Začíná jako rada Vacátko: „Komu se to nové stěhování národů hodí?“ A připomíná i několik klíčových indicií. „Očividnou spojitost přívalů migrantů s tím, jak Západ systematicky demoluje země muslimského mikroregionu: Afghánistán, Irák, Libyi a Sýrii, z nichž ono nové velké stěhování národů začalo.“ Také však „to, že na financování a organizaci toho stěhování se  podílejí ´humanitární a charitativní´ fondy Rothschildů“. A hned vedle i „explozivní charakter, jejž příval migrantů nabyl v poslední době“. A jako jeho kontrapunkt – „absolutní nepřipravenost struktur a zákonů EU, ´Schengenu´ a eurobyrokracie“.

Prvá z indicií je vidět i neškoleným okem: „Lidé prchají do EU před válkou a rozvratem v naději na rajský život a vysoké dávky.“ Už „méně jasné je, k čemu je umělé podněcování migrační krize v takovém spěchu Rothschildům“. Novikov jimi nemíní jen „jednu konkrétní nadnárodní rodinu finančních oligarchů“. Nýbrž celý „konglomerát rodin, klanů a skupin vlivu, protlačujících globální projekt proti jinému globálnímu projektu - ´Rockefellerů´“.

Pokud jde o možné motivy Rothschildova klanu, přetřásají se hlavně následující verze:

„1. Využít situace a podsunout projekt ´tolerastické´ transformace evropské společnosti.

2. Pod hlavičkou běženců napěchovat Evropu militanty ´Islámského státu´ i jejich živnou půdou. S cílem získat tak nástroj vydírání a tlaku na země EU a jejich politické elity.

3. Vyvolat krizi řídících struktur EU a inspirovat touto cestou její změnu směrem, příznivým pro Rothschildy.

4. V evropském veřejném mínění vyvolat šok, a transformovat zchátralou liberálně-humanistickou ideologii a model EU, jež pozbyly přitažlivosti.

5. V předvečer referenda o členství v EU vyvolat v britské společnosti nespokojenost s kontinentální Evropou.“

Ty „verze do sebe v lecčem navzájem zapadají, v jiných směrech si však protiřečí“. Novikov si je proto bere do prádla poněkud podrobněji:

Sázka na „prohloubení evropské ´tolerastie´“ je „obehraná píseň na téma, o něž jde globalistům všeho druhu především“. Vedle Rothschildů „na něm roky intenzívně pracují i mnozí jiní, a nejen v Evropě“. S cílem „změnit státy s jejich suverenitou a moc národních vlád v čiré fikce“. Nahradit je „globálními nadnárodními řídícími strukturami, jejichž kontrolní balík bude v rukou finančně-mediálních oligarchických skupin“. A v zájmu „oslabení odporu vůči novým mocenským centrům, usedajícím na hlavu těm starým státním“, vyvolat „krizi tradičních metod autoregulace“, „podlomit národní identitu“, „rozložit staré hodnotové systémy, habitus i morálku“.

Roli „trojského koně“ tu – podobně jako „sexuální menšiny“ – plní právě migranti. S cílem „infiltrovat do evropského (a nejenom) sociálního organismu  cizí kulturní prostředí“. A „postavit zdejší a importovanou kulturu, náboženství, habitus, světonázorové a behaviorální stereotypy naroveň“. Ne ovšem cestou  jejich „koexistence, nýbrž redukce, zrušení vzájemných rozdílů“. Takže „na smetišti skončí – coby takové, jež integrovat nelze - křesťanství i islám, evropská i řekněme arabsko-muslimská kultura“. Aby místo nich nastoupily jen roztodivně hybridní kombinace – s důrazem na „maximální odlišnost jejich komponent“. A to hlavně pod hesly „ostentativní ochrany a upřednostnění menšin (nejenom etnických, role těch sexuálních je zhruba stejná)“. Výsledkem podobného „´sjednocení´ má být nacionálně-kulturní nula a vykleštěná ´tolerastie´“.

Cílená „eroze kultur a hodnotových soustav“ má zbavit půdy pod nohama      všechny síly, jež hájí národní zájem proti podřízení svých zemí nadnárodním strukturám („rozpouštění vlastního národa ve všelidském bujónu“). Projekt je to „prastarý“, otázka ovšem zní, „jak souvisí právě s dnešní situací“. „Poněvadž krize, jíž jsme svědky, nekalkuluje s plavnou, postupnou infiltrací ´trojských koní´, vyvolávající jen minimální nelibost, ale právě naopak.“ Migrační vlnu naopak všemožně akceleruje a ze strany „evropských pokusných králíků tak riskuje šok“. Ten ale může „celý dlouhodobý projekt strategický ohrozit“. A právě to je to, co je z „pohledu globalistů nepřijatelné“.  

Značně „populární je i druhá verze“ – že tajenkou migrační vlny je snaha „prošpikovat Evropu militanty ´Islámského státu´ i jeho živnou půdou“ a  změnit obojí v „klacek nátlaku na evropské státy a jejich politické elity“. Věrohodnosti jí sice dodává už fakt, že „většinu migrantů, jež berou hranice EU útokem, tvoří mladí muslimové, tvrdí chlapi bez rodin z regionů, kde má IS vliv“. Za tímto cílem však, namítá Novikov, však až tak masovou vlnu inscenovat není třeba. Protože „infiltrace militantů je proces kousek po kousku“. Kdežto migrační vlna dnešních rozměrů „zvláštní služby naopak nastraží“. A co do pozornosti, věnované tématu, tak „kvantita přeroste v kvalitu“.

