Za Reagana byl náměstkem ministra financí. Šéfem expertní skupiny, formulující „reaganomiku“. Teď mu eutanázie všeho, o čem je demokracie, neuniká ani přes „Velkou louži“: „V Evropě skládají vlády účty EU, Washingtonu a soukromým bankám, a ne lidu.“
Křiklavou ilustrací, jak to teď chodí, je ohlas na volby v britské Labour Party: „Jeremy Corbyn je první labourista, jejž si zvolila do čela, za dlouhou řadu let. Vzhledem ke stupiditě a amorálnosti toryů by se britským premiérem mohl stát. Dojde-li k tomu, čeká rozpočtové priority zásadní posun.“ Výdaje na „podporu válek, vedených Washingtonem“, nemine tvrdá dieta. Tím víc si polepší „obnova sociálního státu“. Šance „řadových Britů na bezpečnější život bez stresu“.
Právě tím se však Corbyn vystavuje i riziku. Vzkaz, že je nemá brát na lehkou váhu, už vyslala i vrchní generalita. „Britská armáda“ – zahřmělo jménem jejích špiček – „nedovolí, aby se bezpečnost země ocitla v rukou bezprizorného dobytčete“ („maverick“). „Armáda to prostě nepodpoří a zabrání tomu všemi dostupnými prostředky.“ Ať už se „pravidla dodrží, anebo vezmou hákem“ („be it fair, or foul“).
„Jinými slovy to, k čemu dospěla demokracie, britskému velení to však nevoní“ – míří do černého Roberts – „bude prostě svrženo“. Zatímco doma „se deficit demokracie blahovolně trpí“, „ostatním ten samý Washington a Londýn nadělují ´demokracii leteckých úderů´, jak tomu říká Vladimír Putin“.„Pro americké a britské elity, které svým zemím vládnou jen pro svůj osobní prospěch a právě tak by jim rády vládly i nadále, je demokracie jen zástěrkou agresívního libreta, a nikoli tím, co má hodnotu samo o sobě.“
Spoustu repríz má za sebou – britskou „kolébku demokracie“ nevyjímaje – i boxer, šermující Corbynovi pod nosem. Jednu z těch epizod připomněl tuto neděli Jonathan Cook, britský novinář žijící v Jeruzalémě. Článkem, nazvaným Spiknutí armády proti britskému premiérovi není ničím novým, se vrátil k zákeřné konspiraci armádních špiček proti Haroldu Wilsonovi, labouristickému premiérovi Jejího Veličenstva v letech 1964-1970 a 1974-1976. Roberts do něj v přiloženém originále nabízí přímý link (a Cook zase šokující televizní dokument BBC z roku 2006).
„Tím, co ze západního světa mizí“ – pokračuje dvojka Reaganova fiskálu - „přitom není jen demokracie, ale i soucit, empatie, morálka, integrita, úcta k pravdě, spravedlnost, slovo, na něž je spolehnutí, i sebeúcta. Západní civilizace zmutovala v prázdnou skořápku. Už z ní zbyly jen chamtivost, násilí a výhružky. Když čtu ty zprávy – doufám, že se mýlí – že ruský prezident Putin prahne se Západem po partnerství, ne a ne vyjít z údivu, proč se Satanovým partnerem chce stát země tak mocná, co se ze tmy vyšvihla na světlo. Jsem si téměř jist, že ty zprávy pravdivé nejsou“ – a Putin se naopak snaží „nebezpečnou situaci, zinscenovanou Washingtonem a jeho loutkovou NATO, v zájmu celého lidstva zpacifikovat“.
Ani „Rusko by nemělo zapomenout na kurážný projev venezuelského prezidenta Hugo Cháveze v OSN 20. září 2006. Z pódia, kde stál den před ním George W. Bush, ho Chávez nazval ´Satanem, co mluví, jakoby mu patřil svět. Tu síru z něj je tu cítit doteď.´ Cílem Ameriky, prohlásil tehdy Chávez, ´je nepřijít o páky, jimž okolní svět ovládá, vykořisťuje a rabuje´.“Iluze bere buldozerem i Roberts: „Západní svět je na huntě. Nezaměstnanost evropské a americké mládeže je děsivá – zvlášť pro tu vzdělanou. Mladé americké ženy, dohnané k tomu studentskými dluhy, se na internetu nabízí ´taťkům cukrouškům´, které pak za finanční podporu sexuálně potěší. V tom receptu – ´vzdělání je řešení´ - není než konejšivá lež.“
Práci
totiž „ne a ne najít ani lidé s titulem doktora“. „Univerzitní rozpočty
padají za oběť válkám a sanacím bank.“ A „o 75 % toho, co z nich zbyde, se
na rektorátech rozkutálí v opulentních platech a prebendách. Například New York University poskytuje svému personálu
vyššího ranku i luxusní letní sídla. V Americe mají univerzitní rektoři
multimilionářské dolarové příjmy, zatímco studenti se topí v dluzích.“
„Ameriku ovládla mentalita Wall Street – mentalita bezuzdné nenažranosti - a teď se ta nenažranost exportuje i do Evropy, kde se kapitál s prací už o výnosy dělil. Dnes je však z hlediska šancí, jež dává mladé generaci, Evropa stejně vyprahlou pouští jako Spojené státy. Řecko je obětováno privátním bankéřům a Itálie, Španělsko a Portugalsko jsou v pořadníku. Tam, kde bývaly nezávislé evropské země, sílí centralizovaná fašistická moc. V Evropě hledají azyl milióny běženců z válek, k nimž daly Washingtonu zelenou členové NATO. Rozpočty sociálního státu to vhání pod ještě větší tlak.“
„V minulých letech nám privátní bankéři, jednající rukama EU, předvedli, jak si v údajně demokratickém Řecku a Itálii dokáží dosadit vlády podle svého gusta. Západní svět restituoval aristokracii bohatství. Vstoupí-li do tohoto ´partnerství´ Rusko a Čína, těch, komu povládne hrstka zazobaných elit, budou miliardy.“ „Svět to bere po ostří nože. Západ je ztracený případ. Ke dnu může stáhnout i Rusko a Čínu.“ V případě, že budou „cestu ke svobodě a demokracii hledat na Západě“. Poněvadž azimut, jímž míří ten, je právě o „nadvládě, vykořisťování a rabování okolního světa“.
„Budou se Rusko a Čína na té loupeži podílet, anebo se jí postaví na odpor?“ A „vezmou se tak nekompromisně za to, o čem lidskost“?
Tak zní téma, co nedá spát ani tomu, kdo psával koncepce Bílému domu. Tomu v Americe, a ne rozstřílenému na povel Jelcinovy opice. Roberts je psával tomu, kdo právě vyrukoval proti „říši zla“. Teď bije na poplach před lavinou, kterou ta kruciáta spustila.
Pravdu na téma, kde je zlo doma – i co má to dílo zkázy šanci zvrátit – to zpřehledňuje, tak jako máloco. Třeba to trkne i zavilé Kelišky „pravdolásky“.
