---------- Původní e-mail ---------- Od: Štětka, Jan <jan.stetka@economia.cz> Komu: PhDr. Josef Skála, CSc. <dr.skala@seznam.cz> Datum: 27. 9. 2017 17:08:22 Předmět: Re: Autorizace citací HN
Dobrý den,
děkuji za připomínky. Vzal jsem je při úpravách textu v potaz. Článek vyjde v pátek 29.9. v HN, děkuji
Jan Štětka, HN Dne 27. září 2017 15:46 PhDr. Josef Skála, CSc. <dr.skala@seznam.cz> napsal(a):
Prosím mé citace ve znění viz níže. Vrátil jsem je blíž k tomu, co jsme si řekli z očí od očí. A proto vypustil i zmínku o tom, že by snad kancelář Miloše Jakeše čekala tehdy na mne. Je čistě Vaší dedukcí, já Vám nic na ten způsob neřekl.
Mám-li být upřímný, ze všeho, o čem jsme mluvili, bych si dovedl představit i spíš jiné myšlenky. Zřejmě je hodláte ztvárnit cestou vlastních dojmů. Rozhovor proběhl korektně, chci věřit, že to bude i případ Vašeho textu.
Kdy to má vyjít, prosím?
S díky za spolupráci Vás srdečně zdraví
J. Skála
---------- Původní e-mail ---------- Od: Štětka, Jan <jan.stetka@economia.cz> Komu: josef.skala@kscm.cz Datum: 27. 9. 2017 15:00:56 Předmět: Autorizace citací HN
Dobrý den, pane místopředsedo,
podle domluvy Vám posílám k autorizaci pasáže chystaného článku, v nichž cituji Vaše slova či myšlenky.
Děkuji za spolupráci,
s pozdravem
Jan Štětka, redaktor Hospodářských novin, 739 685 123
-------------------------------------------
... „Mám pochybnost, nakolik je to ještě skutečně efektivní. My tyto akce děláme z jakéhosi zvyku a někdy tak trosku i stereotypu. Ale měli bychom napřít síly hlavně jinam. Lidé dnes komunikují především přes sociální sítě a média. Proto se snažím využívat média oslovující širší veřejnost typu Parlamentních listů a teď i facebook a mluvit s mladými lidmi jejich stylem. Vstřebávat to, co do jazyka přibylo v posledních letech, včetně lexikonu nejmladší generace, mne baví. A s gustem ty novotvary obracím i proti politickým rivalům,“ říká.
...
Nebýt totiž Listopadu 1989, seděl by dnes Skála v některé z klíčových kanceláří tehdejší centrály KSČ.
„Racionální omlazení vedoucích struktur země bylo na spadnutí. Ano, byl jsem součástí takových úvah. O tom, koho se týkaly také a v čem mne osobně, vám však zatím víc neřeknu. Jednou doba, kdy se o tom bude moci mluvit bez zábran, určitě přijde, teď by mi ale začaly drnčet spousty telefonů, plných podrážděných vášní," naznačuje.
...
Poznal se třeba se sovětským exprezidentem Michailem Gorbačovem, někdejším kubánským vůdcem Fidelem Castrem i s dnešním čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. A přátelí se s nedávným rakouským sociálně demokratickým kancléřem Alfredem Gusenbauerem nebo aktuálním náměstkem syrského ministra zahraničí Faisalem Mikdadem.
„Když to tady v roce 1989 prasklo, lanařily mě vlivné západní struktury. Velké západní investiční banky s nabídkou, jak se stát miliardářem - ale krutě na úkor vlastní země. Politické struktury nabízely i voňavé posty v OSN či UNESCO, anebo na univerzitách ve Švédsku - ale výměnou za to, že ´prásknu´ všelicos, co by tehdy znělo choulostivě, na lidi kolem sebe. Někteří touto cestou skutečně pohádkově zbohatli. Já na takové věci žaludek nemám. Pro mne je větší hodnotou zachovat si osobní integritu," vysvětluje dnešní šéfideolog KSČM.
...
... volí ostrý slovník. Například že „dnes jsme subalterní subdodavatelé a třeseme se strachy, jestli principál v Německu nezačne kýchat, protože pak bychom dostali chřipku“. Mluví o směřování „za horizont kapitalismu“ nebo o „alotriích nenažrané elity“.
