Ten, kdo se rozhodne volit podle toho, co se mu halasně naslibuje několik málo týdnů před otevřením volebních místností, nebývá na tom v konečném výsledku nikdy o mnoho lépe než ten, kdo k volbám nejde vůbec a zbývá mu potom po další čtyři roky pouze nadávat na realizovanou politiku od piva“!

Reálně zodpovědný, předpokládám tedy, že i rozumný volič by neměl dát pouze na to, co se na něj line nejen z plakátů, nebo i z médií, a to ani z těch veřejnoprávních, neboť již dávno stoprocentně neplatí, že to, co plní televizní obrazovky nebo noviny, musí být čirou pravdou! A přiznejme si, že mnozí, všimněte si, že úmyslně nepíši „někteří“, redaktoři a moderátoři jsou v manipulaci s veřejným míněním skuteční kabrňáci. A učit by se od nich nepochybně mohl i proslulý baron Prášil! Tedy, kdyby chtěl být zrovna českým senátorem, nebo komunálním politikem!

Občan, pokud se skutečně chce v kvalitě svého života někam posunout, samozřejmě z úhlu jeho pohledu myšleno směrem výše, by se měl, spíše než na předvolební šarádu s plakáty a všeslibující rétoriku kandidátů, poohlédnout o čtyři roky zpět. Tedy na celý průběh aktuálně končícího volebního období! Potom by měl mít logicky nepochybně větší šanci, že do volební urny vhodí lístek se jménem či jmény kandidátů za politický subjekt či hnutí, kteří se, pokud možno co nejvíce, snažily zrealizovat to, co svého času také slibovaly a naopak znovu nepodlehne těm, co jsou v politice ze zcela jiných důvodů, než je obhajoba oprávněných zájmů všech kategorií občanů, a to bez rozdílu! Je jasné a dá se to snad i částečně pochopit, že jisté dávky populismu, nikdy nebyl, není a nikdy nebude žádný volební program ušetřen, ale některé partaje či klíčoví kandidáti to již skutečně přehánějí a snad tomu i sami začínají věřit. Určitě dobře víte, o koho jde!

V nadcházejících volbách do senátu lze možno také sledovat, co voličům servírují kandidující rozliční sportovci, herci, ale samozřejmě, že i jiní. Každému by prý mělo být jasné, jak právě oni by byli těmi nejlepšími ochránci spravedlnosti, dobra před zlem, pravdy před lží, lásky před nenávistí atd., ale také současně, jak by také svůj obvod pozvedli na „kráse i kvalitě žití“. Jenže bohužel, post senátora „bohulibou komunální činnost“ umožňuje realizovat jen velice nepřímo, a že dotyčný ústavní činitel zařídí například opravu vesnické školy, případně stavbu nového kulturáku, může říci jen kandidát zcela neobeznámený s fungováním politického systému a s rozdělením vlivových kompetencí v něm. Adept s těmito a obdobnými „ne“znalostmi na významný post, kde se ale primárně redigují a tvoří zákony země prostě ještě na takovouto politickou výši „nedorostl“. V horní komoře by měly sedět, čistě dle mého názoru, pouze kompetentní a odborně připravené osoby, reálně „políbené komunální či regionální politikou“. Nikoli tedy „političtí amatéři a šarlatáni, co jen zkusili kandidovat za zavedenou partaj, nebo jí byli vytaženi jako králíci z klobouku, a ono to potom náhodou vyšlo. Obdobnou planou kategorií bývají potom osoby politicky servilní, lépe řečeno loajální trafikanti, se zásluhami spornými, ale o to více dlouholetými. A protože doposud přesně tato „úspěšná“ personální strategie, za podpory „na hruškách pravidelně nachytávaných“ voličů, dlouhá léta v naší zemi dominuje, máme právě takové složení senátu, jaké máme. Plné politických laiků a zastupitelsky nezkušených aktivistů!

Co se týče voleb komunálních, tedy správně řečeno voleb do obecních zastupitelstev, zde je přístup některých politických subjektů zcela opačný. Namísto, aby své předvolební závazky prokládaly snahou právě o rekonstrukci té již zmíněné školy, nebo o výstavbu toho kulturního domu, můžeme se naopak dozvědět, jak dotyčná partaj zatočí s bídou, nebo zařídí snížení ceny elektrické energie. Rétorika sice hezká, před volbami do poslanecké sněmovny rozhodně správná, nyní ale také zcela mimo příslušnou, tentokráte pro změnu zase„obecní mísu“!