Já vám děkuji. Dámy a pánové, děkuji panu Králíčkovi, neboť jsem očekával jeho vystoupení a zazněla tam spousta inspirativních, některé pravdivé, některé trochu nepravdivé informace. Já bych začal vůbec koncepcí Digitální Česko. Já jsem i s Piráty a se spoustu dalších lidí nejen z politické scény, ale i z odborné scény a profesní, řešil koncepci Digitální Česko, dodali jsme do ní dokonce komponentu, která se týká Open source a jak se nedostat do zhouby toho, co se v České republice děje, tzv. vendor lock-inu, kdy je vám dodána zakázka a už navždy jste spjat s dodavatelem a jste zcela v područí jakékoli možnosti nějakým způsobem rozvíjet ten systém, pouze vždycky jenom řeknete požadavky, ty jsou vám naceněny a nemáte možnost modulárně řešit tu digitalizaci.
My jsme k Digitálnímu Česku měli jednu významnou, a ukázalo se, že i oprávněnou, kritiku. To Digitální Česko má několik pilířů a vyžaduje vysokou míru koordinace, protože digitalizace není otázka jednoho člověka, není otázka jedné instituce nebo jedné společnosti, jako je třeba NAKIT, který řeší velkou část digitalizace pod vnitrem, ale je to otázka meziresortní a je to otázka, jak se již ukázalo, kterou s osvíceným a férovým byznys sektorem řešit lze. Ukázalo se to v covidu a ukázalo se to v minulém volebním období na přípravě asi tří nejdůležitějších zákonů české digitalizace, které nevznikly na vládě, které vznikly zde ve Sněmovně spoluprací opozičních stran a nakonec i vládních a ministerstev. Bylo to právo občana na digitální službu, byl to zákon, který jsme potřebovali, který dává zákonnou povinnost ministerstvům digitalizovat postupně služby pro občany, protože zde byla častá výmluva - my bychom to rádi dělali, ale přece nemůžeme investovat do digitalizace, když k tomu nemáme onu zákonnou povinnost. Byli to digitální technické mapy, které opět vzešly iniciativou Sněmovny ve spolupráci následně s ministerstvy, které dávají základ digitalizace stavebního řízení a vlastně mapových systémů, které budeme v budoucnu používat. A byla to bankovní identita, kterou řešila i paní poslankyně Kořanová opět ve spolupráci s byznysovým sektorem napříč politickými stranami, ve finále i za podpory vlády se nám podařilo dostat do veřejného prostoru projekt, který umožňuje 4,5 milionu občanů využívat služby státní správy.
Vy jste se ptal na moji roli. Já jsem historicky mohl spolupracovat i s Vladem Dzurillou, vládním zmocněncem pro digitalizaci, kde jsem viděl velký elán, velké odhodlání ty věci řešit, přesto poměrně malý výtlak, a to z jednoduchého důvodu. Pana premiéra digitalizace někdy zajímala, někdy ho nezajímala, Vlado Dzurilla často narážel na problematiku toho resortismu, který je v České republice dán a zároveň v momentě, kdy byly potřeba peníze, tak se vždycky ukázal ten celkový rozpočet, který je na jednotlivých resortech jako investice do české digitalizace, ale on si nemohl říct - tady přidejte, tady uberte, byly to dlouhé debaty s paní ministryní Schillerovou, pravděpodobně, nakonec nějaké ty peníze vždycky do té digitalizace přitekly. A my jsme se rozhodli změnit ten koncept. Ne že bychom si ho vymysleli my tady ve Sněmovně, Piráti, ODS, TOP, STAN, ale je to debata, která se dlouho vede s odbornou sekcí, s odbornou veřejností, kde digitalizace má mít jasné kompetenční centrum, jasné centrum tzv. governments, který určuje metodologii, který kontroluje efektivitu jednotlivých projektů i plánů, tak jak se třeba už nyní děje pod vlastně celou sekcí architektury, které dává instrukce a ve finále může i říct - tento projekt například e-shop na dálniční známky nedělejte, nebo novou wikipedii v kultuře, které dokáže dát metodologii pro kontrolu vypisovaných zakázek.