...
“Dnes už politika není arénou, kde se bojuje o sladké iluze, teď je to hlavně střet o rozčarování, rozladěnost, frustraci a leckdy i hněv.. A to je skvělá sezóna pro to, abychom znásobili svůj opoziční potenciál. A stali se duší, mluvčím i navigátorem co nejširší části rozčarované a naštvané většiny,“ burcuje.
...
Skála soudí, že časem v Česku volby vygenerují „hodně špatnou variantu“ a „výrazně méně špatnou“. Pak prý by komunisté asi měli uvážit podporu té druhé - výměnou třeba za zákaz účasti českých vojáků v zahraničních misích bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN nebo za princip „ani noha českého vojáka na ruské hranici“ a "jiné požadavky v zájmu země a neprivilegované většiny jejích obyvatel". "Určitě ale ne ale za cenu, že by se zkompromitovali jako radikální, systémová opozice." .
...
Přibývá ale i mladých. „Pokud mohu, chodím hlavně tam, kde lidi teprve hledají, koho mají volit. Mám hezký pocit, že právě mladí lidé mě často chytají za rukávy a vyjadřují sympatie. To mi hodně dobíjí baterky,“ říká místopředseda třetí nejpreferovanější strany v zemi.
Má-li mne Štětka za „ultrakomunistu“, jsou to jeho dioptrie. Moji domnělou posedlost „návratem k moci“ si však cucá z palce. Já totiž i s ním – tak jako s novináři, kteří tak moc cenzurovat nemusí – položil důraz na šanci „znásobit náš opoziční potenciál“. A to ne mezi „bývalými funkcionáři a důstojníky“, jak to obrací na hlavu Štětka, ale napříč rozčarovanou veřejností, která hledá cestu změny k lepšímu. Řeč byla i o tom, jak nacházím společnou řeč i s nejosvícenějšími signatáři Charty 77 – nebo kdo všechno a s čím se právě na mne obrací například v Parlamentních listech (kde je to snadno k dohledání). I o desítkách lidí, kteří mne chytají za rukáv na ulici – a vyjadřují sympatie leckdy i s dodatkem, že „komunisty jinak moc nikdy nemuseli“. Pro HN je však tabu i to.
Štětka ode mne vyslechl v kategorické poloze, že účast ve vládě, podřizující se vůli USA, NATO a „eurokracie“ je pro komunistickou stranu nepřijatelná. Místo toho si dal práci s trapnými narážkami o mém „nadbíhání Andreji Babišovi“. To, že jednou nastane doba, kdy i my, komunisté, budeme před hlavolamem, zda mnohem větší zlo neblokovat určitou podporou přijatelnější vlády, skutečně zaznělo. Ovšem s jasným dodatkem, že jde o koncepční úvahu, a ne žádné konkrétní „osoby a obsazení“.
U autora, tísněného tak těsnou svěrací kazajkou autocenzury, nepřekvapí, má-li za zakázané ovoce i jinou pravdu - kdo všechno a výměnou za co mi nabízel voňavé životní perspektivy na sklonku 80. let a proč jsem to na rozdíl od jiných odmítl. Uboze vykostil i tu. Žvást, že jsem se měl stěhovat do kanceláře Miloše Jakeše, jsem Štětkovi vyvrátil i písemně. Publikum Hospodářských novin přesto balamutí i jím. Papouškuje i jiné pitomosti, dopisované do mého životopisu hvězdnou pěchotou „pravdolásky“. Vysmál jsem se jim už několikrát. Soudný čtenář na ně neskočí i bez toho.
To, že z mých myšlenek nepadá prach starých brožurek – a z mého jazyka tuny naftalínu – si Štětka tak trochu přiznat troufl. Snad ho nečeká vyhazov už za to. Je-li podmínkou toho, jak nepřijít o gáži Hospodářských novin, tak vyjukané poklonkování mytologii, která má právě navrch, jsou ti, kdo si ten masochismus dopřávají, hodni upřímného politování.
Stojí-li „manufacturing consent“ na tak chatrně muřích bězích, je to skvělé znamení. Lidi, myslící vlastní hlavou, už nezviklá. Partě, k níž patřím, dobije baterky. K práci, co švindl dnešních „elit“ nakonec přečíslí.
