Já si samozřejmě myslím, že jsme tu debatu měli vést před tři čtvrtě rokem a měli jsme mít informaci o tom, že Evropská komise na té úloze pracuje. A z jakéhosi důvodu jsme ji neměli a pan premiér jel zaskočený do Říma víceméně nepřipravený na to, že bude konfrontovaný konceptem vícerychlostní Evropy. A jeho pozice byla: my to nechceme. Jako bychom si mohli svobodně vybírat. To je první bod.

Dobrá. Startujeme to před volbami. Myslím si, že je na místě, že tady paní komisařka je a že máme o tom všichni možnost mluvit. A co tedy před volbami řešíme? Je nepochybné, že s brexitem se unie staví na nohy a chce se vrátit jako globální hráč, jako někdo, kdo financuje nejvíc spojené národy, kdo nejvíc dává do rozvojové pomoci, kdo nejvíc platí za energetické zdroje, kdo je nejspolehlivější jaksi kontraktor a kdo také nejvíc se snaží o stabilitu svého okolí. V tom jsme za dva roky udělali poměrně hodně práce a hodně kroků dopředu.

Zdá se ale, že ve stávající kondici na to nemáme, to znamená, bude se buď zužovat a budou jednat jenom někteří. A pro nás je to otázka, jestli u toho chceme být, nebo nechceme u toho být. Jestli to bude jenom na eurozónu sociálním pilířem, tak dobré, protože Evropa (nesrozumitelné) zpohodlní. Jestli to budou jiné agendy jako obranné agendy, tak se pojďme vzchopit. Ale pojďme se bavit o tom, jestli u toho chceme být, nebo jak se domnívám, kolega Fiala, my u toho nemusíme být. To je ta otázka, kterou budeme řešit.

Takže to je třeba si uvědomit. Samozřejmě zní otázka, či my v okamžiku, pokud se bude integrovat eurozóna, můžeme do té věci přispět a vstoupit, protože v eurozóně nejsme. Slovensko už se zavázalo, že bude plnit sociální pilíř a bude v tom. My nemusíme. (Upozornění na čas.) Děkuji.

Takže ta úvaha je o tom, chceme u toho být? A pokud ano, čím? Děkuji.