Vinou dnešního panstva. A stále častěji i v jeho režii. Pěchota, jejíž hvězda padá, tak sahá po druhé berli. Horory, kterým slouží sama, staví naroveň nám.

Minulý týden to v Hospodářských novinách, kdysi docela seriózním listu, zkusil i Marek Hudema. V článku, nazvaném Islámský stát jako příběh jiného komunismu, mudruje takto: Už zrození Islámského státu připomíná vznik sovětského Ruska. Relativně malá skupina lidí se k překvapení západního světa zmocnila území většího než Velká Británie. A stejně jako nepřátelé ruských bolševiků nebyli v prvních letech po revoluci jednotní ani nepřátelé Islámského státu. Takže proti džihádistům i leninským revolucionářům bojovaly rozhádané skupiny, které kdyby se sjednotily nebo alespoň dokázaly koordinovat své útoky, zatočily by s radikály za několik týdnů či nejvýše měsíců.

S tím, že spoustě hráčů v oblasti existence Islámského státu přišla vhod jako prozatímní řešení, lze souhlasit. Hudema ovšem mrzačí i kapičku pravdy v oceánu lži: Pro Rusko byli teroristé IS vítanou záminkou k intervenci v Sýrii. A pak už potí jen groteskní paralely. Ta o židovském džihádu například praví, že Islámský stát vyzývá muslimy k emigraci do země zaslíbené, v níž vybudují novou, čistou společnost navlas stejně jako kdysi sovětské Rusko, kam noví revolucionáři směřovali budovat komunistický stát.

Zatímco šííté jsou prý pro IS tím, čím pro komunisty menševici a trockisté (vyrostlí ze stejného ideologického základu jako oni). A také Islámský stát - stejně jako bolševici poté, co se zmocnili vlády v Rusku - zmírnil svůj mesianistický zápal, když musel spravovat rozsáhlá území. Jenže prý na rozdíl od Sovětského svazu a ruských komunistů se Islámský stát nezhroutil zevnitř (třebaže také jeho přitažlivost pro nové džihádisty pravděpodobně opadne se ztrátou území).    

Týpkům, pyšným na podobné slátaniny, říká Amerika red neck (doslova brunátný zátylek). Česky buran. Ten náš se však v podobě, prostoduché nadoraz, svěřuje s tím, v co věří celý mainstream. Ta nabobská mrákota má pro každého, kdo hodí vládnoucím poměrům rukavici, škatulku nepřítele naší svobody. Otázku, kde se ten odpor bere, si neklade. Natož aby se zeptala, proč se zvedá hlavně na periférii kapitalistického světa. Tedy tam, kde se s milióny z nás jako s lidmi vlastně už ani nepočítá.

Rusko, vedené bolševiky, z té pasti uniklo dopředu. Od asiatské zaostalosti (Lenin) – a znevolnění cizím kapitálem - k civilizačnímu skoku, který před nacistickou genocidou zachránil i okolní svět. Islámský stát míří přesně opačně. Zločiny konce dějin „řeší“ návratem do středověku, včetně bestiální inkvizice. Prostor, který mu spadl do klína, je dílem studené války. Dokud jí stála v cestě sovětská moc, lídry těch samých muslimských zemí byli státníci typu Násira a Háfize Asada. Teprve když se pod vnějším tlakem zhroutila, řádí tu Islámský stát a al-Kájda. 

Znám je i viník, proč nepadly už za několik týdnů či nejvýše měsíců. Jen zahraničních instruktorů má džihád na 5.000. Kolem 4.000 - přímo z USA. Bez Turecka coby hlavní tranzitní zóny – a miliard dolarů od totalitních monarchií Zálivu – je na lopatkách už dávno. Být NATO tím, zač se vydává, zarazí přísun fanatiků i zbraní levou zadní. Hráčem, kterému islámský terorismus přišel vhod, je Washington. Ze smečky primitivů ho v sílu, před níž tuhne krev, kultivuje už od 70. let. Brzezinski, tehdejší vezír Bílého domu, se tím honosí už od roku 1980. Když proti džihádu krvácel sovětský voják, kdejaký halama se tetelil blahem.    

Hudema, soudě podle snímku, bral rozum až za pravdolásky. Jinou polehčující okolnost nemá. Ze slátaniny, kterou předvádí, vane třeskutá negramotnost. Boj proti terorismu, zůstane-li v jejím zajetí, hrozí Mnichovem 21. století. V éře migrační vlny a jaderných zbraní by měl děsivé následky.

Josef SKÁLA
místopředseda ÚV KSČM