O co jim vlastně jde? O spravedlnost a pravdu nikoliv!

Komu? Realizátorům a sympatizantům politiky koaliční vlády pod tvůrčí taktovkou ODS, kteří k snazšímu prosazení a realizaci svých elitářských a transatlanticky submisivních cílů trvale nadužívají takových termínů, jako je spravedlnost, pravda, demokracie, či svoboda. Neuvědomují si přitom, že je svojí výběrovou a účelovou aplikací naprosto obsahově degradují a vyprazdňují!

Uvedu příklad! Ideoví předchůdci, často známí, kamarádi, příbuzní, současných „věrozvěstů jediné pravdy“ stvořili v devadesátých letech segregační, politicko právní normu, přímo vycházející z kolektivní presumpce viny, a to tzv. lustrační zákony. Jejich namnoze populistická realizace, ve své podstatě, zničila profesní, ale často i osobní životy tisícům zcela nevinných lidí. Těch, kteří byli buď jakkoliv zaneseni ve svazcích StB, anebo zastávali vyšší postavení v organizační soustavě KSČ, byli příslušníky Lidových milicí, či absolvovali některou z „polistopadově“ zapovězených škol apod.. A to bez jakéhokoliv ohledu na prokázanou morální vinu, či dokonce kolizi s tehdy platnými zákony! A aby toho nebylo málo, naši vládní autokraté, v čele s bohorovně zaníceným lidovcem Jurečkou, nedávno také prosadili snížení důchodů vybraným „prominentům“ bývalého režimu. Je možno sice v této souvislosti konstatovat, že revoluční vítězové se analogicky s historií takto chovali a chovat mohou, jenže potom by ale z logiky věci neměli již sami používat mimikry demokratů!

Ptám se, neukradli však některé, politicky nestabilní osoby, šikovně občanům jejich touhu po větší spravedlnosti, otevření hranic, svobodnějších volbách a dalších reformách zkostnatělého socialismu, výměnou za příslib a možnost ekonomického rozkradení země? Jednalo se skutečně o revoluci pro zemi, kde ještě v roce 1989 žilo kolem 1,7 milionu členů KSČ, k tomu další stovky tisíc jejich rodinných příslušníků a také občanů v souvisejících prorežimních službách? Nebyla, mimochodem, také ta adorovaná revoluční kulisa na náměstích tvořena zejména studenty vysokých škol, které tehdy mohly navštěvovat především děti z úzkostlivě politicky prokádrovaných rodin? Kam ale všichni po “listopadových událostech“ tak najednou zmizeli?

Nezmizeli nikam, jen mnozí šikovně obrátili kabát, ve prospěch občanského chaosu, tendenční lži a vlastního ekonomického profitu, a proto dnes na ně noví mocipáni pohlíží se zalíbením, a také kádrově odlišně, než na ty, co zůstali věrni původní myšlence sociálně spravedlivé společnosti! „Kapři si společně přece rybník nevypustí!“

Použiji i další příklady! Pohotovostní pluk VB ČSR byl školní jednotkou frekventantů střední praporčické školy ministerstva vnitra určenou mj. k potlačování hromadných nepokojů. Obdobnými policejními sbory disponuje každá demokratická země. Ale zatímco se některým vybraným osobám tehdejší členství v pluku dnes hystericky vyčítá, jiným se to naopak připisuje ke cti! Policejním prezidentům O. Martinů, nebo J. Švejdarovi, ministru obrany L. Metnarovi, a mnohým jiným, to rozhodně další hvězdnou služební či politickou kariéru nezhatilo, naopak poslanec, demokraticky zvolený občany za KSČM, se nemohl stát ani předsedou obyčejné sněmovní komise. Opět zafungoval tedy ten, již zmíněný, fenomén „převlečeného či obráceného kabátu“!

Výkladní skříní reálně socialistického systému byly nesporně také vojenské akademie. Například Vojenská technická akademie v Brně, byla po vzoru sovětských vojenských akademií, pojmenována po A. Zápotockém. Po jejím sloučení s Vojenskou akademií K. Gottwalda v roce 1958, byl společný název zredukován na Vojenskou akademii A. Zápotockého. A právě tuto školu absolvoval člověk, tehdy přísahající věrnost socialistické vlasti, předseda základní organizace KSČ, kapitán Petr Pavel, dnešní prezident. Mainstreamově protěžovanému favoritovi prezidentské volby, vezoucího se efektivně na vlně ideologické podpory „pětikoaličního slepence“, ale jeho gigantickou vojenskou výsluhu, mu na rozdíl  od důchodů pro několik stovek starých komunistických funkcionářů, nikdo neupírá!

Obdobně na tom bude, se svojí výsluhovou rentou, i jeho manželka, bývalá členka strany, podplukovnice Eva, která je pro změnu absolventkou Vojenské politické akademie K. Gottwalda v Bratislavě. Zkusme se v tomto smyslu zamyslet, zda už by nemělo být konečně takovéto ideologizaci konec, a jestli nikoliv, ostražitě kádrujme i dál nového soudruha, pardon pana, prezidenta!