A když se podíváme do zahraničí, skutečnou inspirací nám byl model, který je ve Velké Británii, model UK GOV., kde skutečně existuje autorita, která buď má podporu premiéra přímo, a nebo je ten člověk, který toto má zastřešit, účasten vlády. Toliko k logice té změny, kterou chceme jít. A správně jste podotkl, že to bude vyžadovat i transformaci. My to víme. Transformaci, která jasněji vymezí kompetence, transformaci, která podpoří to, co je jádro české digitalizace, to jsou ty centrální registry, to jsou služby, které v tuto chvíli jsou poskytovány zejména Ministerstvem vnitra, protože to jsou služby sdílené. Z těch čerpají všechna ostatní ministerstva pro své systémy. Tomu chceme dát jasnou rozpočtovou kapitolu, dostupnost, trvalou údržbu a bezpečnost. V tuto chvíli tedy nikdo nemaže resortní řešení jednotlivých systémů, ale snažíme se část, která nedostala místo v předchozí vládě, skutečně ji takto ztransformovat, aby byla koordinace české digitalizace rychlá, účelná a ty projekty nejenom že máte na tom ministerstvu nějakého svého architekta nebo nějakého emisaře, ale skutečně byly dodávány koordinovaně, rychle a výrazně levněji.
Vy jste zmínil, jakým způsobem budeme přistupovat k tomu, že to jádro digitalizace je na Ministerstvu vnitra. My jsme kandidovali jako koalice Pirátů a Starostů s ministrem vnitra Vítem Rakušanem. Tento koncept řešíme společně a věřím, že v té transformaci si budeme vycházet vstříc, protože taková je dohoda. Nejen když jsme vytvářeli program Pirátů a Starostů, ale i dohoda v celé koalici. I pan premiér Petr Fiala tady na začátku říkal, že je to jedna z priorit nejenom kvůli efektivitě řízení státu nebo tím cílem, kde chceme dosáhnout toho estonského úspěchu zejména v šetření HDP, ale i ve věci dostupnosti služeb občanům.
Jsem přesvědčen, že třeba síť těch Czech pointů, které vy jste tady zmínil, v tuto chvíli, která je funkční a řeší velké procento lidí, kteří prostě nikdy v obslužnosti nebudou digitální. Jejich data běhají po státní správě, nebo zatím spíše se plouží, dokud nebudou data patřičně sdílena, ale ti lidé prostě nebudou digitální v tom smyslu, že by si na chytrém telefonu vyťukali nějakou službu v jednotném rozhraní. Ostatně portál občana ještě nemá tu aplikaci, která by byla adekvátní, jak jsme zvyklí používat aplikace třeba internet bankingu či dalších služeb. Pro tyto lidi bychom měli zachovat služby Czech pointu tak, aby všechny ty digitální služby jim tam pomohl obsloužit ať už zaměstnanec třeba pošty či kdokoliv jiný, kdo v danou chvíli bude provozovat tuto službu. Hovořilo se o institucích Pošta partner, ale ve skutečnosti je to proškolený operátor, který může nakládat s těmito daty, což je otázka, jak se která osoba to bude, kdo to bude zastřešovat, a pak tyto služby poskytovat může.
Vy jste se ptal na otázku bezpečnosti. Bezpečnost v České republice řeší NUKIB a já si myslím, že ta bezpečnost by měla být posílena. A věřím, že to budeme řešit i na jednotlivých resortech. Protože jestli od nás bylo něco kritizováno, a je to takový věčný koloběh, kdy jednotlivá ministerstva, a třeba i jednotlivé úřady jsou auditovány a ten NUKIB každý rok odevzdá tu zprávu o tom, jak to vlastně není v pohodě, ale jelikož ty peníze na tu softwarovou bezpečnost se dávají jako poslední, tak ta zpráva tam většinou leží a ty změny jsou, řekněme, minimální. I když nechci tady soudit takhle z patra, samozřejmě některé instituce pokračují lépe, některé hůře. A já si myslím, že by to tak mělo zůstat. Myslím si, že by na to měly být dány peníze. Hovořili jsme dlouhou dobu o tom, jaká struktura nebo jaké jsou třeba platové skupiny na NUKIBu, když je tato věc tak důležitá. A je třeba se zaměřit na to, aby lidé, kteří mají odbornost, nekončili čistě v té soukromé sféře, ale skutečně byli schopni dodávat své znalosti pro stát. Viděl jsem myslím v loňském nebo předloňském roce se ukazoval nějaký audit bezpečnosti České republiky. Myslím si, že to dokonce sdílel NUKIB, ale byl to takový plochý žebříček úspěchu, neboť ty jednotlivé parametry, které se měřily a v kterých Česká republika byla hodnocena velmi kladně, byly statické. Máme zákon o kybernetické bezpečnosti 100 %. Máme NUKIB 100 %. Ale kybernetická bezpečnost je věc dynamická, je věc lidských zdrojů a kompetencí. To bychom chtěli posílit.
