vlášť gurmánsky si pomlaskává ve Spojených státech, odkud mráz přichází i tentokrát. Celých 91 % sumy, o niž se příjmy všech Američanů zvýšily od června 2009, skončilo na účtech jediného procenta nejzazobanějších rodin. Medián reálných příjmů zbylých 99 % naopak po těch šest let trvale klesá – rok co rok o 1 – 2 %.  

„Presstituce“ to vydává za „hospodářské oživení“. O větším odbytu zboží a služeb to však není. To jediné, co roste reálně i v daném směru, jsou „zisky díky snižování nákladů, hlavně na pracovní sílu“. „Oficiální vládní odhady korporátní zisků vzrostly z 1.300 miliard dolarů v roce 2008 na více než 2.400 miliard dolarů za rok 2014. Dohromady, za šest let od roku 2009, jde o 3.700 miliard dolarů zisku víc oproti úrovni z roku 2008. Ani to však není vše. Jde totiž jen o zisky z prodeje zboží a služeb.“

A tedy sumu, „nezahrnující zisky z korporátních spekulací s finančními aktivy“. Z „prodeje a koupě akcií, obligací, derivátů, měn, nemovitostí atd.“ pochází „celá čtvrtina korporátních výnosů za posledních šest let“.   Korporacím vynesly dalších minimálně tisíc miliard dolarů. Jejich profit tak  za tu dobu vzrostl o zhruba 5.000 miliard dolarů.

„Klíčová otázka zní, kam se těch zhruba 5 tisíc miliard zisků navíc od roku 2009 podělo.“ „Lví podíl – 3.800 miliard dolarů skončil u zazobaných akcionářů.“ Jak v „podobě dividend, tak zpětných prodejů akcií“. Jde o  „rekordní míru distribuce“ výnosu ve prospěch „elit“.   

Perverzní křivku, znázorňující americký sen v praxi, zachycuje statistika Top 500 amerických korporací, zpracovaná Standard & Poor´s:

V roce 2009 vyplatily za zpětný prodej svých akcií 137 miliard dolarů – a na dividendách dalších 195 miliard USD. Celkový roční výnos jejich akcionářů tak činil 332 miliardy dolarů. Což se má za „vůbec nejhorší výsledek za celou recesi let 2007 – 2009“. Opravdu „perné časy akcionářů“ - v roce, kdy 27 miliónů lidí přišlo práci a 14 miliónů lidí i o střechu nad hlavou – ironizuje to Jack Rasmus.      

Ty samé nůžky se v následujících letech rozevřely ještě víc. Takže jen v loňském roce už Top 500 amerických korporací vyplatilo za zpětné prodeje akcií 553 miliard – a na dividendách dalších 350 miliard USD. Celkem 903 miliard USD – třikrát víc než roku 2008.

„Prognózy na letošní rok předpokládají růst zpětných prodejů akcií o dalších 16 % a dividend o 14 %. V roce 2015 tak bude vyplaceno více než tisíc miliard – 604 miliard za zpětný prodej akcií a 400 miliard na dividendách.“

„Ekonomové se nás snaží přesvědčit, že obrovská nerovnost příjmů je dnes v USA důsledkem nedostatečné kvalifikace zaměstnanců či prostě toho, že už nejsou dost produktivní. V perverzní profesorské logice jsou tak příčinou příjmové nerovnosti samy její oběti.“ Poněkud „liberálnější sorta profesorského kmene“ připisuje „nepřiměřené příjmy generálních ředitelů  daňovému systému, plodícího prý příjmovou nerovnost“. O tom, nakolik je nerovnost produktem „zisků z inflace finančních spekulací a stlačených mezd“, však „nevypadne jediné slovo jak z liberálů, tak z konzervativců“.

„Kapitalismus 21. století“ představuje „nový, ještě výnosnější model byznysu“. „Starý model, založený na průmyslové produkci, je na sestupu. Rychle ho nahrazuje model, koncentrovaný na investice a spekulace ve sféře finančních aktiv, šroubování hodnoty akcií, obligací, derivátů, nemovitostí a jiných statků.“ Tím rychleji opouští sféru „investic do hmotných aktiv, budov, zařízení atd., produkujících reálné zboží a služby“. „Nový korporátní model ždíme zisky z redukce mezd a nafukování cen finančních aktiv, prodávaných s kapitálovým výnosem, případně z kombinace obojího. O tom je nový model. Na výrobu věcí, vyžadujících investice a tvorbu důstojně placených pracovních pozic a příjmů, které si ty věci mohou koupit, zapomeňte.“       

„Hodnota aktiv, obchodovaných na burzách Spojených států, se od roku 2009 ztrojnásobila. Akcionáři i korporace jsou tak ještě bohatší.“ „´Koupení a zaplacení´ politici zkompletovali nový model snížením daní z dividend a kapitálových výnosů z cenných papírů na 15 %.“ Tím větší je „lví podíl výnosů ze zpětných prodejů a dividend v rukou akcionářů“.