Docela kontraproduktivními důsledky hrozí i třetí motiv, připisovaný Rothschildům – „vyvolat migrační vlnou krizi řídících struktur EU“. Očividná impotence, již Brusel předvádí i v daném případě, totiž může posílit právě odstředivé tendence – a „snaha změnit poměry v EU se tak může vymknout z rukou“. Banky a média, diktující evropským zemím svou vůli, jsou v rukou Rothschildova klanu natolik, že mohou „transformaci“ EU podle jeho gusta prosadit i bez masové migrace.

Značný kus pravdy je i na tom že „evropský liberálně-humanistický model“ ztrácí glanc – a jeho „transformaci“ by usnadnil i „šok v řadách evropské veřejnosti“. Zvlášť v kontextu „amerického projektu transatlantického partnerství“, namířeného i proti „rothschildovským plánům dosáhnout finanční symbiózy Evropy a Číny (a v širším smyslu Eurasie) coby alternativy Federálního rezervního systému USA“. Poptávka po jakési nové variantě „evropského nacionalismu“ by tak sice nechyběla, o jeho možné „konkrétní náplni se však dá hádat jen z kávové sedliny“. I proto, že bude nutně namířen proti „Rusku, zvedajícímu hlavu“, jež mají za „nepřítele“ („konstantního, mystického, na věčné časy“) i konkurenční Rockefelleři. A také proto, že „magnetem antiglobalistických sil, připravených se novému světovému řádu postavit“, se reálně může stát v podstatě jen Rusko.

Pokud jde o roli, připisovanou migrační vlně ve vztahu k britskému referendu, zda v EU setrvat či ne, přistání z nebes zpátky na zem prospěje i danému tématu: „Pro Konzervativní stranu, která je iniciovala, je referendum metodou, jak přitáhnout voliče, a nástrojem nátlaku na EU s cílem vykšeftovat co možná výhodné podmínky členství“. A „nikoli zpřetrhání vztahů od základu a odchodu z Evropské unie“. Rothschildům by se naopak „odchod (právě odchod) Británie z Evropské unie mohl hodit náramně“.

„Sídlem starší z rodiny Rothschildů je sice Londýn a ve Velké Británii mají nemalý vliv tradičně. Jejich naděje jsou však spjaty nikoli s ní, nýbrž s Evropou a Čínou.“ Průnik až k příčinám nabízí jen „struktura soupeření dvou globálních klanů“ – Rothschildů a Rockefellerů v „širším smyslu“, coby nadnárodních „finančně-politických konglomerátů“.

„Oporou a prkenicí“ těch druhých je Federální rezervní systém USA. „Rothschildovské banky jsou akcionářem této megatiskárny na peníze rovněž, hřiště FRS však není jejich, nýbrž konkurence. Rothschildové se zdejšího procesu účastní, pod monopolní kontrolu ho však nemají. Něco vlastního by rádi tím víc, že nad budoucností FRS a hegemonie USA visí řada otazníků.“

Jejich cílem je „vybudovat svůj, alternativní FRS globálního finančního systému“. Od Rockefellerů je dělí i „odlišný pohled na perspektivy globalizace“. Ti „mají za to, že jejím centrem a hlavním beneficientem vznikajícího nového světového řádu se musí stát USA a klany, mající pod kontrolou FRS“. „Globální záměry Rothschildů však míří ještě dál.“ Jejich „model kalkuluje s oslabením všech států, včetně toho nejdůležitějšího – USA. A centrem světové architektury, kterou vytvářejí, se mají stát řídící nadstavby, nepodléhající žádné státní či regionální kontrole. Stojící nad státy, a nikoli jim podřízené. Hlavními moderátory a beneficienty procesu se tak ve finále mají stát oni sami.“

V „ostrém konkurenčním boji s Rockefellery, a tedy s USA, jsou Rothschildi nuceni hledat alternativní opory. A oni je našli. Jejich hlavní peněženkou a spojencem je Čína. S ní spojují své naděje na vybudování nového světového centra, které hodí starému americkému hegemonovi rukavici.“

„Kvůli holportu s Pekingem jsou Rothschildi ochotni i k dočasné kooperaci s Ruskem.“ A díky „očividné geopolitické nezbytnosti pro Čínu do svých globálních plánů načas zahrnout i Rusko a celý eurasijský prostor“. S „Čínou problémy v principu nemají“. „Otázky vznikly v souvislosti s Evropou.“

„Amerika, očekávající boj o to, kdo povede svět“ se „kolem sebe snaží konsolidovat civilizačně blízké regiony, především západní Evropu“. Právě to je i cílem „transatlantického partnerství, majícího EU připoutat k USA“. Rothschildům takový posun nevyhovuje. „Součástí jejich plánů je dosáhnout finanční symbiózy Číny a EU a na této bázi perspektivně i globálního finančního konglomerátu, jenž bude alternativou FRS USA.“   

A „tedy americké euroatlantické plány negovat“. Což bude tím „snazší, podaří-li se hlavního amerického spojence – Velkou Británii – dostat z EU“. Takže by tu „anglosaský svazek ztratil vliv“. Jako „vítaná příležitost“ se tak nabízí právě „referendum o členství Velké Británie v EU“. A „invaze migrantů z kontinentální Evropy“ jako to, co „u poddaných Jejího Veličenstva vyvolá maximální nelibost“ a „přiměje je hlasovat za vystoupení z EU“. 

To vše – zdůrazňuje Novikov závěrem -  však třeba brát čistě jako „informace k zamyšlení“. Už proto, že místy na víc, než dedukce, k mání zatím není. Také však proto, že „loutkovodiči, kteří si s osudy států a národů pohrávají, klást všechny vejce do jednoho koše nemají ve zvyku“.