů chyběl vládám v první polovině 90. let právní rámec, který by opatřil privatizační euforii potřebnými legálními mantinely. Na konci minulého století začaly vlády ČSSD sanovat ztráty České konsolidační agentury a de facto znárodnily dluhy českých bank. Díky tomu máme dodnes banky v dobré kondici a nebylo ani nutné sáhnout po vzoru např. Irska k záchranným finančním injekcím, když na republiku dopadla v roce 2008 hospodářská recese. Je otázkou, zda by si s tím tehdejší ministr Kalousek vůbec poradil, když i bez toho zaťal během svého působení v Topolánkově vládě pomyslnou „sekeru“ hodně hluboko do už tak churavého rozpočtu. Díky potřebě umořit dluhy z 90. let nebyl pak už zmiňovaný Bohuslav Sobotky coby ministr financí schopen do roku 2006 dosáhnout zcela vyrovnaného rozpočtu. Rozpočet na rok 2007 a dále by však již byl koncipován jako vyrovnaný – kdyby ovšem nenastoupili nejprve Vlastimil Tlustý a poté Miroslav Kalousek nepodsekli příjmy státu zavedením rovné daně, nebo chcete-li snížením daní firmám.
Když zvážím výše uvedená fakta, nebojím se polemizovat i s názorem, že Petr Nečas předá Bohuslavu Sobotkovi zemi v co nejlepším stavu. Poslední odhady ukazují na to, že vládě se přes drastické asociální škrty nedaří příliš zatočit s rostoucím dluhem veřejných financí. Ten bude podle odhadu analytiků na konci osmileté vlády pravice v roce 2014 činit až dvojnásobek veřejného dluhu z doby, kdy vládu opouštěla ČSSD. Ano, analytici se mohou mýlit, ale když si vzpomenu, v jakém stavu odevzdával veřejné finance v roce 1997 Václav Klaus, obávám se, že českou státní kasu nic dobrého nečeká. Rozhodně ne co nejmenší dluhy, jak píše analytička Lenka Zlámalová. Možná bych si dovolil tvrzení poupravit a říct, že Petr Nečas předá Bohuslavu Sobotkovi zemi s co nejnižšími dluhy, jakých je jeho vláda schopna.
Je rovněž pošetilé si myslet, že ČSSD dala k ledu myšlenku na nové volby. Až do přečtění včerejšího sloupku jsem byl přesvědčen, že každému v této zemi musí být jasné, že současná vláda se bude držet u moci stůj co stůj, bez ohledu na vzájemnou řevnivost, korupční skandály, odposlechy a vzájemnou nedůvěru, která u některých jejích členů přešla již dávno v čistou nenávist. Koneckonců je mylný i názor, že ČSSD nechce reformu penzí. Každý, kdo má zájem udělat si představu o alternativách, které nabízí opozice a které jsou podloženy řadou odborníků z oblasti ekonomie, zdravotnictví i sociálních věd, je nalezne ne webu ČSSD. Stačí párkrát kliknout myší.
Na závěr mne však přece jen napadla čtvrtá věc, v níž se dá s autorkou souhlasit. Jde o samotný titulek jejího sloupku: Sázka na Sobotku. Kdyby byly teď volby, určitě bych na něj vsadil. Věřím, že by dokázal zemi spravovat lépe než současný premiér a jeho vláda. S ohledem na to, že s volbami ke škodě celého státu nemůžeme příliš počítat dříve než za necelé tři roky, si budu muset počkat. Co naplat. Sázím však na Sobotku, že pokud dostane šanci, bolestivé změny Nečasovy vlády šetrně napraví a zemi přivede do daleko lepšího stavu, než v jakém ji po koalici Nečase, Kalouska a Bárty, převezme. Jednou už se to přece ČSSD podařilo.
