máme zde návrh zákona, který přináší dlouho potřebnou změnu, která nám pomůže lépe koordinovat a řídit digitalizaci v České republice. Schválně říkám: pomůže koordinovat a řídit, protože naším cílem je nezaostávat v digitalizaci a poskytování služeb našim občanům. A když se podíváte i na výsledky České republiky v mezinárodním srovnání v indexu DESI, tak Česká republika se byť přes dosavadní snahu v tomto propadá. Není to proto, že bychom úplně stagnovali, ale je to proto, že v jiných státech, jako je Polsko, jako jsou další naši sousedé, prostě výrazně akcelerují. V covidu se ukázalo, jak je důležité umět komunikovat digitálně, poskytovat služby digitálně, umět sdílet data.

Já se v tuto chvíli nebudu bavit o zákoně příliš obšírně, neboť to jsme udělali v prvním čtení. Vede se i řada odborných diskusí po dobu více jak půl roku, ať jsou to lidé z Digitálního Česka či z dalších organizací. My po dvaceti letech, kdy jsme tu digitalizaci nakopli a vznikly i důležité prvky, jako jsou centrální registry CzechPOINTy, tak se dostáváme na jakýsi limit, kdy ta akcelerace, která je potřebná skutečně ve stávajícím uspořádání, jí dosahovat prostě nelze. Je tedy čas jít cestou jinou, ale podívat se, jak to udělali v jiných zemích, jako je třeba Estonsko, jako je Dánsko, nově třeba i státy, jako je Gruzie. Ale ty výše zmíněné - Anglie, Dánsko, Estonsko a další - jsou považovány za světové lídry v digitalizaci.

Navrhované zřízení agentury DIA umožní koordinaci digitalizace v takzvaném režimu deštníku či umbrella organization, koncentraci dalších lidí, neboť já bych chtěl, aby ta instituce do budoucna byla nejlepším zaměstnavatelem v oblasti státní správy a zároveň umožní efektivní sdílení informací, ale i principů mezi jednotlivými rezorty či podporu nadrezortních řešení, což stále častěji se nejedná o jedno účelovou digitalizaci nějakého úkonu, ale skutečně o systémy, které kombinují agendy a data z jednotlivých rezortů. Digitální služby pod DIA - skutečně budeme podporovat vznik efektivních digitálních služeb, včetně změn interních procesů v oblasti české digitalizace. To povede následně k vysokým úsporám nákladů na lidi, provoz, na agendy, na IT systémy.

Na návrhu legislativy, ale na celém projektu, který je vlastně připraven i v konkrétních realizačních krocích, kde legislativa je pouze částí, která ustanovuje vznik agentury, pracovalo přes 80 lidí déle než půl roku, a připravuje i nadále zřízení agentury ve spolupráci s danými rezorty, zejména pak s rezortem Ministerstva vnitra. Vznikly tak například a vznikají soupisy majetku, dislokace zaměstnanců, úpravy prostor, bezpečnostní prověrky. A bude-li zákon schválen včas, tak skutečně 1. dubna 2023 by agentura měla vzniknout. A v průběhu roku s předpokládaným datem k 1. 4. již zastávat ty funkce, které jsem zde zmínil.

Jinak myšlenku celého toho zákona velmi vystihuje následující pasáž z programového prohlášení vlády, která zní: Vytvoříme již v roce 2022 centrální koordinační tým a transformační týmy podporující digitální transformaci jednotlivých centrálních úřadů. Posílíme tak odborné personální kapacity centrálních úřadů pro provedení transformace procesů, kvalitnějšího zadávání veřejných zakázek a jejich následné projektové řízení. Všem transformačním týmům přidělíme dostatečné pravomoci a zdroje pro řízení a provádění digitální transformace. Naschvál znovu zopakuji: řízení a provádění transformace - nejedná se, což občas zaznívá ve veřejném prostoru, o jakési stažení veškerého IT ze všech našich rezortů, jejich systémů do nějaké jedné organizace, ale měla by to být dynamická agentura po vzoru zahraničních států. Ostatně nedávno jsem byl v Tallinnu právě se setkat s vedením takovéto agentury a těch výsledků, které dosahuje Estonsko, které je naopak téměř o dvacet let napřed v některých řešeních, je úžasné a chceme alespoň částečně toto dohnat už v následujícím roce. A ten zákon umožňuje vznik této agentury.

Dovolte mi ještě citovat prohlášení vlády minulé, protože to není věc, která by nebyla známá v českém prostředí. Vláda Andreje Babiše nebo ANO a sociální demokracie měla ve svém prohlášení: Zavedeme jednu centrální IT autoritu pro digitalizaci státu zřízenou v té době vládním zmocněncem pro digitalizaci, která bude podléhat přímo premiérovi. My jsme udělali ten krok, že máme člena vlády zodpovědného za digitalizaci v pozici vicepremiéra, tudíž se toto realizuje v našem případě trochu jinak, není to pan premiér, který má pod sebou třeba NÚKIB, ale je to vicepremiér pro digitalizaci. Pokračuji v citaci z minulého vládního prohlášení: Bude zastřešovat tvorbu standardů, koordinaci prací, architekturu a další činnosti, které zjednoduší ministrům a ministerstvům jejich rozvoj, státnímu úřadu zapojení do programu Digitálního Česka, zkoncentrujeme IT agendu, definujeme základní principy, standardy platné pro státní správu a budeme řídit náklady, architekturu a dobrou dodávku projektů, za které ponese tato centrální IT architektura plnou zodpovědnost. Prohlášení vlády ANO, ČSSD 8. 1. 2018.

