Já vám děkuji, pane předsedo, za slovo.

Chtěl bych poděkovat panu poslanci Birkemu, že se toho ujal. Čekal jsem, že spíš někdo z hnutí ANO - tady zepředu. Každopádně minule se toho dobrovolně ujala Olga Richterová. Byla přihlášena v pořadí, za což jí také děkuji. Ale jste můj hrdina.

A já bych pokračoval ve vážné věci, kterou máme dnes probírat. Je to věc nouzového stavu. Dnes jsme šedesátý osmý den v nouzovém stavu. Další prodloužení by znamenalo, že zde máme nouzový stav téměř sto dní. Já bych chtěl zareagovat na to, co zde zaznělo od pana premiéra i částečně od pana ministra Blatného, nebudu na něj mířit, protože on je ve vládě pouze krátce, budu hovořit o tom, co ten nouzový stav umožňuje a jaká byla situace v první vlně, abychom jenom věděli, jaký je ten rámec. Nouzový stav v první vlně byl potřeba. To bylo nesporné. My jsme neznali ten virus, společnost nebyla připravena z jistých pochopitelných důvodů, tedy pochopitelných pro ty, kdo ho sledují. Neměli jsme v danou chvíli ochranné pomůcky, bylo potřeba se připravit na problém, který covid do České republiky přinesl. Zažili jsme i ten lockdown, ten první lockdown.

První ze zásadních problémů, a myslím si, že ten problém má vláda i teď po osmi měsících, je ten, a ekonomická rovina je, že Česká republika ztrácí samozřejmě v příjmu daní a hrubý domácí produkt klesá, že fakticky tu vládní válku proti covidu, nebo bitvu, a tak to nazval pan ministr Hamáček i pan Babiš několikrát, vede v danou chvíli, ale platí to z velké části kromě těch výdajů, které jsou v první řadě státní směrem do zdravotnictví, i podnikatelé a občané v Ćeské republice. Protože ani v první fázi nebyl představen žádný relevantní kompenzační bonus, neříkám sto procent, ušlých zisků, ale kompenzační bonus pro lidi, kterým vláda nějakým způsobem zasáhla do jejich živobytí, ať už je to podnikání, nebo provozovna. Vláda se rozhodla udělat takový šalamounský krok, vzala všechna ta opatření a přesunula je jako opatření, která vycházejí z Ministerstva zdravotnictví, aby nebyla v nouzovém stavu a aby se tak trošku vyhnula té možné povinnosti uhradit nějaké náklady. To se dostalo k soudu, soud to samozřejmě shodil, řekl, že je nepřípustné takto závažné věci nedělat v souladu s nouzovým stavem, a zmínil tam jednu pro mě dost zásadní věc, kromě toho, že to takto nelze, hovořil i o tom, že veškerá opatření, která jsou vyhlášena s nouzovým stavem, musí být jasně zdůvodněna, odůvodněna a mají být potom jejich důsledky vyhodnocovány, aby se skutečně ta pandemie dala řídit.

A to je jedna z prvních výhrad, které míří na vládu z mé strany v tomto období té druhé vlny. To se neděje, neděje se to u těch jednotlivých opatření. PSA jsme tedy opustili. Podle čísel, na která se díváme, jsme téměř v té fázi čtyři, což byl znamenalo opět uzavřít provozovny, opět uzavřít maloobchod. A když bych se ptal po tom odůvodnění, a pan ministr Blatný zde hovořil o tom, že chybička se vloudila, tak když sleduji jenom situaci lidí, kteří pracují v restauracích, kteří pracují v hospodách, ale i dodavatelské řetězce, které tam dodávají, tak jaká je jejich situace v posledních čtrnácti dnech. Nejdřív se opět chaoticky do médií oznámilo, že v neděli se rozhodne, že možná v pondělí. V neděli a pondělí se říkalo, že spíše ve čtvrtek, pak se ve čtvrtek otevřelo s otevírací hodinou, která byla nějak nastavena, následně se oznámilo, že tato otevírací hodina se o dvě hodiny zkrátí, což pro lidi, kteří jsou do šesti hodin v práci a na večeři tam jdou do sedmi, znamená, že prostě ta celá sekce večeří odpadá, následně se tedy pro změnu oznámilo poměrně spatra, že je problematické venku konzumovat alkoholické nápoje, tedy svařák z okénka již nikoliv, zatímco vypít si svařák v otevřené hospodě je pravděpodobně méně rizikové chování a takto to jde dál, takže restaurace, které dostaly ránu v první vlně, teď měly zavřeno, mohly čerpat buďto peníze na své zaměstnance, nebo pomoc v souběhu jako osoba z vládního programu, což je těch patnáct minus pět tisíc, nebo kolik, se zařídily aspoň výdejním okénkem, venku je zima, lidé chodí po ulici přes den a toto jim bylo zase zakázáno. Takže jsme ve stadiu, kdy si, a je to poměrně velké množství lidí, kteří v tom pracují, nakoupili zásoby, vstoupili do nějakého momentu, že budou moc normálně fungovat a během jednoho týdne jste omezili dva aspekty jejich činností, které samo nesaturovaly očekávaný zisk z podnikání. Bylo to skutečně pouze malé procento zisku, ale i toto malé procento je v danou chvíli ovlivněno.

