Dvě tváře Jiřího Paroubka

PhDr. Ing. Mgr. et Mgr. Jiří Valenta, DBA

KSČM
Plzeňský kraj
krajský zastupitel

Dvě tváře Jiřího Paroubka

Při pozorném sledování televizního brífinku ČSSD k regulaci monopolů v ČR jsme mohli v procítěném podání Jiřího Paroubka registrovat četné informace.

Pod některé z nich bych se mohl jako komunista s klidným srdcem i podepsat. To když předseda ČSSD hovořil právě o předraženém internetu, monopolu několika mobilních operátorů v ČR, ale například i o tom, že by obce mohly iniciativně zakládat obecně prospěšné společnosti, které by započaly s výstavbou malometrážních startovacích bytů, jež by byly poté určeny širokým vrstvám společnosti.

Přestože byl již čas oběda, tak v jednu chvíli jsem se však musel štípnout, abych se ujistil, zda náhodou ještě nespím. To když pan předseda, s rozšafností sobě vlastní, sdělil, že disponuje jistými informacemi z významného ekonomického prostředí, teď si již nepamatuji, zda z celosvětového či pouze evropského. Kdyby je však na tomto místě posluchačům sdělil, ihned by ho média označila za komunistu, možná ještě za něco horšího. Avšak on sám ale opravdu neví, co ještě horšího, než komunisté, existuje. Velice zajímavé prohlášení. Ale neberme mu je, každému totiž, co jeho jest.

Nyní na chvilku opusťme sociálnědemokratický brífink a přenesme se v historii pomyslně do doby před více než třiceti lety, konkrétně do roku 1978, kdy jakýsi Jiří Paroubek (že by shoda jmen?), mládežník Československé strany socialistické, v tiskové informaci po společné besedě socialistické mládeže a pamětníků února 1948 křičel do světa: »...Ano. Pro nás mladé, kteří jsme únor 1948 neprožili jako osobní zkušenost, je toto datum především historická událost, kdy byla s konečnou platností rozhodnuta otázka politické moci, došlo k likvidaci pozic exponentů buržoazie v politickém životě republiky. Nyní, 30 let po únoru 1948, jsou pro nás mladé ideje Února živou výzvou...«

Jen tak pro zajímavost jsem si položil otázku, co by vlastně tak mohl mít společného tehdejší bratr inženýr Jiří Paroubek s dnešním přítelem inženýrem Jiří Paroubkem? Zhola nic mne nenapadlo. Vždyť jeden byl přece vyhraněně levicový, druhý dnes používá někdy i zjednodušující pravicovou rétoriku. Podobu mezi oběma bychom mohli spatřovat snad jen v dávce vyjevovaného oportunismu, tedy schopnosti využití každé příležitosti ke svému či stranickému (a tedy zase vlastně ke svému) prospěchu. Osobně bych viděl v projevech obou pánů Paroubků částečně i znaky populismu. A to jak tehdy, kdy »bratr« burcoval mládež k boji za socialistické zítřky v čele s KSČ, tak dnes, kdy »přítel« často nenechá na jediné reálně levicové straně v ČR nit suchou.

Obecně řečeno, ono to kopání do komunistů a do jejich přesvědčení bylo v polistopadové éře vždy, zejména potom pravidelně v předvolebním čase, považováno za moderní a žádoucí. Dokonce občas mívám pocit, že pro některé »slabší povahy« nezvykle vzrušující. Proč tedy tuto praxi opět nevyužít, když k tomu stačí použít několik, řekněme, méně inteligentních vět v televizi? Stejně tak lze za několik set tisíc korun z bezedné stranické pokladny například vystavět oranžové billboardy lemující ulice, na nichž někteří bývalí funkcionáři a členové KSČ, nyní aktuálně v ČSSD, slibují »Nepřipustíme návrat komunismu!«

»Přátelé« z Lidového domu snad doposud nezjistili, že v naší vlasti žádný komunismus nikdy nebyl. A to chtějí opět s takovýmito znalostmi po volbách řídit stát. Sami nebo snad ve velké koalici též s antikomunistickou ODS? Nenechme se však překvapit.

Když se ale na závěr svého příspěvku vrátím k výše uvedenému porovnání obou pánů Paroubků, jak toho předlistopadového, tak toho současného, v duchu si říkám, že oba mají právo na svůj názor. Sice každý disponuje odlišnou politickou filozofií, ale zcela jistě podloženou životními zkušenostmi. Jsa ateistou, říkám: Nedejbože, aby oba splynuli v jednu jedinou osobu, muže dvou tváří. Jestli se však už tak nestalo.

Jiří Valenta, kandidát KSČM pro volby do PS PČR v Plzeňském kraji