V Evropě, píše pro Deutsche welle, je chorobami prolezlá řada ekonomik - irská, portugalská, italská, španělská i mnohé jiné. "Nemocná na smrt" však není žádná z nich. Jejich HDP se za krize propadl maximálně o 5 - 10 procent. Řecko je "unikátní případ". "Pacient, zesláblý už na startu. S chabrusovými institucemi. A nekonkurenceschopným průmyslem. Na půjčkách viselo už před krizí. Když nastal kolaps, Evropa a Mezinárodní měnový fond mu standardních medikamentů předepsaly koňskou dávku - dost možná třikrát tolik, co komukoli jinému. Následkem byla otrava. Řecko přišlo o víc než čtvrtinu příjmů, 29 procent lidí je bez práce a likvidní rezervy státu jsou na dně."

"V každé moderní nemocnici je takový pacient na přístrojích. Dostává transfúze. Nitrožilní hydrataci, umělou výživu a kyslíkovou masku." Lékaři vědí, že "v podobných případech už rutinní léčba nezabírá". Že tady "si to žádá něco víc". "Dnešní Evropa je však nemocnicí, jíž jednotka intenzívní péče chybí. Tady doktoři drží pacienta na ordinérním oddělení. Co pár dní chodí na vizitu a kontrolují testy. Vidí, že žádná změna nenastává. A tak pacienta školí. Že musí cvičit! Brát léků ještě víc. A na žádnou zvláštní terapii si nedělat naděje. A raději  sledovat, jak na tom jsou ostatní pacienti! Jaké dělají pokroky! Atd. atp. Pak ale doktoři dělají čelem vzad."

"Hned nato, už zpátky ve svých kabinetech, se ale ne a ne dohodnout. Jeden z nich - MMF - říká, že to chce chirurgický zákrok, restrukturalizující pacientovy dluhy. Jiní zase - z vlád Německa i dalších států - namítají, že taková operace je nákladná a oni ten účet platit nehodlají. Evropská centrální banka mezitím pacientův fyziologický roztok - kapku po kapce - vysaje na konta jeho bankéřů."

Řecko to srazí až tam, kde "má smrt na jazyku". "Pět let té anabáze ho přiměje další léčbu odmítnout. Setkání s vedením nemocnice, kde by se terapie změnila, se dožaduje už čtyři měsíce. Odpověď zní, že to nejde, ledaže by s tím souhlasili doktoři. Doktoři si však, aby jim kdokoli mluvil do řemesla, nepřejí. Jen si představte, k čemu by vedlo - meldují svým šéfům - kdybychom na to přistoupili? Hned nato by si začali vymýšlet i jiní pacienti. A kolik by to vše stálo! Terapie se tak nemění a s výsledky to jde od desíti k pěti." 

"Je tu však zásada, zvaná Hippokratova přísaha."  "Že je řeckého původu, jí už nikdo nevezme." Zní kategoricky: "Především neuškodit." "Platí snad místo ní jiná, ta z chamtivé kultury mezinárodních financí: ´Hlavně nepřijít o prachy?´ A pokud ano, má to pacient vzít z onoho špitálu hlavním vchodem? Snadný hlavolam to není. Půjde-li domů, může vypustit duši. Doktoři si, aby odešel, nepřejí. Straží mu do cesty překážky. Kdo něco podobného zažil, ví, že se jim postaví jen notná dávka odvahy. Co když je to ale opravdu tak, že zlepšení přinese je návrat domů? Že dluhy lze prostě odepsat - operace je to krutá, život však leckdy zachrání jen ta. Co když pomůže už zdravý vzduch a domácí strava? Pokud se pacient uzdraví sám, jak se pak budou vztekat ti doktoři!"

"O tom je střet mezi Řeckem, Evropou a MMF. Čím skončí, známo není, rozsoudí ho jen samy dějiny. Já jsem však přesvědčen, že až ta chvíle nadejde, jejich sympatie budou na straně řeckého pacienta."