A pozor, teď přichází ta důležitá věc, o které jsem začínal. Když se podíváme na sousední Německo nebo na sousední Rakousko, které taktéž mají zavedena některá opatření, která platí zde, některá mají zavedena jiným způsobem, tak ale tyto státy vědí, že je potřeba tento zásah kompenzovat, kompenzují ho mezi 60 až 80 % naměřeného ušlého zisku. A tu v chvíli já bych byl ochoten, kdyby existoval takový vzoreček, o který jsme žádali už v první vlně, tady stál Jakub Michálek, kdyby existovala nějaká jistota kompenzace, aby se ten byznys udržel - to malé podnikání - tak se pojďme bavit, že i třeba tvrdý lockdown těchto provozen vyřeší rychle tu situaci, ve které jsme a nebudeme se pohybovat v těch vysokých číslech. Ale toto se nestalo. Ta kompenzace tady v žádném případě nenastala, takže je jakoby otevřeno, nicméně ty podniky končí. A já se ptám, proč toto není napočítáno. V poslední debatě, byl tam pan premiér Andrej Babiš, byl tam ministr vnitra Hamáček, jsme diskutovali novelu krizového zákona, která zavádí i stav mírnější, stav, kterému se říká stav nebezpečí, my jsme se k tomu mohli vyjadřovat, jsem rád, že ministerstvo vzalo v potaz návrhy všech předsedů, kteří tam byli, a upravili se věci, které se nám nelíbily.

Nicméně, když jsme přišli na to, jestli bude tedy existovat nějaká možnost kompenzace, pomoci podnikatelům, kteří ne vlastní vinou, aniž by udělali nějakou chybu, nemohou teď existovat, nemohou nosit peníze svým rodinám, tak pan ministr Hamáček řekl - to bychom měli vyřešit v tom kompenzačním zákonu, ale nic takového se neděje. Takže to je jedna z mých výhrad. V tuto chvíli prostě zasahujeme do toho byznysu takovým způsobem, že skrze tu vládní pomoc nedokáže přežít, ty klíčové momenty, kdy mohou fungovat, jsou výrazně omezeny a výhled na to, že budou kompenzovány, není. My, když jsme se v první vlně bavili, když chtěli ti různí podnikatelé, těch lidí je jako třeba milion, kteří jsou na to závislí, tak říkali, my bychom se potřebovali rozhodnout. My máme naspořeno, my jsme ochotni třeba i se lehce zaúvěrovat, ale musíme vědět, že se to zase někdy otevře. Tady býval často připodobňován nouzový stav k povodním, ale ty povodně jednou protekly, tu škodu napáchaly a pak už se z nich ten byznys, ten život v Karlíně tady v Praze, zotavoval. Ale tady se to neděje, tady to je rána za ranou, které dopadají na ten byznys, a nás se ti lidé ptali, hele, Piráti, máme to prodat, máme ty lidi propustit, skončit s nulou, bez dluhů, nebo se máme snažit pokračovat v našem poctivém povolání, které děláme? A my jsme věřili a vláda to slibovala, že ty jistoty dostanou. Ty jistoty doposavad nedostali.