Takto bych mohl pokračovat dál. Věřím, že se o tom budeme mnohokrát bavit, protože i tak, jak řekl premiér Petr Fiala, digitalizace je prioritou. Myslím si, že co je důležité říci. Ta transformace nesmí ohrozit chod té digitalizace a postup těch projektů, které jsou v běhu na těch jednotlivých resortech. My tomu chceme dát řád, rychlost, efektivitu. Ani já nejsem žádný mistr světa amoleta. Věřím, že to budeme dělat s našimi partnery tak, jak jsme deklarovali. Ostatně ta role byznysového sektoru, který v tuto dobu prostě umí zaplatit ty lidi lépe než státní správa, je - pokud je to partnerství férové, což jsme zažili v tomto volebním období, že je, tak je zcela žádoucí.
Nějaký ideál, ke kterému bych já chtěl někdy dospět, ale nevím, jestli jedno volební období stačí, je skutečně model, kdy motivovaní lidé třeba při studiu, kdy ty jejich nároky jsou, řekněme, nižší, ještě nezakládají rodinu, nebo po studiu, vstupují do služeb státní správy právě v oblasti IT. Tam takzvaně získají ostruhy, získají praxi a v momentě, kdy se třeba jejich nároky zvyšují, protože tam nejsou v této oblasti vyrovnané platy, odcházejí do veřejné sektoru nebo do podnikatelského sektoru, který je tím partnerem, který je ten, který realizuje ty služby. A to si myslím, že je ten model, který by měl být funkční a ve finále jsou to lidé, kteří znají státní správu a zároveň využívají služby jako uživatelé, takže mohou nejlépe vyhodnotit, zda ten postup digitalizace je správný a přispět k tomu.
To by bylo v tuto chvíli asi všechno. Samozřejmě ty investice do digitalizace musí být investice ve své podstatě věci, co se vrátí. Často se koukáme na digitalizaci jako na nějakou černou skříňku, kam takhle házíme peníze, ale málokdy zaznívá ten výpočet, co to reálně ušetří, na co ty peníze dál lze použít. Ten vládní plán digitalizace je ambiciózní a já doufám, že tak, jak my jsme spolupracovali na úrovni Poslanecké sněmovny z opozičních lavic nejen s Bárou Kořánovou, ale s lidmi z hnutí ANO nejen na výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, tak budeme, protože si myslím, že digitalizace není politická otázka, ale je to poznaná nutnost, tak budeme spolupracovat i v momentě, kdy se naše pozice díky výsledku voleb otočily. Děkuji.
***
Já bych ještě zareagoval. Možná jsem se nevyjádřil dobře, protože poslanec Králíček... Nebudu reagovat na to, co jste říkal. Zaznívalo to od lidí, kteří kdy dělali českou digitalizaci, že to know-how, ta znalost musí být insource. Ta musí zůstat u toho státu, u těch institucí nebo společností, které jsou ve státu. Soukromý sektor do toho může vnést pohled uživatele. V řadě věcí to know-how... On ten E-shop prostě funguje daleko lépe než nějaký třeba portál v tuto chvíli nějakého úřadu, ale právě to know-how musí zůstat insource.
Co mě děsilo, a to je dávno před tím, než třeba i ANO bylo na scéně nebo v politice, kdy znalost, kterou má úřad, který vypisuje zakázky nebo řeší nějaký proces, spočívá v tom, že přijde změna daní, takzvaný daňový balíček. Představme si nějaký štos dokumentů a je potřeba ho zaimplementovat do toho finančního systému Ministerstva financí. A ta faktická znalost, a teď to dělám obrazně, takže nechci nikoho urazit, je změření tloušťky té změny daňového balíčku v papírové podobě, pohled na to, kolik stálo loni to tam naimplementovat. Je ta hromádka větší, je menší? Aha, je menší, necháme si to nacenit, částka je menší, vše je v pořádku. Přitom komplexita té implementace, že se vám někde mění procento nebo se v jedné tabulce něco přesouvá z jedné daňové hladiny do druhé, tak prostě tohleto know-how musí být na straně státu. Nemusí být a priori u jednotlivých úředníků na resortech, ale musí to být někdo, kdo ty lidi školí, kdo dokáže popsat ty procesy, kdo zná architekturu těch systémů a kdo, a to se snad díky právu občana digitální službou stane, protože ministerstva popisují ty své služby.
A ví, jak to v tom systému funguje. Nemá smysl digitalizovat procesy špatné. Rozhodně nemá cenu digitalizovat něco, o čem nikdo neví, jak to vlastně funguje, ale prostě to funguje roky a tohle know-how musí Česká republika zpátky získat. Děkuji.
