Je tvrdým pravidlem současnosti, že přese všechno, co se učíme, o čem víme, co si jako vzdělaná společnost 21. století umíme zanalyzovat, odvodit, v oblasti bezpečnostních rizik, se nejsme schopni řídit racionálními soudy, postupovat podle dosažitelných a jasných informací, ale pohybujeme se ve světě symbolů a mýtů.

Kolik toho víme o Afghánistánu. Víme, že vojenská porážka SSSR v Afghánistánu byla jednou hlavních příčin konce studené války. Víme také, že v Afghánistánu několikrát v historii prohráli Britové. Historicky tam nikdy neexistoval fungující státní útvar. Mudžáhidíni, kteří porazili Rusy, sami nedokázali tento stát postavit na nohy, nedokázali to později Američané, ani mezinárodní společenství. V roce 2002 měla začít fáze vojenského klidu a mírové obnovy.

Pákistán také historicky nikdy nebyl vlastní státní útvar. Po rozdělení Indie byla země v rukou armády a bezpečnostních sil, pod silným vlivem Spojených států. Kmenové oblasti se nikdy nestaly součástí pákistánské státní správy. Ze země z třiceti milióny obyvatel se Pákistán stal zemí s více jak sto milióny obyvatel. Kolik let říkají odborníci: co Afghánistán, ale Pákistán, to je celé jedna velká teroristická báze. Jedna velká Al-Qáida.

Somálsko, centrální vláda ovládá hlavní město, možná. Území ovládají kmenoví a vojenští náčelníci, známí jako islámské soudy. Území slouží jako překladiště zbraní a drog, jako jeden velký výcvikový tábor. Jako jedna velká základna, v arabštině al-Qáida. V roce 1994 tam nepochopitelně dostali na ústa Američané, skončila snaha dodat zemi humanitární pomoc, zabránit hladu a znovuvzkřísit  cosi jako stát.

Jemen.Když jsme chodili do školy, byly Jemeny dva. Ten severní republikánský a ten jižní, komunistický. Do roku 1962 byla v severním Jemenu krutovláda. V roce 1990 vtrhli severní Jemenci na zasedání ústřední výboru komunistické strany Jemenu a ve strašlivém ambuši kalašnikovy v jedné místnosti své jižní soudruhy rozstříleli na padrť. Od té doby je Jemen jeden. Občas tam vraždí turisty, občas tam vraždí pracovníky amerického velvyslanectví. Země bez centrální vlády, plná kmenových území. Jedno z největších překladišť zbraní na světě.

Co mají tyto země společného? Především neexistenci fungující centrální moci. Nejde přesně o rozpadlé státy, jde o státy které historicky nikdy ve svých dnešních hranicích nebyly státy. Jsou to slepence kmenových území. Jsou to převážně islámské státy. Jsou to území trvalých kmenových a náboženských potyček. Jsou to země s neuvěřitelným nahromaděním zbraní, zejména malých osobních zbraní. Jsou to země, kde základním mechanismem ekonomiky je korupce – Karzáí v Afghánistánu, Benazir Brutto, či Mušarraf v Pákistánu, president Sálih v Jemenu, ministři centrální vlády v Mogadišu.

Jsou to ale také země, které jsou z vojenského hlediska v operačním území vojenské operace Trvalá svoboda. Jsou to země, o kterých čas od času slyšíme věci, jako že došlo k leteckému útoku na ozbrojenou kolonu teroristů identifikovaných s Al-Qáidou, že došlo k vojenskému střetu o Mogadišo, ve vojenské operaci se američtí vojáci pokusili dodat potravinovou pomoc civilnímu obyvatelstvu, v těžkých bojových operacích na území Afghánistánu zemřelo jen v posledním roce tolik a tolik vojáků, pákistánská armáda zaútočila na území údolí Swat, v následných teroristických útocích zahynulo více jak…

Jsou to země geograficky téměř kopírující obvod kružnice, jejíž střed leží někde …ve středu jižní Evropy. Tato kružnice je velkou kružnicí hrozby naší civilizaci. Na jejím polokruhu denně umírají naši vojáci. Kružnice je také velkým důkazem naší iracionality, nevzdělatelnosti, bezbrannosti.  Buďme upřímní: co se většině z nás vybaví , když se řekne Mogadišo? Padající helikoptéra, zoufalý boj amerických mariňáků, filmové obrázky: Black Hawk Down. O islámských soudech, potravinové pomoci, výcvikových táborech Al-Qáidy v Somálsku toho mnoho nevíme. Co se většině z nás vybaví, když se řekne Afghánistán? Rozbití soch Buddhy, Soukromá válka senátora Charlieho Winstona, Lovec draků. Možná i rakve britských a amerických vojáků, pochyba o tom, že my s tím máme cokoli společného. Z Pákistánu se nám vybaví obrázky atentátu na minulou a kandidující premiérku, islámskou vůdkyni Benazír Brutto, dav, útok. Vybaví se nám ale také londýnské letiště, pokus vyhodit do vzduchu transatlantický let. K těmto obrázkům přibyla o těchto vánocích žlutá deka hořící na břiše nigerijského mladíka. Trhaviny, které měly odpálit let z detroitského letiště, nezafungovaly, jak měly. Nigerijec se je učil sestavit a používat na základně Al-Qáidy v Jemenu.

V Jemenu probíhá v posledních měsících silný pokus o devastaci státu. Píše se o kmenu Hutsi, který se pokouší destabilizovat saúdsko jemenskou hranici. Jenže zajité, šíitská sekta věřící v návrat pátého imáma, tvoří třetinu z dnes skoro 25 milionového Jemenu. Zpočátku šlo o pár set ozbrojenců, bojujících občanskou válku proti zkorumpované centrální vládě presidenta Sáliha. Najednou slyšíme o silných leteckých bojích, ve kterých celé dny bojuje o sto šest saúdské letiště. Jen připomeňme, že na nedaleké vojenské saúdské základně al-Achá je umístěno několik desítek letounů F-16. Ukazuje se najednou, že zajity podporuje Irán, který tím vytváří další území destabilizace na saúdských hranicích. Z rázovitého krajového povstání „povstalců“ se stává velmi moderní letecký konflikt, vedený nejmodernějšími zbraněmi, s velkou intenzitou. A proč? Aby dále oslabil centrální jemenskou vládu. Proč někdo potřebuje oslabit centrální jemenskou vládu? Ta je totiž na zmiňované pomyslné kružnici stále ještě vládou, která s americkou pomocí tvrdě zakročuje proti výcvikovým táborům Al-Qáidy právě na území Jemenu. Nebýt té žluté deky, stejně jako nebýt nedávného útoku amerického vojenského psychiatra na americké základně v Texasu, v němž zemřelo 12 marických vojáků, o Jemenu bychom mnoho nevěděli. Vůbec bychom se nestarali o to, zda je nám něco do celistvosti, korupce a bezpečnosti této superexotické končiny.