Já bych zareagoval ještě na dvě věci, o kterých zde hovořil pan ministr Blatný, zejména na tu část, která hovoří o zdravotnictví. Já jsem nesmírně rád za to a díky práci zdravotníků, kteří stále jsou pod velkou zátěží, se nám podařilo ta rostoucí čísla, před kterými jsme varovali, ustát. Když jsme měli velkou konferenci Jagello na Pražském hradě o obraně, tak jsem děkoval Armádě České republiky a byli vnímáni velmi pozitivně jako klíčoví aktéři řešení první pandemické vlny. Ale od té doby, pane ministře, možná pane premiére nebo pane ministře Hamáčku, od té doby uběhlo dalších pět, šest měsíců, takže já bych očekával, že v těchto krocích ta vláda přece půjde směrem - my potřebujeme mít vybavenost pro tu dobu, kdy nebudeme muset povolávat armádu, kdy to saturujeme, ten systém, z nějakých třeba nově nabraných nebo přeškolených lidí. Protože touto optikou kdykoliv ten systém dostane větší zátěž, tak tu armádu budeme povolávat znovu a znovu a to by ten nouzový stav tady musel být donekonečna.

Ještě jsem se chtěl vrátit k jedné věci. Pan ministr Blatný zde slíbil několik věcí, které se stanou. Já si pamatuji usnesení Sněmovny před čtrnácti dny, kdy jsme probírali nouzový stav. A my jsme žádali, aby se ty věci nějakým způsobem staly. Váš argument pro prodloužení nouzového stavu - a já si ho pamatuji velmi přesně - byla nemožnost (zřídit?) centrálně hygienické stanice. A my jsme dokonce to kladli jako podmínku, že bychom to chtěli. Vaše ministerstvo připravilo ten zákon, který to umožňoval. A já jsem za to, ano, nechme kompetence krajským hygienickým stanicím pro řešení nějakých lokálních problémů nějakého třeba výskytu nemoci, netypického, třeba v nějaké provozovně, a ať to řeší na místě, to asi nemá smysl rozhodovat či řídit z Prahy. Ale pojďme tedy, protože to byl jeden z důvodů, to centrální řízení ukotvit v zákoně. A my bychom ten zákon i podpořili. O co horší bylo tedy moje zděšení, když jsem se ráno díval do systému vlády a našel jsem tam ten zákon, který bychom i podpořili, nahraný s prvky, kdy odebírá všechna opatření, která se vyhlašují s nouzovým stavem, a přesouvá je mimo tento stav pod tu centrální hygienickou stanici. Tedy to, co vláda už jednou se pokusila udělat v tom prvním stavu. To, že se tam objevilo ještě tedy, že se budou vyžadovat lokační data operátorů o pohybu občanů, to mě mrzí, jsem ráda, že to zmizelo, doufám, že se to nebude opakovat. Ono totiž zase řešíme tu pozitivní motivaci.

Vláda teď diskutuje a já bych byl asi také pro, aby se lidem, kteří jsou doma z důvodu covidové karantény nebo jakési izolace, skutečně kompenzovalo víc než je těch šedesát procent. A to je ten jednoduchý důvod, protože prostě na to (tom?) vy v současné chvíli, když máte nájem, platíte proud, máte třeba i doma děti, prostě nemůžete dlouhodobě fungovat. Čtyřicet procent českých domácností má nějakou finanční nouzi nebo je na hraně nějaké finančně složité situace a zůstat doma je prostě likvidační i pro ty rodiny, teď nehovořím o firmách. A tímto způsobem bychom měli ty lidi motivovat k tomu, aby se nebáli toho jít v danou chvíli z důvodu složité epidemiologické situace domů a být tam po tu dobu té karantény, jestli se ten virus projeví, anebo aby se nebáli ti lidi skutečně říct, s kým se kde potkali. Já chápu, že je jednodušší cesta vytáhnout si data o jejich lokacích od operátorů a jít touto cestou, ale já tedy furt věřím ve společnost a myslím si, že žijeme ve společnosti, kde občané si navzájem důvěřují a politici hlavně věří ve schopnost té společnosti.