Týž proces však rozdává nově karty i uvnitř kapitálových špiček. „General Electric je jednou z největších výrobních společností Spojených států i globálně…V minulých dekádách se stala i jednou z největších amerických finančních korporací, inkasující od své finanční divize GE Capital Assets 6 miliard ze svých celkových 30 miliard dolarů loňských tržeb.“

„GE představuje klasický ´starý model byznysu´ na bázi průmyslové produkce, zboží pro byznys i spotřebitele. Minulý týden však zveřejnila plán vykoupit v nejbližších třech letech vlastní akcie za 90 miliard dolarů, z čehož odkupy za 50 miliard hodlá realizovat už letos.“

„Hodnota akcií GE od roku 2007 stagnuje.“ Ihned „po zveřejnění zmíněného záměru však zaznamenala dvojciferný procentuální růst“. GE jím totiž  „vyslala signál, že má v plánu přejít na byznys model 21. století, v němž je cestou ke zvýšení hodnoty akcií jejich zpětný odkup, a nikoli zisk z produkce a prodeje více reálných věcí“.

Samotný zpětný odkup vlastních akcií přitom, jak to veřejně deklarovala, hodlá financovat hlavně z prodeje „značného podílu finančních operací GE Capital Assets“. Prodává i „portfolio kancelářských budov, obchodních center, komerčních i rezidenčních nemovitostí v hodnotě 26 miliard dolarů“. To vše má zároveň „kompenzovat ztráty GE v oblasti technologií pro byznys ve sféře ropy a plynu, aktuálně kolabující díky propadu jejich cen“. „Dlouhodobější výhled pro produkty starého průmyslového modelu GE se nijak růžově nejeví. Zpětný odkup akcií za 90 miliard dolarů však jejich hodnotu načas podpoří. V 21. století je důležitější šroubovat hodnotu korporátních akcií jakoukoli dostupnou cestou.“

Většinu aktiv, z jejichž prodeje GE zpětný nákup svých akcií realizuje, prodává společnosti Blackstone – čítankovému exempláři „´nového modelu byznysu´ pro 21. století“. Blackstone „nic nevyrábí, ani nezaměstnává mnoho lidí“. Podobně jako většina jiných „společností typu private equity“ - tedy uzavřených investičních fondů, které jsou zpravidla majetkem několika  zámožných jedinců – volí „model byznysu na bázi čiré finanční spekulace“. „Nákupu aktiv a jejich prodeje za vyšší cenu, generujících spekulační zisk.“ Jen „nákupem nemovitostí a jejich prodejem za vyšší cenu vydělala celou polovinu svého loňského profitu“.

„Blackstone vlastní aktiva za 272 miliardy dolarů, odkoupená od jiných korporací, z čehož ta za 81 miliard tvoří nemovitosti. V USA je to dnes vůbec největší ´pan domácí´ s více než 50.000 rezidenčními nemovitostmi, které pronajímá. Díky tomu, že s aktivy spekuluje a nic neprodukuje, dosahuje mnohem většího zisku, než General Electric. V globálním kapitalismu 21. století reprezentuje mnohem výnosnější model byznysu než GE.“ Ztělesňuje „novou tvář  kapitalismu 21. století“.

A právě srovnání obou velkých žraloků, z nichž každý ve společné transakci reprezentuje přesně opačný „model byznysu“, „obráží i několik klíčových trendů globálního kapitalismu 21. století“: jeho „trvalý, dlouhodobý pokles“, „příčiny zpomalování reálných investic“ a „všeobecnou deflaci cen zboží a služeb“. 

„Starý průmyslový model kapitálového byznysu, reprezentovaný GE, je pod narůstajícím tlakem. Tržby váznou. Akciím se proto nedaří. GE i ostatní to táhne k prodeji částí společnosti, aby odkoupili zpětně své vlastní akcie, a zabránili tak dalšímu poklesu jejich hodnoty. Naproti tomu spekulanti s finančními aktivy typu Blackstone vykupují aktiva společností starého průmyslové modelu a generují stále větší zisky z investic do čistě finančních aktiv. Investoři se tak hrnou do Blackstonů a klepou tu na dveře s penězi, opouštějícími korporace typu GE.“