Ten proces se nastartoval, vletěl do toho covid, lidé, kteří měli toto řízení na starost, se věnovali řekněme agilním projektům rychlého řešení, Chytrá karanténa, Tečka, Čtečka a masivní digitalizaci ve věci řízení pandemie. Ten proces byl přerušen, my jsme na něj navázali a paralelně ke všem pracím skutečně vzniká tento projekt, vznikl tento zákon. Tu reorganizaci potřebujeme. V tuto chvíli skutečně to know-how vyplývající z digitálního Česka má své obtíže propadávat na ta jednotlivá ministerstva. Architektura se řeší převážně na začátku projektů, nikoliv pak v jejich průběhu, a jak již jsem řekl, dle zahraničních vzorů prostě ta kontinuální pomoc, která třeba i v těch delivery týmech nebo v těch jednotkách, které mohou být poskytnuty jako pomoc na řešení třeba zakázek jednotlivých ministerstev či jejich transformaci, je zcela zásadní.

Já se nebudu zabývat dále tím, v čem jsou další a další příležitosti, ať už jsou to pracovní sdílení know-how, spíše bych řekl, co Digitální a informační agentura není. Není to žádný masivní vzniklý úřad. Je to skutečně spíše organizační změna, kdy dojde ke koncentraci důležitých agend, které v tuto chvíli jsou roztříštěné a bez institucionálního ukotvení ho řídí mezirezortní RVIS, což, jak se ukázalo, není postačující. Ve srovnání se zahraničím by pak DIA měla být malá a úsporná. Kdybych si vzal příklad z Británie, podobná agentura zaměstnává 900 lidí, Dánsko 350, Estonsko 141, ale Estonsko má 1,3 milionů obyvatel, takže je výrazně menší. Když jsme se dívali, jakým způsobem pracovat s náklady - a dojde k velké části i z delimitace některých kapitol Ministerstva vnitra, kam spadají třeba centrální registry a další, tak téměř polovina nákladů v prvním roce půjde z Národního plánu obnovy a ve státním rozpočtu očekáváme náklady, které se vrátí právě v těch zmíněných úsporách redundantním programováním třeba již existujících komponent. Ty náklady jsme vypočítali v prvním roce na 160 milionů ročně. Vznik pak samostatné kapitoly vede k tomu, že bude mít stabilní financování, tak jak jsme se naučili pracovat třeba s NÚKIBem. DIA je z mého pohledu investice, která se skutečně vrátí. Kalkulace úspor v tom řízení asi nejsou předmětem dnešní debaty, nicméně mohl bych je ukázat třeba v některých projektech, které nebyly řekněme vedeny v souladu s tím, jak by měly od počátku nebo jak byly namyšleny.

DIA není státní softwarehouse, není to žádný IBM, nebavíme se o tom, že by měla suplovat vývoj na poli řešení pro jednotlivé rezorty, i když jak se ukázalo, není od věci v případě nějakých náhlých potřeb mít i odborníky jako třeba v rámci NAKITu, kteří prostě pomohou realizovat nějaké ad hoc řešení nebo něco, co skutečně nemůže podléhat v danou chvíli z objektivních důvodů veřejnému výběrovým řízení tím public procurementem. Nicméně klasický vývoj v řešení digitálního by v žádném případě suplovat neměla a nebude. Skutečně jejím úkolem je realizovat, pomáhat, koordinovat, metodicky vést, sdílet potřebné know-how, ale i zajišťovat provoz a rozvoj těch základních systémů české digitalizace. Zmínil jsem datové schránky, zmínil jsem registry, zmínil jsem CzechPOINTy.

Zákon byl projednán dvěma výbory, kterým byl přidělen, ústavně-právní a výbor pro veřejnou správu a regionálního rozvoj. A byl taktéž projednáván podvýborem pro eGovernment. A já bych chtěl poděkovat těm, kteří se těchto jednání účastnili za debatu, jejichž výsledkem byly i některé pozměňovací návrhy, které přichází, jak z ústavně-právního výboru, tak i z debaty mezi třeba bezpečnostními složkami, zástupci bank a pojišťoven a mají za cíl upravit ten původní návrh, vyvážit ochranu osobních údajů, bankovního tajemství, zájem na ochraně osob a bezpečnosti, například které plní nějaké úkoly vyplývající z bezpečnostních sborů. Výsledná úprava z ÚPV je obecně přijatelným kompromisem a já bych chtěl poděkovat Markovi Bendovi, který tento kompromis pomohl zprostředkovat. Pak přichází ještě pozměňovací návrhy z výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, je tam osm dílčích změn, které opět vyplynuly z prací na zřízení agentury samotné. Jejich společným cílem je urychlit a usnadnit práci onoho přípravného týmu a té agentuře zajistit patřičné zázemí a personál v prvních měsících její existence.

Možná co říci na závěr? Stav eGovernmentu v tuto chvíli nelze označit za uspokojivý vzhledem k porovnání se zeměmi, které do toho prostě šlapou. Ty prostředky, které budeme mít nejen z Národního plánu obnovy, ale i z dalších investic v oblasti digitalizace, jsou obrovské. Česká republika má skutečně šanci dostát závazku té digitální transformace, jak si ostatně stanovila i naše vláda. A ukazuje se ze všech zkušeností jak ze zahraničí, že digitální agentura a tento způsob řízení je skutečně investicí, která nejen že se vrátí na úsporách a efektivitě státu v realizaci jednotlivých procesů, ale i na úspoře času a peněz lidí a firem.

Já vám děkuji.