Já už se budu blížit k závěru. My jsme tedy měli několik požadavků. Pro mě je zcela zásadní ta dlouhodobá diskriminace toho maloobchodu, ta neschopnost připravit podmínky, které by je postavily na úroveň velkých obchodních řetězců, které mohou prodávat široké spektrum výrobků, a to se také nestalo. V tom systému PES je teď prostě otevřeno v té trojce, i když ta trojka už vlastně neplatí, a jakmile se dostaneme do systému čtyři, což bohužel i podle té metologie, ten výhled je spíše realistický, tak se zase v plné míře zavřou. A žádná specifická opatření tam uplatněna nebudou. Já se domnívám, že v malých provozovnách, u kadeřníka, v nehtovém studiu, ale zejména v prodejně třeba elektrospotřebičů nebo nějaké prodejně na rohu, kde se ten člověk zdrží nepříliš dlouhou dobu a těch návštěvníků je tam i na frekventované ulici maximálně padesát denně, neexistuje žádný racionální důvod, proč tento člověk by nemohl při dodržení hygienických opatření mít i v PSU čtyři anebo výše otevřeno tak, jak to mají velké obchodní řetězce. A jak říkám, toto jsme řešili na minulé schůzi, je o čtrnáct dní později a teď jsme dostali tedy nějaký příslib rekalibrace toho PSA a zavedení tohoto opatření. Stejně tak by se tedy měla vyřešit ta centrální hygienická stanice a všechny věci, které my teď tvrdíme nebo vy tvrdíte spíše, že jsou úzce spjaty s nouzovým stavem, tak přesouvat ve funkčním chytrém řešení do nějakého režimu, který naopak nouzový stav nebude vyžadovat, protože nouzový stav dává vládě tu neskutečnou sílu na životy lidí, že v pondělí může říct A a následně může říct B. Z tohoto důvodu my nepodpoříme jako klub Pirátů to prodloužení o třicet dní, protože vláda nesplňuje ani úkoly, které jí dává Sněmovna, nechová se ani podle doporučení soudu, který v první vlně pandemie důrazně požadoval, aby veškerá takto závažná opatření byla vždy zdůvodňována a zároveň vyhodnocována. Já vám děkuji.

Já bych na závěr a využiji, že je tady pan ministr Blatný a je tady i pan premiér Babiš. Já jsem vás chtěl vyzvat, ale od vás to zaznělo, tak já doufám, že to všichni slyšeli a kdybyste to i zopakoval, bylo by to podle mě přínosné. Pan premiér Babiš tady hovoří o tom, že se z pandemie nemá dělat politikum. Vy jste přišel do vlády po panu ministrovi Prymulovi jako nepolitický ministr, který věci řeší odborně. Mně v této vládě nejvíce mrzí a nově se k panu premiérovi Babišovi přidal i pan ministr Havlíček, kdy skutečně nejen ve svém Čau lidi, ale v řadě televizních vystoupení prostě ta čísla, na která se díváme dnes, hází na hlavu lidem, kteří se šli o víkendu podívat o adventu na stromeček jako že jsou nezodpovědní. To si podle mě myslím, jestli to je nějaký způsob jak si pan premiér tady vyřizuje politické účty s primátorem Prahy nebo jak poštvává zbytek republiky proti Praze, mně to přijde zásadně unfair, politicky nekorektní a prosil bych, abyste jako třeba ministr skutečně popsal tu situaci jaká tady je. Faktem je, ať už jsou ty důvody jakékoliv, že Praha má v PSOVI a dnes, když se podíváte na tu mapu i toho zasažení, má ta čísla oproti zbytku republiky velmi dobrá, právě díky Praze se zvedl celorepublikový průměr a vy jste dokonce pro média řekl, že by mohlo být lepší tu Prahu do toho celkového skóre nepočítat, protože to zvedá ty ostatní regiony - je tady Ústecko, pane premiére, to byste měl řešit a ne Prahu - tak Praha skutečně zvedla ten celorepublikový průměr a díky tomu se vlastně dostal ten PES do trojky a mohly se otevřít ty provozovny a třeba i ty restaurace. A mně přijde skutečně sprosté, aby Praha byla označována za viníka něčeho, co za A nezpůsobila, zároveň s čísly, které má, byla dávána lidem jako špatný příklad, a tahle politika rozeštvávání a zneužívání pandemické krize a i třeba nouzového stavu, kterým vláda teď poměrně svévolně vládne, jako naprosto neadekvátní a byl bych rád, kdyby od ministra zdravotnictví zaznělo minimálně potvrzení mých slov, co se týče našeho hlavního města, kde jsem se sice nenarodil, ale od svých devatenácti let, tedy dvacet let, tady žiju. Děkuji.