Mladí proti starým, zdraví proti nemocným?

PhDr. Ing. Mgr. et Mgr. Jiří Valenta, DBA

KSČM
Plzeňský kraj
krajský zastupitel

Mladí proti starým, zdraví proti nemocným?

Nejen v průběhu předvolební kampaně registrujeme rozličné proklamace o tom, jak někdo »ujídá z talíře« našim potomkům nebo že ta či ona partaj »chce žít« na úkor příštích generací.

Slýchat argumentaci typu, že mladí a ekonomicky produktivní lidé musí tvrdě až »nelidsky« pracovat, aby uživili nejen sebe, ale současně i statisíce dnešních důchodců a invalidů, i s jejich četnými zdravotními problémy, je až příliš silná káva. Zamysleli jsme se však někdy, kam až vedou kořeny těchto nehumánních úvah a kde je jejich živná půda?

Zmíněné i obdobné výroky, pronesené často pouze populisticky, bez hmatatelného opodstatnění, s absencí lidského citu a porozumění pro stáří, slouží dnes zejména exponentům pravicových (a pseudolevicových) stran k rozdmýchávání mohutné vlny mezigenerační nesnášenlivosti, kterou se naučily za poslední dvě desítky let následně vždy i volebně úročit.

Pomineme-li nedostatek morálky a u některých asi «predispozici« k antisolidaristickým myšlenkovým pochodům, musíme se ptát, o co konstruktérům této asociální reality ve skutečnosti jde. Domnívám se, že prospěch mladých lidí a potažmo celé společnosti to není. Záměrem je nejspíše vyvolávání paniky, obavy a strachu u seniorů, jež jsou svým počtem mocným stavebním prvkem celé naší společnosti a jejich hlasy se vždy zřetelně promítají i do výsledků voleb.

Nejde však jen a pouze o sugesci úzkosti, ale též o tvorbu pocitu jakési nutné vděčnosti vedoucí potom staré lidi až k naprosté oddanosti. Stáří lze totiž obelhat, vystrašit a následně přimět k volebnímu rozhodnutí poměrně jednoduše. Zejména když jsou v permanentní pohotovosti pravicově tendenční média, ochotná servírovat lži, polopravdy, ale i poplašné zprávy, jednu za druhou a bez mrknutí oka.

Neslýchali jsme náhodou jejich prostřednictvím například i to, že možná již nebude na důchody, a i proto je nutno zvýšit hranici k odchodu na zasloužený odpočinek a současně si začít na svoji rentu i spořit (nejlépe do soukromých rukou), nebo že bez regulačních poplatků a další finanční spoluúčasti pacientů nebude v našem zdravotnictví již nikdy kvalitní lékařské péče? A že zmíněné zlo je důsledek předchozího, reálněsocialistického zřízení?

Ony dva příklady jsou nejenže jednoznačně nepravdivé a argumentačně vyvratitelné, na druhé straně pro pravicový způsob vedení předvolební kampaně, podle mého názoru, však velice symbolické. Ovšem s černým humorem lze dodat, že někteří porevoluční pravicoví ideologové a strůjci »státního blaha« to snad mysleli s našimi seniory někdy i »dobře«.

S otevřenými ústy (a s útrpným úsměvem) jsem před nemnoha lety sledoval pravidelnou televizní masáž z portugalské pláže, kam si opalující se čeští důchodci nechávají posílat své údajně tučné důchody. A jsem si jist, že se tomu tak potom i dělo! To by tam přece také nepobýval »náš« exprezident Havel. Ten by v devadesátých letech, i později, plně v souladu s ještě čerstvou prezidentskou přísahou věrnosti socialistické republice, národu »určitě, ale určitě nemohl lhát«.

Ano, kult dominance mládí je u nás někdy nekriticky až nezdravě živen na úkor stáří, vždyť kdo z nás si dovolí veřejně oponovat. Jde přece především o naše děti – budoucnost národa. A z tohoto přijatelného faktu dokáže populisticky těžit pravice. Nedivme se potom, že po jejich cíleném působení si někteří naši mladí myslí: Proč bychom se měli právě teď obávat odchodu do důchodu, vždyť je to ještě tak daleko?! Proč bychom se měli bát jakýchsi chorob, když jsme aktuálně zdraví a silní?! Tak ať staří někam raději zalezou, ať nám nejsou moc na očích, když už žijí na náš úkor, a ať své nemoderní socialistické a solidaristické názory projevují pouze v rámci té své, již do demokratické společnosti západního střihu nepatřící generace.

Volební lístky za ně tak, jak je to dnes skoro běžné v mnohých domovech důchodců a jiných ústavech pro seniory nebo dlouhodobě nemocné, vloží do správné obálky jejich potomci sami. Mají je totiž přece i přes to, jaká »příkoří a újmy« jim svým stářím způsobili, svým pravicovým způsobem rádi.

Jiří Valenta