Tentokrát „aktualizuje“ slátaninu největšího zločince všech dob. Téma je to bezpochyby živé. Asociální hodokvas, spuštěný výsledky „studené války“, vrací na scénu pravici, brnkající na slepé vášně. Hemží se i neonacistickými týpky. Sokolovi nestojí ani za zmínku. Pro něj jsou Hitlerovou „paralelou“ – Lenin a Gottwald.

Lhaní, na němž to staví, je místy až groteskní. Lenin prý, píše například, ve spisu „Stát a revoluce neskrývá svoji adoraci vraždění jako legitimní metody politického boje“. Nic na ten způsob tam nenajde ani elektronový mikroskop. Stát a revoluce je z I. světové války. Z té její fáze, kdy už své mrtvé počítala na milióny. Lenin tu skicuje scénář revoluce, jež z toho masakru Rusko vyváže. Dekretem o míru to nabídla i okolnímu světu. Krátce nato zrušila i trest smrti. Obnovila ho až proti zahraniční agresi a bělogvardějské pomstě. Od bestií al-Kájdy byla k nerozeznání. 

Mein Kampf neskrývá hlavně dva cíle. Utopit v krvi „bolševismus“ - a ukrást ruská přírodní bohatství. Kapitálu učarovaly i daleko za germánskými humny. Investoval do nich i miliardy dolarů a liber. Hitler však sponzory zaskočil stejně, jako každý bin Ládin. Genocida šla po krku i jim. Svět před ní zachránilo hlavně Rusko. To „bolševické“, jež Hitler slíbil srazit do kolen a změnit v surovinovou kolonii.

Na advokáta má právo lupič i vrah. Platí mu úměrně sumě, již si nakradl a nechce vracet. V politice je to jinak. Tady se na zatloukání státního terorismu – naposled proti Iráku, Afghánistánu, Libyi, Sýrii či Jemenu – presumpce neviny nevztahuje. Natož na sprosté urážky těch, kdo před masovými vrahy zachránili svět.