Školský systém je nastavený tak, že nějak funguje, pokud dostane dostatek peněžních prostředků ze státního rozpočtu. Rád bych ocenil učitele, kteří se věnují výchově našich potomků. Pro to si zasluhují navýšení svých platů, kdy pracují nad rámec svého povolání. Po večerech si musí pročítat práce svých žáků. Možná si to někdo neuvědomuje, ale je to psychicky dost náročná práce.

Nepochopil jsem, proč ministerstvo školství přišlo s náročným projektem inkluze – začlenění žáků, kteří požadují zvláštní přístup, do systému standardního školství. Máme nastavený systém vzdělávání, který naprosto spravedlivě rozvíjí naše žáky.

Zavedením inkluze jsme docílili enormní zátěže učitelů, kteří vzdělávají nejen své žáky ve třídě, ale také se musí speciálně věnovat ostatním žákům, kteří k nim do třídy přišli v důsledku inkluze. Není to správné řešení. Učitelé se maximálně věnují žákům, které mají ve třídě. Dětem, které přišly v důsledku inkluze se musí věnovat speciální péče. A to na úkor ostatních žáků. Tempo učení ostatních dětí se tak výrazně zpomaluje.

Každé postižené či jinak znevýhodněné dítě je opravdu jiné. Musí se k němu přistupovat citlivě a rozvíjet ho v oblastech, kde si bude věřit. Nechci je nějak znevýhodňovat, nechci zmenšovat jejich význam v rámci našeho vzdělávání a společnosti. Není to ale o tom, že bychom ho měli hodit mezi děti, které pracují jinak a které ho nakonec budou vyčleňovat ze svého kolektivu. O to nám přece nemůže jít. My právě chceme, aby se tyto děti plně začlenily do našeho školského systému, do naší společnosti, aby s námi chtěli komunikovat.

Podporuji začlenění dětí, které se možná někdy vymykají našim pravidlům, do společnosti. Chci, aby fungovaly v rámci našeho vzdělávacího systému. Ale nemůžeme je přece jenom tak, jednoduše, hodit do našeho vzdělávacího systému, který je postavený jinak. Připravme pro ně programy v rámci speciálního školství, ale nikoliv inkluze. To je filozoficky špatná myšlenka. Proto jsem navrhl přesun peněžních prostředků z kapitoly inkluze do kapitoly speciálního školství.

Jan Hrnčíř